Moje registrace na amateri.cz

Seděla jsem na záchodě, dveře zamčené, zatímco za nimi zněly tlumené hlasy. Děti se smály a partner něco řešil v obýváku. Všechno působilo tak obyčejně… až na to napětí ve mně.
Telefon jsem držela pevně v ruce. Už pár dní mě to lákalo. Myšlenka, že bych měla něco jen pro sebe. Tajemství.
Rychle jsem otevřela stránku a začala se registrovat. Každé kliknutí mi zrychlovalo dech. Přezdívka… věk… pár slov o sobě. Cítila jsem, jak se mi rozbušilo srdce – jako bych překračovala neviditelnou hranici.
Za dveřmi někdo prošel a já na chvíli ztuhla. Pak jsem se ale pousmála.... to vzrušení z toho, že o tom nikdo neví, to bylo silnější než cokoliv jiného.
Dokončila jsem profil. Ještě než jsem odešla, zůstala jsem chvíli sedět, jen tak… se zavřenýma očima, ponořená do vlastních představ. ... ... ... :)
Druhý den večer byl klidnější. Partner už spal vedle mě, jeho dech pravidelný a hluboký. Otočila jsem se na bok, telefon opatrně v ruce, jas stažený na minimum.
Přihlásila jsem se.
Najednou to bylo ještě intenzivnější. Zprávy, profily, pohledy… i když jen přes obrazovku, cítila jsem, jak mě to vtahuje. Jak se moje myšlenky rozbíhají směrem, kam bych si dřív ani nedovolila.
Ležela jsem vedle něj… a přitom úplně jinde.
Zakousla jsem se do rtu, abych neprozradila ani náznak toho, co se ve mně odehrává. To tajemství, ten kontrast mezi klidnou nocí a mým vnitřním světem… byl návykový.
A věděla jsem, že tohle je teprve začátek...