CFNM - Trest pro úchyla

Příběh se možná stal přesně tak, jak ho popisuji, možná se nestal vůbec, reálné postavy v příběhu jsou možná zcela smyšlené. Možná je naše realita jen sdílenou fantazií. Možná je tak možné všechno.

Byl jsem v prváku na vysoké, 19 let, vzhledem k málu dosavadních zkušeností se ženami a mojí stydlivosti, jsem si připadal obzvlášť nadržený, ale v tom věku je to asi dost běžné. Každopádně moje nadrženost začátkem školního roku výrazně zesílila, škola za to však nijak nemohla. Ale dostat se z malého městečka do velkoměsta (Pražáci zadrží smích, skutečně jsem tak nazval Brno), s sebou nese mnoho změn a dosud neznámých zážitků a zkušeností. Jednou z nich je nezvykle mnoho lidí téměř na každém rohu, vzhledem k velkému množství lidí je zároveň statisticky jisté velké množství žen a dívek, vzhledem k velkému množství žen a dívek je (v ČR) statisticky jisté velké množství krásných žen a dívek. Pro místní domorodce to pravděpodobně není nic zvláštního, ale pro nás se slámou v botách a hnojem za nehty, zvyklé na ženy v okolí, jež by průměrným věkem riskovali pokutu za rychlost v obci, zvyklé najít krásné ženy asi tak úspěšně, jako Pražák hledá v Brně metro... Ano, trochu to přeháním, ale chtěl jsem jednoduše říci, že z toho množství krásy, které najednou bylo všude okolo mě, jsem měl těžkou hlavu a často i jiné, jižněji umístěné partie. Oči jsem měl často rozjeté jako chameleon, abych to všechno stíhal sledovat a přitom se snažil nebýt považován za úchyla - ač nebudu tvrdit, že jsem jím tehdy nebyl. Trochu jsem se v úvodu rozvášnil, tak už zkusím být trochu více tematicky naladěný portálu, na který povídku sdílím. Ale pro lepší pochopení mého tehdejšího já je potřeba trochu delší vysvětlení.

Byl konec září a na konci studijního dne jsem čekal na zastávce na svoji šalinu, cesta přes půl Brna na vlakáč. Úchylácký radar jsem měl samozřejmě zapnutý, po dlouhém dni ve škole to bylo obzvlášť osvěžující, hledat místo stimulace uší na přednáškách výživnou potravu také pro oči. V té době jsem byl obzvlášť zaměřený na krásné zadky - jaká to náhoda, že zezadu se mnohem bezpečněji úchylačí, než při koukání do výstřihu. A měl jsem (no pořád mám) nejradši větší zadky, žádné dva kmínky (nuda), klidně řekněme narovinu, miluju pořádnou prdel, než nějaký zadeček. Dnes jsem měl štěstí, na mojí zástavce čekala jedna opravdu krásná žena, velmi krátká sukně sotva skrývající její půlky a pod ní tmavé, ale lehce průsvitné punčochy, pěkně široké boky a macatý a přitom zjevně krásně zakulacený zadek. Široké boky obzvlášť vynikly v kontrastu se štíhlým pasem. Zkušeně jsem šmíroval z bezpečné vzdálenosti a byl jsem z ní úplně unešený, nikdy jsem nebyl takový úchyl, že bych si potají pořizoval fotky, ale věděl jsem, že teď to prostě zkusím. Šalina přijela, já si pohlídal místo přímo za ní, takže nastupovala přede mnou a já hned v závěsu. Děkoval jsem Brněnským bohům, že nejsou ještě všechny šaliny s bezbariérovým přístupem, jestli si dobře vzpomínám, tak tři velké schody = třikrát posunutí sukně směrem nahoru a já, teď už certifikovaný úchyl, jsem si to zrovna v tu chvíli fotil