Tak jsem začala postupně své oblečení upravovat z čistě mužského na dámské. Pod mužské kalhoty kalhotky, pod košili podprsenku. Následně košili vystřídalo unisex tričko, kde se již rýsovalo poprsí. Pak i ženské vypasované úzké džíny, baleríny na nohách.
Vše probíhalo v pohodě a v klidu, nezaznamenala jsem žádné reakce, což mě utvrdilo ve správnosti této cesty. Pokud jsem šla mimo kancelář, tak jsem samozřejmě více své ženské znaky ukrývala. I já sama jsem tak získávala více tolik potřebného sebevědomí.
V této době si nejsme jista, zda kolegyně něco zaznamenávala, ale rozhodně jsem jí k tomu zavdávala příčiny … vykukující podprsenka, řasenka na očích, rtěnka na rtech.
A pak jsem se jeden den osmělila. Vypasované džíny, ženské tričko obepínající poprsí, už výraznější make up. S napětím jsem čekala, celá rozechvělá, jaká bude reakce. A byla. Kolegyně po vstupu do kanceláře a pohledu na mě zvolala „Das ist zu viel“ (To už je přespříliš). A v tu chvíli mi bylo jasné, že celou tu dobu předtím vnímala mou proměnu.
