Pravda o mužích

Když jsem býval ještě panic, tak jsem si vždycky myslel, že můj první sexuální zážitek proběhne s pěknou voňavou holkou, která mě bude mít ráda, postará se o mě, zaučí mě. Nebo v horším případě to bude panna a budeme na sebe koukat jak telata na nová vrata. Ten druhý scénář mě upřímně poněkud děsil. … a pak se vezmeme a budeme spolu šťastni až do smrti. V posledním ročníku VŠ mi ovšem začínalo docházet, že tohle se děje tak maximálně v romantických filmech, a pokud se o to trochu nepostarám a nepopostrčím to, tak zůstanu blahoslaveným panicem až do smrti.

Vadilo mi to. Ani ne tak kvůli tomu sexu samotnému jako spíš kvůli té zkušenosti. Byl to takový sžíravý pocit nedostatečnosti, když se o sexu ve společnosti mluvilo, a já věděl, že k tomu nemůžu říct prostě nic. NIC. Vadilo mi, jak na mě holky koukaly spatra, když samozřejmě po pár sekundách vytušily, jak to se mnou vlastně je. Vadilo mi, že nemám takové to sebevědomí, uvědomění, které se mi zdálo, že kluci se zkušeností mají. Měl jsem pocit, že mi něco důležitého v životě uniká a tu zkušenost jsem prostě chtěl získat za každou cenu.

To bylo v době, když jsem zrovna jeden rok pobýval v rámci programu EVS ve Finsku. A tam jsem potkal Astrid, tedy nikoliv Finku, nýbrž Holanďanku. Astrid byla správně ulítlá, nějaké to pivo, tráva, života si uměla užívat… sexu očividně taky. Nevím, co jsem na ní tenkrát viděl, podle mých starých fotek to zase taková kráska nebyla… ale holt cizinka a mluvila anglicky, takže mi přišla celkem v oukeji. A ne, s Astrid k žádnému sexu nedošlo. Sice mě neustále pokoušela, dráždila, ale i když jsem se vybičoval a sebral veškerou odvahu, kterou jsem tehdy v sobě jako panic našel, tak vždycky ucukla. Dnes bych ji označil za takovou lehčí psychopatku. Příběh na jinou povídku.

Nicméně pak jsem se přesunul psát diplomku do německého Kolína nad Rýnem a Astrid zpátky do Nizozemí. Ukázalo se, že Amsterdam je od Kolína co by kamenem dohodil, a tak mě Astrid jednoho dne pozvala na návštěvu do Holandska.

Po příjezdu do Amsteru to vzala to pěkně zvostra: „Památkami se zdržovat nebudeme, kouknem hned do muzea sexu a erotiky“. A tak jsme šli obhlédnout nějaké ty vagíny a penisy v nadživotní velikosti. A pak mě Astrid hned bez cavyků zatáhla do Red Light districtu. A ne, zcela neuvěřitelně to bohužel opravdu nedopadlo tak, že by mě pozvala na návštěvu profesionálky. Jen jsme se prostě procházeli v ulicích kolem těch výloh a Astrid si z nich dělala legraci.

Jenže mě to naprosto uchvátilo.

Ten koncept neměl chybu. Prostě výloha s dívkou, ke které stačilo přistoupit a domluvit cenu. Netřeba vstupovat do uzavřených prostor za dveřmi, kam není vidět, netřeba platit vstupné nebo si objednávat drink, netřeba se tam potkávat s ostatníma chlapama, netřeba se cítit trapně, žádný stud. Nic takového. Krásně jednoduché a elegantní. Prostě přijď, prohlédni si mě, zaplať a užij si mou společnost. Nádhera.

A tak jsme se po asi 3 dnech s Astrid rozloučili a já se vrátil do Kolína. Abych se do Amsterdamu o měsíc později zase vrátil, tentokrát bez Astrid.

Před nádražím mě odchytila nějaká Polka, že mi nabídne ubytování za 10 Eur na noc u ní v domě. Tak jsem to vzal. Booking tenkrát ještě nebyl. Malý kamrlík, ale já tam stejně nehodlal bůhvíjak pobývat. Já měl jiné plány.

Pořídil jsem mapu Amsterdamu a vyhledat 2 districty, do kterých jsem se neprodleně vydal.

