Úvod: Hra osudu (Kapitola 1)
Říká se, že Blíženci mají dvě tváře. Nikdy jsem té metafoře nevěřil víc než teď. On se narodil 1. června, já 11. června. Stejné znamení, stejný měsíc, stejná „jednička“ v datu. Měli jsme být dvě strany jedné mince, které se konečně našly v labyrintu Prahy. Jenže v tomhle zrcadle nebyl odraz mé duše, ale moje zhouba.
První záblesk: Pride
Poprvé jsem ho zahlédl v létě na Pride. Byl to jen vteřinový vjem, lesk v davu, kluk, který kolem mě prostě prošel a zářil. Tehdy jsem ho neznal. Netušil jsem, že tenhle prchavý obraz se o několik měsíců později zhmotní v někoho, kdo mi obrátí život naruby.
Maska: Kluk v uniformě
Teprve později, v listopadu 2023, jsem poznal jeho skutečnou identitu. „Kluk v uniformě“. Reprezentant řádu, autority a oné bájné „modré krve“, o které tak rád mluvil. Byla to dokonalá maska. Kdo by podezříval někoho, kdo ztělesňuje systém? Tehdy jsem netušil, že ta uniforma je jen brnění, které má zakrýt deset let lží jeho rodině, jeho tajnou diagnózu a svět, do kterého mě hodlal stáhnout.
9. listopadu, 05:00 ráno.
Pět ráno. Hodina, kdy se město teprve nadechuje k životu. U mých dveří zazvonil on. Bylo to naše první skutečné setkání zblízka. Pamatuji si ty oči. Velké, otevřené, skoro nemrkající. V tu chvíli jsem to přisuzoval vzrušení z naší společné chemie. Dnes vím, že to byl první stín pervitinu, který vstoupil do mého obývacího pokoje.
Zrcadlení
Chtěl jsem mu pomoci. Viděl jsem v něm to „druhé já“, které trpí. Moje empatie byla jeho největším spojencem. Zatímco já jsem budoval pouto, on budoval vězení. Ještě jsem neslyšel ta slova: „Tak skoč.“ Ta přišla později. Ale v to ráno 9. listopadu byl položen základní kámen mého osobního pekla. Toto je začátek mé cesty zpět. Moje jméno je Andre a toto je moje pravda.
Další kapitola již brzy. 😉
