Stopařka - Kapitola 3.

Naše cestovatele jsme opustili ve chvíli, kdy ona dovyprávěla svůj příběh z festivalu. Tam potkala mladého kluka a po několika skleničkách spolu skončili ve stanu, kde ho připravila o panenství. Vyprávěla to otevřeně, bez studu a překvapivě detailně. Něco takového bych od cizí ženy nečekal.

Když skončila, jen se na mě usmála.

„Teď jsi na řadě ty.“

„Dobře,“ řekl jsem nakonec. „Mám pár erotických zážitků, na které rád vzpomínám.“

V myšlenkách jsem se znovu vracel do svých studentských let. Zvažoval jsem, zda je vhodné tenhle příběh vyprávět cizí ženě. Jenže od té doby už uplynulo pár let. Paměť si některé věci uhladila, jiné možná přikrášlila. Ty lidi z toho příběhu jsem už nikdy neviděl a jejich jmény si už ani nejsem jist. Nakonec jsem si dodal odvahy a začal vyprávět.

„Tenhle je z doby mých studií. Bydlel jsem tehdy na koleji.

Na tu dobu byla moderní. Dva pokoje vždy spojovala společná koupelna a záchod.

V každém pokoji dva studenti, dvě postele, dvě skříně, dva stoly.
Přišli jsme sice o společné sprchy, ale na oplátku jsme měli mnohem víc soukromí.

Bylo před Vánocemi a většina lidí už odjela domů na svátky. Já měl ještě nějaké resty, takže jsem tam musel zůstat. Byl večer a dodělával jsem výkresy a výpočty.

Pak jsem zaslechl, jak v naší koupelně teče voda. Překvapilo mě to. Kluci z vedlejšího pokoje už měli být pryč. Napadlo mě, že se třeba ještě museli pro něco vrátit. Neřešil jsem to a pokračoval v práci.

Dokud jsem nezačal potřebovat,“ zasmál jsem se.

„Zvedl jsem se a otevřel dveře do spojovací chodbičky. Mezi klukama jsme neřešili, jestli tam někdo je. Neklepalo se, prostě jsme tam vlezli. Ani dnes jsem za těmi dveřmi nečekal nikoho cizího.

Jenže to, co jsem uviděl, rozhodně nebyli kluci z vedlejšího pokoje.

V malé koupelně stály dvě holky. Jedna v tričku a kalhotkách. Druhá právě vylezla ze sprchy, zabalená jen v ručníku.

„Sorry“ vyhrkl jsem a dveře rychle zabouchl.

Stál jsem za nimi a přemýšlel, jestli se mi to nezdá. Čůrání mě okamžitě přešlo.

Za chvíli se ozvalo klepání. Dveře se pootevřely a v nich se objevila hlava jedné z dívek.

„Ahoj, promiň, že jsme tě takhle překvapily. Já jsem Martina. Brácha Tomáš mi půjčil klíče. Říkal, že tu nikdo nebude, tak že tu můžeme pár nocí přespat. Vzala jsem kámošku Natálku, právě jsme dorazily. Nevadí ti to?“

„Jasně že ne.“ vykoktal jsem. „Chtěl jsem si jen odskočit.“

„Tak jestli ti tu nevadíme, pojď. Jinak jsme za pět minut pryč.“

Tu nabídku jsem nemohl odmítnout.

„Tak já jen proběhnu.“

„Jasně, pojď.“ ustoupila stranou.

Byly tam pořád obě. I ta krátká chvíle mi stačila, abych si je prohlédl. Byly opravdu hezké.

Vzal jsem to hopem. Nechtěl jsem, aby odešly dřív, než se na ně ještě jednou podívám. Když jsem vyšel ven, Martina už byla úplně nahá a zrovna lezla do sprchy. Než za sebou zavřela dveře, stihl jsem zahlédnout kousek jejího nahého zadečku.
Měl jsem pocit, že to udělala schválně.

Umyl jsem si ruce a vrátil se do pokoje ke kreslení. Popravdě řečeno, už jsem toho moc neudělal.
Byl jsem mladej kluk, první rok na vejšce. Zkušeností s holkama pomálu, zato fantazie dost.

Mít dvě prakticky nahé holky v koupelně…
Fantazie se rozběhla naplno a tělo reagovalo okamžitě. Tehdy mi opravdu stačilo málo.