Bylo to v zimě, asi v lednu tuším. Všude byl sníh, měl jsem na sobě červenou bundu… a vydal se přesně tam, kde jsme chodili s Astrid. Jenže znáte to, když se máte pustit do něčeho, s čím nemáte žádné zkušenosti, tak trochu znejistíte. Postaví se mi vůbec? Budu schopen nasadit kondom? Jak přesně jí to tam pak mám strčit? Klasika. Člověk si o tom může stokrát přečíst, ale dokud nemáte praktickou zkušenost, tak prostě přesně nevíte.

Chodil jsem kolem těch výloh asi 2 hodiny, už mi byla docela zima, naháněči si mě začali všímat a pokřikovali na mě: „Hey! Red jacket!“. Sbíral jsem odvahu. Nakonec jsem si řekl, že tady přece nebudu chodit až do rána, zhluboka se nadechl a přistoupil k výloze dívky, kolem které jsem předtím párkrát už prošel.

Uvnitř to byl opravdu malý kamrlík, myslím, že tam snad ani nebyla sprcha. Jmenovala se Ghina, příjemná, pohledná blondýna s dlouhýma vlasama a pěkným tělem. Myslím, že to vytušila během několika úvodních sekund…. Neřekla nic. Byla velmi příjemná, usměvavá a přátelská. Myslím, že jsem pro ni byl vítané zpestření.

Postarala se úplně o všechno, žádný stres. Chvíli se se mnou mazlila, zakončili jsme to zezadu, já s jejím pěkným zadkem v rukách. Myslím, že takhle zpětně se mi to líbí víc než tenkrát. Tenkrát jsem cítil spíš zklamání: „Tohle je teda jako to vono, jo? Tak to teda nic moc.“. Zeptala se, jestli jsem v pohodě. Celkem jsem byl, i když mírně zklamaný. No jo no, to je jako chtít, aby si člověk vychutnal dobré bordeaux, aniž by měl předtím už nějaký ten hektolitr odpitý. S úsměvem mě vyprovodila.

Další den jsem to zopakoval, i když s jinou dámou. Byla ještě hezčí než ta první, taky blondýnka. Jméno už si moc nepamatuju. Ale voněla hezky a zeptala se, jestli to chci na „doggy style“. Tentokrát už to bylo lepší, užil jsem si to o něco lépe.

Je pravda, že jsem se touhle storkou nikdy nikde moc nechlubil. Řekl jsem to akorát svému tehdejšímu nejbližšímu kamarádovi. Došlo mu to hned: „Placenou variantu jsi zvolil, viď?“. Dlouhé roky jsem to vnímal tak, že jsem to nakonec zařídil jakoby „podvodem“, že to nebyla férová hra. Protože každý správný férový kluk to přece udělá správně, že? Holku prostě sbalí a pak se s ní vyspí … jako správný drsňák.

Pro zajímavost jsem se podíval na statistiky, jak vlastně kluci v Česku přicházejí nejčastěji o panictví: většinou v alkoholovém opojení na nějakém večírku či diskotéce, když se v 3 ráno vyspí s někým, kdo zrovna zbyl na baru. Často to pak ráno provázejí pocitu studu a trapnosti.

Hmmmmmmmmm.

Já měl 2 nádherné, dlouhovlasé voňavé dámy s krásnými těly. Žádný stud, žádná trapnost, zážitek a dobrodružství, na které vzpomínám dodnes.

Tak to mi tedy řekněte, v čem je to přesně lepší… vyspat se holkou ve 3 ráno někde v baru na toaletě? A zaplatit to v ceně drinků a následného studu a trapnosti.

Začal jsem přemýšlet, proč se vlastně prostituce tak společensky odsuzuje. Já osobně si nemůžu stěžovat ani v nejmenším, ať už to byly tyhle krásné 2 dámy v Amsterodamu nebo pak ty další, občas neuvěřitelné krásky v Česku a jiných zemích. Chovaly se ke mně v drtivé většině případů velice hezky, nikdy jsem neměl pocit, že by je k tomu někdo nutil, vždycky na nich bylo vidět, že ví velice přesně, proč to dělají.

Protože sex je nástroj společenské regulace. Proto.

Pánové z jakéhosi důvodu postupně odevzdali všechny trumfy do rukou žen. A dámy je teď řídí právě prostřednictvím sexu, dávkují jim ho po malých dávkách, za odměnu, když vydělávají na všechny ty hypotéky, dovolené, auta, děti… a prostituce jim do toho nekalým způsobem hází vidle. Je to prostě nekalá konkurence, unikají tak z vlivu svých manželek, které nad nimi ztrácejí kontrolu. A proto je nutné prostituci omezit, zkriminalizovat, zesměšnit.

