Spokojená děvka

Pokračování povídky myšlenky děvky

Iva ležela v houpačce, celá roztřesená, tělo zalité potem a slinami. Mezi stehny jí ještě pulzovala rozkoš. Dorcel stál vedle ní, pomalu si zapínal košili a díval se na ni s tím svým klidným, téměř aristokratickým úsměvem.
„Víš, Ivo,“ řekl tiše, zatímco jí lehce přejížděl prsty po vlhkém břiše, „já už jsem viděl hodně žen. Tisíce. Některé byly krásné, některé divoké, některé velmi zkušené. Ale ty… ty jsi byla něco jiného. V dnešním umělém světě, všechno přehnaného, uspěchaného....“
Iva zvedla hlavu a podívala se na něj. Dorcel pokračoval:
„Před mnoha lety jsem v Mnichově a pak i dva v Paříži točil erotické filmy. Ne ty laciné, ale poetické, citlivé. Chtěl jsem ukázat, že sex může být umění. Pak jsem přišel sem, do Česka, a otevřel tento klub. Ne proto, abych vydělával. Ale proto, abych vytvářel prostory, kde se lidé a hlavně ženy cítí jako bohyně. A ty jsi dnes večer byla tou největší bohyní, jakou jsem tu za poslední roky viděl.“
Iva se lehce usmála, stále ještě zadýchaná.
Dorcel se naklonil blíž, položil jí ruku na stehno a řekl tiše, ale zřetelně:
„Byla jsi skvělá, Ivo. Opravdu skvělá. Celou tu hodinu jsi mi dávala něco, co málokterá žena dokáže – naprostou odevzdanost a přitom takovou přirozenou smyslnost. Rád bych tě ještě někdy viděl. I mimo klub. Jen ty a já. Rád si tě zase vzal… pomalu, dlouho, jako dnes.“
Iva cítila, jak jí po těle přeběhlo příjemné mrazení. Podívala se na Aleše, který seděl v křesle a mlčky je pozoroval. Pak se znovu otočila k Dorcelovi.
„To bych… chtěla,“ zašeptala upřímně. „Bylo to… neuvěřitelné.“
Dorcel se jemně usmál, přejel jí palcem po spodním rtu a řekl:
„Tak to není konec. To je teprve začátek, královno.“
Pak se narovnal, vzal si sako a s elegantní úklonou dodal:
„Teď si odpočiň. A až budeš připravená, řekni svému muži, ať mi zavolá. Budu čekat.“
Iva zůstala v houpačce, tělo stále lehce pulzující. V hlavě jí zněla jeho slova a cítila podivnou, sladkou směs vyčerpání, štěstí a nové touhy.
Podívala se na Aleše. Ten se na ni díval s výrazem, který dobře znala – plný lásky, žárlivosti a blaženého uspokojení.
Iva se tiše usmála a v duchu si pomyslela:
Tohle byl opravdu vrchol. A možná to ještě není konec…