Přerušil jsem vyprávění a udělal pauzu, jako by můj příběh končil právě tady.
Podíval jsem se na stopařku. Usmívala se.
„To není všechno, viď?“ řekla pobaveně.

„Pokračuj. Tohle neplatí. Já ti vyprávěla celý příběh, tak koukej ještě něco přidat.“

„No… celé to ještě není,“ pokračoval jsem.
„Asi za půl hodiny se ozvalo ťukání. Dveře se otevřely, aniž bych cokoliv řekl.“

Stály tam obě. A v ruce láhev vína.

„Ještě jednou se omlouváme za přepadení. Abychom to trošku napravily, zveme tě na víno. Teda pokud máš otvírák.“

Otevřít láhev vína i bez otvíráku není pro studenta problém. Za chvilku byla otevřená a Natálka mi podávala tři skleničky od hořčice.

„Jiné jsme nenašly,“ řekla trochu omluvně.

Přišly, jako by už byly připravené na spaní. Jen v lehkých nočních košilkách.
Zřejmě už měly něco upito. Pořád se obě smály.
Posadily se na kraj postele a téměř současně přehodily jednu nohu přes druhou.
Pozoroval jsem je ze židle u stolu. Oči jely po jejich odhalených nohách až ke kolenům. Ty už u obou mizely pod košilkami, které prozatím halily zbytek jejich dívčích těl.
Napadlo mě, jestli mají pod nimi ještě něco, ale to bych předbíhal.

Přiťukli jsme si a obě mě na seznámení dali pusu. Pak se posadily na postel. Víno jsme pít ještě neuměli a vlastně to ani nebylo žádné pořádné víno. To jsme ale tehdy ještě nevěděli.

Skleničky se rychle vyprázdnily. Znovu jsem je naplnil a znovu jsme je vypili. A tak pořád dokola, dokud nebyla láhev prázdná.

Víno mi začalo stoupat do hlavy a lehká opilost prolomila ostych. Hovor se uvolnil. Holky si zalezly na postel, opřely se o zeď a přestaly se tolik hlídat. Košilky se vyhrnuly, odhalily kolena i velkou část stehen.

Pořád jsem ale neznal odpověď na otázku, jestli pod nimi něco mají. I tak to byl krásný výhled. Dvě holky v lehkých nočních košilkách, ze kterých jim koukaly nahé nožky až do půlky stehen.

Pro mě to tehdy byl ráj na zemi.

Večer byl teprve na začátku a já rozhodně nechtěl, aby to skončilo jen u ťukání a líbání. Sáhl jsem proto pod postel do našich tajných zásob, kde jsme měli schovanou láhev rumu.

Když jsem se pro ni skláněl, naskytl se mi krátký pohled pod Martininu košilku. Zahlédl jsem její kalhotky."

„Tak to ti je rozhodně chtěla ukázat,“ skočila mi do řeči spolujezdkyně.
„Kdyby nechtěla, neuvidíš nic. Ale my občas chceme, abyste viděli,“ dodala s lehkým úsměvem.

„No, to jsem tehdy nevěděl,“ pokračoval jsem.
„Byl jsem zklamaný. Ale ne moc. Na prváka to bylo pořád víc, než o čem jsem kdy snil.

Na rum se sice ušklíbly, ale přesto si nechaly nalít. Zase jsme si přiťukli a obě si řekly o pusu.
Rád jsem jim vyhověl.
Už si nepamatuji, kde se vzaly karty. Zůstaly sedět na posteli a já si sedl na zem k nim. Strategická poloha.

Odtud jsem měl dobrý výhled pod jejich košilky. Za chvíli mi i Natálka ukázala, že kalhotky má.
Marťa bílé, Natálka růžové.

Z dnešního pohledu úplně obyčejné bavlněné bombarďáky.
Tehdy to pro mě byl nejrajcovnější kus oblečení.

Hráli jsme karty. Pravidla byla jednoduchá, kdo prohraje, pije a líbá vítěze.

Prohrál jsem jako první. Otočil jsem do sebe skleničku rumu a šel políbit vítězku, Martinu.
Vlastně to ani nebyl polibek, spíš jen kamarádská pusa. Asi jsem byl dost nemotorný, protože holky dostaly záchvat smíchu.

„To byla pusa jak od táty,“ poznamenala Natálka mezi smíchem.