na mobil. Snažil jsem se být samozřejmě nenápadný, zkušeně jsem už před nástupem do šaliny předstíral, že píšu SMS, takže jsem koukal do telefonu a snažil se jen chytit správný úhel a doufal v aspoň jednu povedenou fotku. Šalina měla první zastávku, takže uvnitř bylo jen pár lidí a mohl jsem si vybrat ideální pozici - tak abych dobře viděl. Takže sedám o jednu řadu sedaček za ní na protější straně, viděl jsem tak její krásně tvarované stehno a zadek, který se v sedu ještě víc vytvaroval do šířky, jak já tohle zbožňuju! Celou cestu, asi 15 minut, jsem ji upřeně sledoval, představoval si, jak by asi vypadala bez sukně a už mi začala chybět krev v mozku a byla povolána jinam. Ano přiznám se, opět jsem podlehl a zkoušel nenápadně nějakou fotku a těšil se, že si u ní později doma vyhoním. Doufal jsem, že pojedu se mnou co nejdál, protože jsem od ní opravdu nechtěl odtrhnout oči. Bohužel najednou se zvedla a šla čekat ke dveřím až šalina zastaví, stála tak jen malý kousek ode mě a já hltal pohledy její krásný zadek. Potom bohužel šalina zastavila a ona vystoupila, měly to být poslední vteřiny pohledu na tu krásu, která se teď předvedla díky chůzi ještě více sexy. Zvonění na signál zavírání dveří, najednou stojím venku - pár rychlých kroků a vystoupil jsem. Ne, skutečně to nebyla ještě moje zastávka. Ne, nepovím vám, co jsem vlastně měl v úmyslu, sám jsem to netušil. Jen jsem věděl, že se chci ještě chvíli kochat a naplnit si zásobník své fantazie na později. Říkám si, dobrá, půjdu za ní chvíli po ulici, pokud zajde někam do domu nebo na další spoj, tak se otočím a pomažu zpátky, měl bych snad i tak ještě stihnout svůj vlak domů.
Takže jsem ji chvíli sledoval, asi 4 minuty, potom se zastavila na zastávce, bylo tam celkem dost lidí. Takže jsem si opakoval, jak to udělám - budu ještě chvíli šmírovat, jakmile přijede bus a ona nastoupí, už ji nikdy neuvidím, zamáčknu slzu (a precum) a vydám se rychle zpátky na svoji trasu.
Přijel bus, jenže ona nenastoupila, já taky ne. Zůstali jsem tam z původního hloučku lidí sami, naštěstí pár dalších vystoupilo na zastávku, tak jsem doufal, že si mě nevšimla a nebudu teď vypadat nápadně. Ale asi jsem se mýlil, šla mým směrem a dívá se mi přímo do očí, hned jak ke mě došla, tak povídá: Ahoj, kam jedeš?
Stál jsem jako zaražený a netušil co říct, neměl jsem ani ponětí, kam to odsud jezdí a co mám říct. Po chvíli koktání jsem jen řekl: domů.
Kde bydlíš? Zeptala se.
Zase jsem nevěděl co říct, opravdu mi to nemyslelo a vůbec jsem to tam stejně neznal. Takže moje nejchytřejší možná odpověď: Hned tady vedle v ulici.
Nebyla to příliš chytrá odpověď.
Tak proč čekáš na bus, když bydlíš hned tady?
Už jsem nenašel žádnou odpověď.
Hele já jsem si dobře všimla, jak na mě civíš, nefotil sis mě dokonce?
Cítil jsem, jak chytám odstín pleti původního obyvatele Ameriky, vůbec jsem netušil jak se z toho dostanu aspoň se špetkou sebeúcty. Doufal jsem, že bude chvíli zkoušet ze mě něco dostat, já budu hrdě předstírat, že jsem najednou němý, pak přijede další bus a ona nastoupí. Já prostě uteču z trapné situace a pokusím se to pustit z hlavy.
Nestalo se.
