KÁJA z Karviné část 1

Kapitola 1: Kája Zajda z Karviné

Mne bylo tehdy krásných 21 let a Kajovi čerstvých 18.

Karviná mě přivítala přesně tak, jak jsem si ji představoval — trochu šedivá, trochu ospalá, ale s něčím zvláštním ve vzduchu. Možná to bylo tím, že jsem věděl, kdo na mě čeká.

Kája.

Psali jsme si čtrnáct dní. Na tu dobu skoro věčnost. Jeden internetový chat jel tehdy naplno a my taky (kdo začínal v roce 2003 s internetem, jistě ví jak to probíhalo, žádné fotky jen inkognito)— od prvních trapných „ahoj, co děláš“ až po noční zprávy, kdy už člověk sotva viděl na displej, ale stejně nechtěl končit.

A pak jsem ho uviděl.

Stál kousek od zastávky, ruce zastrčené v šedé větrovce, trochu shrbený, jako by se chtěl schovat sám do sebe. Stál on, 18 letý mladíček. Ale ty oči… hnědé, hluboké, trochu nervózní. A ten jeho lehce křivý úsměv.

„Ahoj,“ řekl.

„Ahoj, zajdo,“ ujelo mi.

Zčervenal. A bylo jasno.

První minuty byly zvláštní. Takové to: víš o něm skoro všechno, ale zároveň nevíš, kam dát ruce. Šli jsme vedle sebe, občas se dotkli rameny, a pokaždé to bylo, jako by přeskočila malá jiskra.

„Jsi… jiný než si mi popisoval,“ řekl po chvíli.

„Lepší nebo horší?“ zvedl jsem obočí.

Zasmál se. „Nevím. Asi… víc skutečný.“

To mě nějak zvláštně potěšilo.

Já mu řekl, jen ,, já jsem rád, že si přišel Ty, a ne nějaký starý uchylák" s úsměškem jsem zažertoval. A to jsem ještě netušil jak toto rande bude pokračovat.

Když se začalo stmívat, Karviná se ztišila. Lampy se rozsvítily a ulice najednou působily intimněji. My byli spolu asi už 5 hodin, a stále jsme kecali jak holky na střední jenž mluví o třídní úče co si proboha vzala zase na sebe. V jednu chvily mne Kája zatáhl bokem, kousek od cesty, kde byl takový nenápadný keř.

„Tady nás nikdo neuvidí,“ zašeptal.

„To říkáš ty,“ usmál jsem se, ale šel jsem za ním.

Byli jsme najednou blízko. Hodně blízko.

Chvíli jsme jen stáli. Dýchali. Koukal jsem mu do očí a viděl v nich všechno — zvědavost, nervozitu… a něco, co jsem cítil úplně stejně.

„Můžu?“ zeptal jsem se tiše.

Jen přikývl.

První polibek byl… no, upřímně řečeno dost mokrý. A pak další. A další. Musel jsem se mezi nimi smát, jak jsem si pořád otíral pusu.

„Promiň,“ zasmál se nervózně.

„Ne, ne… jen jsem to nečekal v takovém… množství,“ rýpnul jsem si.

Strčil do mě ramenem. „Blbec.“

Ale už se usmíval.

Postupně opadával ostych. Ruce, co před chvílí nevěděly, kam patří, si začaly nacházet svoje místo. Přes mikinu, pak odvážněji. Každý dotek byl opatrný, jako by to bylo něco křehkého, co by se mohlo rozbít.

A přitom to bylo přesně naopak.

Kája se občas rozhlédl. „Co když nás někdo uvidí?“

„Tak si budou myslet, že jsme dva kluci v keři. Což… jsme.“

Zasmál se tak, že si musel zakrýt pusu.

„Ty jsi hroznej,“ zašeptal.

„A ty jsi tady se mnou.“

Na chvíli ztichl. Pak se ke mně přitiskl blíž.

Bylo v tom všechno. První odvaha. První nejistota. První okamžiky, kdy člověk přestane přemýšlet a prostě jen je.

Jeho dech se zrychloval, když jsem ho jemně hladil. Chytil jsem jej za jeho ocas, byl trochu menší, ale tvrdý jak skála. A tekl jak niagarské vodopády. Jak byl ze mne vzrušený, a plný touhy. Jeho prdelka byla bez chloupku, a lákala také k prozkoumání. Nejdřív mne zastavil. A trochu se trochu zdráhal , ale začalo se mu to na tolik líbit, že sám mi vzal svou ruku a směřoval ke své dírce. Byla ještě panna, jak prohlašoval. Když jsem prozkoumával jeho panenskou dírku, byla těsná, ale když jsem trochu přitlačil tak mne vcucla, jako tornádo malý domek v texasu. Krásně vzdychal. Pohyboval se do rytmu. Občas sebou cukl, jak byl přecitlivělý, a pak se zase uvolnil. Bylo to objevování. Pomalé, hravé, občas trochu zmatené.

„Tohle je… normální?“ zašeptal.

„Nevím,“ odpověděl jsem upřímně. „Ale je to hezký.“

Přikývl.

A pak mě znovu políbil.

Když jsme se po chvíli od sebe odtáhli, oba jsme se smáli. Trochu zadýchaní, trochu rozcuchaní, a hlavně… šťastní.

„Takže… první rande v keři,“ řekl jsem.

„Romantika jak z filmu,“ dodal Kája.

„Jo. Jen s lepším obsazením.“

Znovu zčervenal.

A já věděl, že tohle rozhodně není naposledy, co ho vidím.