V další hře vyhrála Marťa a pila Natálka. Podívala se na mě a řekla:
„Takhle se líbá.“

Pootevřela ústa. Její jazyk jsem zahlédl ještě dřív, než se přitiskla k Martiným rtům. Jejich polibek byl pomalý a dlouhý.

Seděl jsem tam, fascinovaně na ně zíral a cítil, jak se mi do něj hrne krev.

Když skončily, podívaly se na mě a znovu se rozřehtaly.

V dalším kole jsem konečně vyhrál já a prohrála Marťa. Naklonila se ke mně, chytila mi hlavu do obou rukou a přitiskla se na mé rty. Její jazyk jemně zatlačil na zavřené ústa. Povolil jsem. Vklouzl dovnitř, hledal ten můj a brzy se o sebe začaly třít.

Líbilo se mi to a klidně bych pokračoval.

Ona se ale rozhodla, že pro teď stačilo.

Odtáhla se a já tam ještě chvíli seděl s otevřenými ústy. Jako bych na okamžik zamrzl.

Když jsem se vzpamatoval, došlo mi, že se mi už nesmějí. Jen se spokojeně usmívaly.

Na další hru už nedošlo.

Natálka nechtěla čekat, až na ni přijde řada. Naklonila se ke mně a řekla si o polibek. Tentokrát jsem už čekal s pootevřenými ústy a jejímu jazyku vyšel okamžitě vstříc.

Marťa byla jemná. Oproti tomu Natálka byla živel.
Vpadla ke mně bez váhání a najednou jsem měl pusu plnou jejího jazyka. Marťa zůstávala na krajíčku, objížděla mi rty a špičkou jazyka se jen lehce dotýkala toho mého. Jemně a o to vzrušivěji.

Natálka ukončila náš polibek, vyskočila z postele, pustila kazeťák a pokojem se rozezněla skupina Alphaville.
Z reproduktorů se ozval známý synťák a pokoj byl najednou plný hudby.
Začala poskakovat a natáhla ruce k Martině, která se k ní hned přidala.

Alkoholem posílené dováděly po pokoji. Košilky vířily a občas odhalily víc, než by měly.
Jejich zadečky byly víc odkryté než schované a já si to jejich předvádění bezostyšně užíval.“

„Koukám, že jste měli na koleji veselo,“ zasmála se stopařka. „To se naštěstí nezměnilo.“

Když jsem nad tím přemýšlel, byl to vážně hezký čas, zasnil jsem se.

„Ale neodbíhej od večírku,“ přerušila mé zamyšlení. „Jsem zvědavá, jak to pokračovalo.“

„Nakonec vytáhly i mě. A i když jsem absolutní netanečník, přidal jsem se k nim.

Dotýkaly se mě a já jich. Hladil jsem je po zádech a zadečcích. Smáli jsme se. Opilí mládím i alkoholem.

Pak se Natálka najednou zastavila u Marti. Objala ji kolem pasu. Marťa jí položila ruce na ramena a začala ji líbat.

Beze slova zvedla ruce nad hlavu a Natálka jí přetáhla košilku přes hlavu. To samé pak udělala Marťa Natálce.

Na okamžik jsem ztuhl.

Zůstal jsem stát stranou a jen se díval. Dvě mladé holky byly u mě v pokoji už jen v kalhotkách, přitisknuté k sobě, vášnivě se líbaly.

Byly štíhlé, vysoké. Marťa o něco vyšší. Dlouhé nohy končily v kalhotkách, které zatím zakrývaly jen to nejnutnější.
Byly k sobě přitisknuté tak, že se jim prsa ztrácela v těle té druhé.

Obě měly dlouhé vlasy. Marťa rovné, hnědé, sepnuté jednou gumičkou. Natálka zrzavé, lehce vlnité, svázané do dvou culíků.

Nevydržel jsem se jen dívat. Mám rád, když holkám vlasy volně splývají po zádech.

Přistoupil jsem k nim a opatrně jim je rozpustil.

Přestaly se líbat a obrátily se ke mně.

„Není ti blbé, že my dvě jsme tady skoro nahé a ty jsi pořád oblečený?“ zeptala se Natálka.

Nestihl jsem odpovědět.“

Pro dnešek končíme. Pokračování vyjde 17. 3.
Pokud se vám povídka alespoň trochu líbí, budu rád za like. 😊