Tak co, fotil sis mě? Nebo snad i natáčel?
Ne, to ne, odvětil jsem. Asi mi pomohlo rozvázat jazyk, že jsem vlastně nemusel lhát - nenatáčel jsem ji (ale znělo to jako dobrý nápad).
Ne? Tak mi ukaž mobil, ukaž poslední fotky a když tam nebudu já, nechám tě být a ještě se ti omluvím.
Hmm, to znělo moc dobře, až na to, že jsem tam ty fotky měl.
Říkal jsem si, že asi musím s pravdou ven. Však co by se mi mohlo stát, no tak mi vynadá, možná bude chtít ty fotky vymazat (to by ale byla velká škoda). No, možná taky zavolá svého dvoumetrového přítele a ten už se nebude chtít jen vyptávat. No co, kdyžtak se prostě otočím a rychle uteču.
Tak jsem šel s pravdou ven. No jo, já jsem si udělal pár fotek. Povídám se sklopeným zrakem, upřímně jsem se styděl.
A to děláš často? Fotíš si tajně cizí holky jo? Asi pěkný úchyl co?
Nee, snažil jsem se zachránit si trochu důstojnosti, to jsem ještě nikdy neudělal (to byla skutečně pravda). Prostě jsem dneska musel, já nevím, jak to vysvětlit.
No tak to mi ale budeš muset vysvětlil.
Tak jo no. Prostě jsem nemohl odolat, chtěl jsem mít něco na co bych se mohl podívat i později. Hrozně jste se mi líbila.
To se jí asi líbilo slyšet, trochu se i pousmála. Tak líbila jo, teď už se ti snad nelíbím?
Ne, teda jo, jasně, že jo. Jste opravdu krásná, proto jsem prostě nedokázal odolat a chtěl mít něco na později.
Na později? Jak to myslíš?
Bál jsem se, že tuší, jak to myslím. No abych se mohl podívat i jindy.
Jenom podívat jo?
Jen jsem pokývnul a nevěděl, co jiného říct.
Já bych spíš řekla, že by sis ho nade mnou pěkně vyhonil. Co?
No, jo. Asi jo.
Seš roztomilej, jak se stydíš. Zasmála se u toho. Tak to je přece normální, v tým věku. Máš holku?
Nemám.
A kolik ti je?
19 - ona byla rozhodně starší, odhadoval jsem tak 25 maximálně.
No hele, už bych chtěla jít domů, nebudu tady stát půl dne na zastávce. Jenže jak to teda vyřešíme?
Nerad, ale nabídnul jsem: Já ty fotky smažu, fakt. Klidně je smažte sama.
To jo, ale to přece není fér. Ty jsi mě takhle sledoval, měl jsi zadarmo show a já nic neviděla. Myslím, že bys mi to spíš měl oplatit.
Netušil jsem kam tím mířím, ale byl jsem trochu zvědavý. Jak to myslíte?
No, že se mi taky ukážeš.
Rozhlížel jsem se okolo. To jako tady?!
Ne prosímtě, mám tady kousek odsud byt, půjdeš se mnou a tam budeš hezky poslouchat. Moje spolubydlící už by měla být taky doma, možná se se ráda přidá.
Moje zvědavost už byla na maximální úrovni. Obavy, že spolubydlící je ve skutečnosti její přítel mě ještě neopustily, ale v hlavě se mi začaly promítat různé scénáře, které byly velmi lákavé.
Tak pojď, rychle, ať nám to neujede.
Chytla mě za ruku a táhla do busu jedoucím směrem zpět, odkud jsme přijeli. Nedala mi tak moc času na rozmyšlenou a už jsme jeli. Zeptal jsem se, proč jedeme zpátky?
Tam bydlím. Myslíš, že budu riskovat a navedu tě k sobě domů hned? Netušila jsem, jestli nejsi opravdu úchyl. Teda úchyl jsi, ale taky pěkný neviňátko. Smála se.