Člověk, který navštíví prostitutku, je společností často označován za zoufalce, který se nezmůže na to sbalit „normální“ ženskou. Člověk, který se nechá manželkou sekýrovat kvůli kravinám, kupodivu za zoufalce označován není. Je to ctihodný otec od rodiny, s velikým barákem, hypotékou a bmw na úvěr.

Pánové si z nějakého důvodu nechali nabulíkovat, že sex má být za odměnu. Že se musí nejdřív snažit, dámám nadbíhat, dělat jim pitomce… a doufat, že se k té vagíně nakonec dostanou. A mnohé dámy si svoji moc velmi dobře uvědomují, a dokážou toho velmi dobře využít. To, že by někdo zvolil efektivní zkratku, se bere za podvod, něco co „správný chlap“ přece nedělá.

Pokud se nad tím zamyslím čistě logicky, tak nevidím rozdíl mezi klasickou masáží a sexem. Při masáži jsou masírována záda, nohy, ruce… při sexu pohlavní orgány. Jaký je v tom přesně rozdíl? Proč jsou záda a nohy v pořádku, zatímco genitálie jsou fujky fujky? Jenže na klasickou masérku ve wellness lidé pohlížejí s jistou dávkou respektu, prostitutka je někdo, o kom se ve „slušné“ společnosti raději nemluví.

Jakmile tohle člověk prohlédne, tak začne vnímat trhliny i jinde v systému:
Třeba že prý je dobré se celý život lopotit v korporaci a dělat hentú kariéru. K čemu jako? To je dobré tak akorát pro ty korporace samotné, pro člověka rozhodně ne. Dostane jen trochu peněz, tak nějak, aby z toho jakžtakž vyžil a 2 ročně zajel někam na dovču.

Nebo Mýtus romantického osudu. Představa, že na každého někde čeká „ta pravá“, kterou nám přihraje osud bez našeho přičinění. Ne, to se děje právě jen v těch romantických filmech.

Nebo že je dobré žít v monogamii. Jeden partner na celý život? Jako proč? Ano, je to dobré na splácení hypotéky a výchovu dětí…. Ale pro jednoho samostatného člověka je monogamie velmi svazující. Společnost předstírá, že jediný správný model je celoživotní exkluzivita, přestože statistiky nevěry a rozvodovosti mluví jasně.

Nemyslím si, že by za tímhle vším stál nějaký klan Iluminátů. Nejsou tu žádné šedé eminence, které by tohle řídily. Je to takový sebepotvrzující se systém: již samotní ovlivnění rodiče si pořídí děti, které pak ve stejném duchu vychovávají. To se pak potvrzuje i ve školách, literatuře, filmech…. A pak ty děti třeba vyrostou, stanou se z nich režiséři a tyhle nesmysly začnou šířit ve svých vlastních filmech. Tak schválně už jste někdy v realitě viděli, jak by dáma polila muže sklenicí vody za to, že se jí muž pokusil sáhnout na koleno? Já ještě ne, tohle se děje výhradně ve filmech. Jak jsem teď při rozhovoru s jedním mladíkem zjistil, tak on považuje za nevhodné se dotknout ženy…. Nedejbože třeba na koleni. Nechápe, že dotyk je tím absolutně nejvýkonnějším nástrojem svádění. Asi má strach, že by ho taky polila.

Tenhle celý systém, to opovržení prostitucí, to vymývání hlav lidem tím, že jediný správný život je být nakýblovaný v korporátu a splácet hypošku, se prostě vyvinul postupně. S tím jak se rozvíjela civilizace, tak holt bylo potřeba, aby to celé nějak mohlo fungovat. A k tomu byli potřeba pánové, kteří se usadí, postaví dům a budou chodit do práce. A tak pánové odevzdali veškerou moc (rozhodování o sexu) do rukou žen, protože to tak nějak vyplynulo ze situace. Vyměnili svoji přirozenost za pohodlí. A vzájemně se při tom plácají po ramenou, jací jsou to borci, když pořídili ten obrovský barák a produkt německého inženýrství do garáže.

A každého, kdo z tohoto otroctví vybočí, označí za dezoláta, zoufalce, divného.