Syrová upřímnost

Vstoupil jsem do sauny a ihned si jí všimnul. Blondýna, byla tam, úplně nahá, s ručníkem kolem těla se neobtěžovala. Ženská krev a mlíko, v obličeji se mi příliš nelíbila, ale pipinu bych jí jazykově zdegustoval hned. Příliš jsem si jí nevšímal, byli tam i další lidi a především tam byl můj kamarád, s kterým jsem si začal povídat.

Ovšem seděl jsem hned nad ní a po očku ji sledoval. Byla tak v polosedě, v pololeže na lavici. A pak se chtěla z lavice zvednout, takže pravou nohu vytočila do velmi širokého úhlu a přitom náležitě roztáhla nohy. Zaregistroval jsem to jen periferně, ale mé pozornosti to uniknout nemohlo.

Odešla. Tím myslím úplně, ze sauny do šaten a pak nejspíš domů. Neměl jsem šanci na ni jakkoliv zareagovat.

Já samozřejmě nevím, kdo to byl. Nevím, jestli přišla kvůli tomu, co mám napsáno na svém profilu tady na tomto portálu. Můžu o tom jen spekulovat. Třeba to byla jen náhoda. Anebo taky ne. Ty její roztažené nohy s odhalenou pipinou mě okamžitě zaujaly. A dokud se tam nesetkáme sami, tak se to nejspíš nedozvím. Ale docela mě rajcuje si představovat, co by se stalo, kdybychom tam sami byli.

Tenhle můj malý internetově-sociální experiment mě začíná docela rajcovat. Jsem zvědav, s kým se třeba setkám a k čemu to povede. A taky mě nebetyčně rajcuje, že tady ve svých článcích můžu zcela bez cenzury napsat, co bych s takovou ženskou provedl. Já jí to nemůžu říct do očí osobně.... protože bych tím mohl riskovat třeba policii za sexuální obtěžování. Ale tady to napsat můžu. A když neuvedu konkrétní jméno, tak nemůže nikdo nic. A vyloženě mě do hloubi mé duše... a pohlavních orgánů... rajcuje třeba ten článek o mojí sousedce - je dost možné, že si to jednou přečte a bude přesně vědět, co s ní chci provádět. Je možné, že si to už přečetla. Ale to já nevím. A já ji můžu jen potkat, usmívat se jí do očí, koukat jí do rozkroku a vědět své. A čekat, co s tím sousedka nebo dáma ze sauny provedou.


Původně mě napadlo tyhle články psát do jedné Facebookové cestovatelsko-seznamkové skupiny, asi největší v Česku, nějakých 200 tisíc odběratelů, aktuálně. Vždycky mi přišlo divné vidět ty inzeráty ostatních pánů, jak se tam vystaví, napíšou nějaký rádoby vtipný text o tom, jak hledají ženu svých snů, s níž by mohli zůstat až na věky věků. Zdálo se mi to velmi ponižující, něco takového jsem odmítal dělat. Ale ten koncept samotný se mi líbil – možnost potenciálně oslovit tisíce ženských najednou.

A tak mě napadlo, že bych tam mohl psát zápisky ze svých cest po Asii a zážitky z randění s cestovatelkami z celého světa. Nebylo to žádné porno, nikdy jsem nepsal nic o tom, do jaké díry jsem to komu kde strkal. Prostě jen takové povídky o tom, jak jsme se setkali, jak to probíhalo, co jsem si myslel, a jak to nakonec dopadlo. Líbilo se mi to, baví mě psát a líbilo se mi, jakou to mělo čtenost, a ty stovky reakcí.

Opravdu, upřímně si myslím, že to byly jen takové nevinné fejetonky o mých zážitcích. Bylo to ještě uhlazenější než tady. Ale reakce lidí v této skupině mě vskutku šokovala.

Bylo to zhruba 50 na 50. Půlka lidí to milovala, půlka nenáviděla. Mé články obvykle vzbudily stovky reakcí a komentářů. A některé z nich bylo opravdu velice nenávistné. Ženské mi občas psaly, jaký jsem šereda, pánové mi nadávali do úchylů, posílali mě ke všem čertům. Největší ohlas vzbudil asi můj článek o 5 různých rande s 5 různýma ženskýma. Nakonec mě správce raději zabanoval, protože mé články budily až příliš velké pozdvižení.

Nejdřív to byl šok. Ale pak jsem o tom začal přemýšlet. A taky jsem se trochu poptal kolem.
A zjistil jsem, že ač si Česká republika hraje na velmi demokratickou otevřenou společnost, tak ve skutečnosti je to spolek zakomplexovaných maloměšťáků... snad s výjimkou Prahy. Řekli mi tohle: Hele, Česko, a Budějovice především, si sice hrají na bůhvíjak tolerantní společnost, ale ve skutečnosti je to puritánská, zakomplexovaná díra plná závistivých lidí. A ty si sem prostě vtrhneš se svými články o tom, jak svobodně cestuješ, potkáváš ženské z celého světa, máš naprosto odvázané názory a děláš věci, o kterých se většině tydýtů tady v Česku ani nesní. Tak co čekáš? Prostě tě závistí sežerou. A budou to maskovat za hry na spořádanost, slušnost, normálnost a tvoje „úchyláctví“.

A dozvěděl jsem se o teorii krabího koše. Znáte to, pokud vložíte do košíku kraba... tak je nemalá pravděpodobnost, že se takový krab z toho košíku postupně vyhrabe a uteče. Ale zkuste tam těch krabů vložit 5. Neuteče ani jeden, protože jakmile se nějaký z nich začne hrabat nahoru, tak se na něj ostatní pověsí a stáhnou ho zase dolů.

A s lidmi je to úplně stejné. Jakmile začnete trochu vybočovat, tak se vás ostatní budou snažit srazit do normálu. Z tohoto důvodu si myslím, že pokud si člověk pohrává s nějakou myšlenkou, s nějakým projektem, který je v naprostém zárodku, tak je lepší nikomu nic neříkat. Protože tenhle malý plamínek pak všichni tihle „krabi“ zadusí plivancemi své malosti, vlastních komplexů a snahy vás dostat zpátky do normálu.

Páč nelze riskovat, že byste náhodou uspěli. To by jejich ego taky nemuselo ve zdraví přežít.