Už jsem vystupovali, jen asi 200 metrů chůze a vcházím za ní do jejího domu. Dvě patra schodů, než jsem došli k jejímu bytu. Dvě patra mě provokovala tím krásným, sotva zakrytým zadkem. Myslím, že záměrně mě chtěla provokovat a šla naschvál přede mnou po schodech a já to velmi ocenil.
Když otevřela dveře a řekla, ať jdu dál zase se ve mně probudily obavy - kdo tam ještě bude.
Pozdravila, naštěstí se z vedlejšího pokoje ozval ženský hlas. První úleva, to už vypadalo nadějně, byt se nezdál být moc velký, takže ve třech by tam snad nebydleli.
Pojď za mnou, řekla, a vešli jsem do pokoje, kde byla spolubydlící.
Dobrý den, pozdravil jsem ji hodně tiše a nesměle.
Kdo to je? Ptá se spolubydlící.
Tomu neuvěříš. To je můj roztomilej úchyláček?
Cože? Smála se spolubydlící.

Pozn. trochu se začínám ztrácet v pojmenování, kdo je kdo, takže od teď je spolubydlící "kozatá" a můj původní objekt zájmu "prdelatá". Přezdívky jsou zcela účelné a odpovídají jejich charakteristikám - k tomu se ještě dostanu později.

Normálně jsem ho přistihla, jak si mě fotí v tramvaji a když jsem pak vystoupila, tak mě dokonce sledoval.
Cože, to jako fakt? Bylo vidět, že kozatá měla trochu obavy. To jsi nám domu fakt dotáhla úchyla?
Neboj, on je fakt neškodnej, Už jsme si to vyříkali, jen si to ještě musí pěkně odpracovat.
Odpracovat?
Sledoval on mě, tak teď se budu dívat já na něj a bude pěkně poslouchat. Chceš se taky přidat?
Kozatá chvíli váhala, proč ne, říká nakonec.
Já jsem během toho rozhovoru nenápadně sledoval kozatou a tehdy si vysloužila tuto přezdívku - byla štíhlá, v domácím oblečení, tepláky, takže zadek nešlo moc posoudit, ale rozhodně nebyla takových kvalit jako u prdelaté. Byl každopádně menší, ale rozhodně měla zase větší horní partie, v uplém tričku se ji nádherně rýsovala velká prsa.
Prdelatá si sedla na pohovku vedle kozaté a hned řekla: Tak rovnou začneme ne. Vysvleč se.
Hlavou se mi doteď honily všelijaké myšlenky, jak to může dopadnout, ale vlastně jsem neměl tušení, co se skutečně stane. Ale zatím se mi to docela líbilo, přede mnou na gauči seděly dvě krásné ženy, obě jsem odhadoval na podobný věk. A já se měl před nimi vysvléknout? To vlastně neznělo nijak děsivě.
Takže jsem si sundal mikinu a tričko.
Kozatá povídá prdelaté: Hele dobrý, ty si umíš vybrat úchyla.
V té době jsem asi rok trávil dost času v posilovně, několik dní týdně, takže jsem měl celkem namakanou postavu, žádný kulturista, ale slušně svalnatý a trochu vyrýsovaný.
Docela pěkný svaly, přidala se i prdelatá.
To bylo obzvlášť povzbuzující slyšet, a tak i navzdory stále přetrvávající nervozitě, jsem cítil, že mi začíná tvrdnout. To mě trochu zarazilo, tak jsem zůstal stát bez trika a zatím nepokračoval - ale jen krátce.
Kozatá totiž dala další rozkaz a rychle se tak sama přidala do dominantní role k prdelaté. Kalhoty taky dolů, na co čekáš?
Neměl jsem, jak se tomu bránit, ale proč vlastně taky? Chtěl jsem se před nimi ukázat nahý, vzrušovala mě to, péro už mi stálo v kalhotách naplno, takže jsem samozřejmě poslechl.
