Zanedbávaná a já (část první)

Po rozchodu jsem si samozřejmě řekl tu největší klasiku všech dob: „Teď to začne. Teď budu klátit. Teď si užiju.“
Tenhle plán má ale z podstaty dvě vady.

Zaprvé je to plán člověka, co si ještě ani pořádně nesundal prsten z duše.
Zadruhé: když tě rozchod bolí, tak nejsi žádnej dravec. Jsi zraněnej pes v kožený bundě, co si hraje na vlka. A ženský… ženský to vycítí na kilometr. Zoufalství z chlapa táhne jak levnej parfém z benzínky. Sebevědomí voní úplně jinak. Respekt má chuť. A gentlemanství? To je něco, co se nedá předstírat, protože to není póza. To je klid.

První týdny jsem se potácel po barech a tvářil se, že jsem „volnej“. Ve skutečnosti jsem byl volnej asi jako pes na dvoumetrovým vodítku, kterej pořád kouká, jestli se páníček nevrací. Dal jsem pár panáků, pár úsměvů, pár trapnejch pokusů být zajímavej. A občas se to i tvářilo, že by něco mohlo být… jenže pak přišla ta chvíle, kdy se mě někdo zeptal „tak co ty?“ a já málem odpověděl: „Jsem emocionálně v ruinách, díky za optání.“

Tinder byl kapitola sama pro sebe. Pár divnorande, pár holek, co vypadaly jinak než na fotkách, a pár tichých večerů, kdy jsem pochopil, že jestli chci ještě někdy působit jako chlap, musím se přestat chovat jako puberťák, co hledá náplast. Tak jsem se na ženy na chvíli vykašlal. Ne z trucu. Z respektu. K nim i k sobě. Začal jsem dělat věci pro sebe, tělo, hlavu, režim, práci, klid. A hlavně jsem konečně nechal ten rozchod doběhnout.

Rok utekl rychleji, než by člověk čekal. A pak se to stalo. Ne ta moje původní představa o nekonečným sexu a triumfech.

Ne.

Přišlo něco mnohem divnějšího. Dostal jsem šílenou chuť… ne na sex. Ale na cunnilingus (lízání). Taková ta specifická, čistá chuť udělat ženě dobře bez divadla kolem. Bez ego-jízdy. Bez potřeby si něco dokazovat. Prostě mít před sebou tělo, kterému můžeš dát pozornost, čas, péči.

Otevřel jsem Amatéry a napsal inzerát, že hledám ženu, která by chtěla být obšťastněná tímhle způsobem. Nic víc. Žádný komplikace, žádný hry na vztah, žádný kecy o duších a osudu. Jen tenhle jeden akt, co je zároveň intimní i nečekaně upřímnej. A jak jsem to po sobě četl, došlo mi, že je to vlastně poprvé po dlouhý době, kdy jsem něco chtěl bez křeče. Ne proto, že mi něco chybí. Ale protože mám z čeho dávat.

Odpovědi chodily všelijak. Některý byly jak objednávka na Woltu, jen bez spropitnýho. Některý byly tak opatrný, že jsem měl pocit, že si píšu s právníkem, co se bojí vlastního stínu. A pak se ozvala ona. Bez smajlíků, bez kudrlinek, jen jedna věta:

„Jsem vdaná. Doma to nemám. A už ani nevím, jestli to ještě někdy mít budu. Kam mám dorazit?“

Četl jsem to asi desetkrát po sobě. Nějak tuším, že vdaná žena nepíše cizímu chlapovi proto, že je nadržená. Píše proto, že je opuštěná, přehlížená, nedoceněná. A to je jiný druh nahoty. Mnohem méně sexy, ale zato pravdivější.

Chvíli jsme si psali, vyměnili fotografie a posléze i telefonní čísla. Přijela ještě ten den. Krásná brunetka, žena, která dala život dvěma dětem. Měla šmrnc, jiskru v oku. Měla obavy z toho, že prožila o patnáct letních prázdnin více, než já. Když jsme dopili kávu a opustili konverzování o všem a ničem, tak nastalo ticho. Oba jsme to chtěli, ale oba jsme něco takového zažívali poprvé. „Smím Tě políbit?“, zeptal jsem se ji. Přitakala a opřela se nervózně o opěrku gauče. Žačal jsem ji líbat. Něžný polibek se postupně změnil ve vášnivé líbání a když ucítila moje vzrušení, tak se rozptýlily poslední obavy. Najednou mě chytla zezadu hlavy za vlasy, podívala se mi do očí a náruživě pronesla:

„Lízej mě, udělej mi to jazykem, jsem celá mokrá!“ Opakovat to nemusela. Bez váhání jsem si klekl na zem před ní, chytil ji za kotníky, zvedl obě nohy vzhůru a roztáhnul je od sebe. Mé rty zamířily k jejím stehnům, měl jsem v plánu budovat napětí, ale když jsem jazykem přejížděl v jejích tříslech, viděl jsem, že má úplně promáčené kalhotky. Šíleně mě to vzrušilo, krásně voněla a stejně sladce i chutnala. Prsty jsem hbitě posunul krajku na stranu a zabořil obličej do jejího klína. Kroužil kolem klitorisu a když jsem našel to správné tempo, při kterém ženy většinou přestávají vzdychat, ne proto, že by se jim to nelíbilo, ale oddávají se potěšení. Hlavně neměnit tempo! Pop pár minutách se z oddechování stalo hlasité sténání doprovázené stisknutím stehen k sobě a následným sestupem z výšin orgasmu, při kterém jsem ji hladil po těle. Když se pak vrátila do reality, chytla mě za bradu, přitáhla si mě k sobě, začala mě líbat se slovy: „Chci abys mě vojel, chceš?“ …… ale to třeba příště