Kalhoty šly dolů, trenky měly co dělat, aby zakryly moje naběhlé péro. A já byl už úplně ponořený do okamžiku a nemyslel na nic jiného než na to vzrušení. Vidět, jak dvě krásné ženy sledují moje tvrdé péro vyrýsované v trenkách, to bylo úžasné.
To nevypadá špatně, povídá prdelatá a kozatá pokyvovala a pak dodala: Tak se nám pořádně ukaž, otoč se taky zezadu.
Udělal jsem otočku a ukázal zadek v trenkách.
Tak ještě trenky dolů, povídá prdelatá.
Teď už jsem se těšil, až ho ukážu, těšil jsem se na jejich reakce a taky, že ho konečně osvobodím. V trenkách se mi až trochu nepříjemně tlačil, jak byl naběhlý a stačilo se jen otáčet a ty drobné pohyby mi ho třely o látku trenek. Sundal jsem trenky a odkopl je na hromádku ostatního oblečení. A hned jsem začal sledovat jejich pohledy - bylo to neskutečně vzrušující.
Nejsem dole žádný obr, ale mám celkem slušné rozměry, poctivých 18 cm a lehce přes 5 čísel na šířku, říkal jsem, že snad tedy nezklamu.
Vypadalo to, že ne. Docela dobrý péro, povídá kozatá. To jo, odvětila prdelatá a dodala směrem ke mě, ať se trochu líp ukážu, jdu o krok blíž a natoč se nám taky zboku ať ho pěkně vidíme.
Poslechl jsem okamžitě. Začali moje péro dál komentovat a bavit se, to mě ještě víc vzrušovalo. Dost velký péro, povídala prdelatá, na to kozatá odpovídá, že celkem jo, ale už jsem viděla větší. Ještě chvíli se takhle bavili a já byl vzrušením bez sebe.
Sundej si ještě ponožky, to vypadá hrozně. Řekla kozatá, ale prdelatá ji ještě zastavila, ale prvně se nám ukaž pořádně taky zezadu, a tak si sundej ponožky, ať vidíme hezky všechno.
To mi přišlo trochu divné, ale už jsem díky vzrušení, které se stále stupňovalo neměl ani pomyšlení na nějaký odpor a chtěl jsem plnit cokoliv si řeknou.
Takže jsem se jim otočil chvíli ukazoval zadek ohnul se abych si sundal ponožky, komentoval i můj zadek, bylo opravdu zvláštní.
Tak už jsem viděli asi všechno, říkala kozatá po chvíli. Ale přece ho nepošleme takhle domů, odpověděla prdelatá, ještě by ho mohl předvést v akci ne? Ať si vyhoní, ať z toho taky něco má.
Jo jasně, vyhoň si ho pro nás.
Nemuseli mě dvakrát pobízet, už jsem toužil dlouho vzít ho do ruky, nemusím zmiňovat, že mi stál celou dobu a já měl celou dobu hroznou chuť si ho vyhonit, Takže jsem poslechl hned a začal si ho honit pomalu, věděl jsem, že jsem moc nadržený a udělám se hravě, tak jsem to chtěl radši trochu natahovat.
Moc dlouho mě v tom nenechali, rychleji, povídá kozatá, chceme tě vidět stříkat. Stoupla si a ukázala se mi zezadu, ale tak, aby na mě pořád viděla a sledovala jak mi ruka jezdí pomalu po tvrdém péru, prý ať mám něco na povzbuzení, vytáhla si sukni nahoru až do pasu a já viděl v celé kráse její úžasně tvarovaný velký zadek, skrytý jen tenkou látkou punčoch, které se ale díky širokým bokům a macatým půlkám pěkně natahovaly a místy tak byly skoro průhledné.
Nepotřeboval jsem už žádné pokyny, ruka mi začala okamžitě jezdit rychle po péru a já cítil, že chci hrozně moc stříkat. Byl to dokonalý pohled, vidět ten krásný zadek, přitom pořád nespustila oči z mého péra ani jedna.
Už jsem cítil, že budu stříkat, v poslední moment mě napadlo, že nevím, kam mám stříkat, aby se nenaštvaly a spatřil jsem taky hromádku svého oblečení, Čas na ptaní nebyl, už jsem měl nabito, takže jsem se na poslední chvíli natočil přímo k nim, abych si nezašpinil svoje oblečení a už jsem začal stříkat.
Byla to ohromná úleva, byl jsem neskutečně natlakovaný, takže jsem jim předvedl pořádný výstřik. Prdelatá stála asi metr přede mnou, ale jedna dávka dolétla až na ni a trefil jsem se jí na stehno. Já si toho všiml, protože si pamatuji, jak se mi takový detail líbil. Ona si asi vůbec nevšimla, jak jsem začal stříkat tak se otočila ke mě a já viděl, jak obě sledují moje stříkání až do posledních kapek, které jsem ze sebe dostal. Na to nikdy nezapomenu.
S výstřikem se mi začalo zase vracet jasnější myšlení. Moc jsem ale netušil co teď vlastně dělat, už mi začalo být zase trochu trapně.
Kozatá mi to ulehčila, no udělal jsi tady teda pěknou spoušť (naštěstí tam měli plovoucí podlahu a ne koberec), tak si to ještě po sobě uklidíš, támhle na stole jsou kapesníčky.
Takže jsem před nimi nahý začal čistit kapesníčky podlahu, stále ještě s tvrdým pérem, kterému trvalo po takové akci pár minut, než začal teprve měknout. Padlo na to snad dvacek kapesníčků, než jsem setřel všechno z podlahy, z péra i z ruky. Vzpomněl jsem si na stehno prdelaté, nesměle jsem jí povídal, že má trochu i na sobě.
Divila se, kde?
Povídám zezadu na stehně, otočila se ke mě - opět jsem neodolal pohledu na ten krásný zadek, teď už sice schovaný zase pod sukní, ale pořád úžasný, zvlášť když jsem teď nemusel používat fantazii na to, jak asi vypadá pod sukní, teď stačilo použít paměť.
Naštěstí krátká sukně neskryla sperma, které jsem na ni "omylem" stříknul, řekla mi ať to očistím i z zní, takže padly další tři kapesníčky - upřímně, stačil by jeden, ale chtěl jsem mít jistotu, že na ní nic nezůstane nebo spíš po pravdě, že budu mít delší čas sledovat ji takhle zblízka a vlastně si i poprvé a naposledy lehce sáhnout.
Pomalu měknoucí péro mi u toho zase začalo tvrdnout, kozatá si všimla a povídá, hele jemu to snad ještě nestačilo, díky tomu jsem si užil ještě jeden jejich společný pohled na moje tvrdé péro. Ale prdelatá to utnula, ale nám už jo. Tak se oblékni a můžeš jít.
Rychle jsem se oblékl, a šel se obout, když jsem vyšel ze dveří, tak na mě ještě prdelatá zavolala, ať počkám. Napadlo mě, že snad bude ještě něco dalšího? Domluvíme si pokračování? To mi rychle zavrhla, ještě musíš smazat ty fotky, povídá.
Ahá, jo, no tak jo. Zaražené jsem spíš mluvil, protože jsem to nečekal, než že bych v ten moment měl na mysli ty fotky.
Pak ale prdelatá povídá, víš co, nech si je tam. Třeba se ti ještě budou hodit.

Za chvilku už jsem mířil rychle k zastávce a doufal, že ještě vůbec stihnu nějaký vlak domů. Ale i kdyby ne a já měl snad přespat na nádraží, vzbudil bych se ráno s velkým úsměvem.