Sobotní rituál (V tvých rukou)

Sobota... můj nejoblíbenější čas. Svět se konečně uklidnil a ty taky. Vidím tě. Sedíš tam, možná se skleničkou v ruce, a snažíš se přijít na to, co s načatým večerem. Ale já už to vím. Tvůj večer začíná právě teď... mým hlasem.

Pojď blíž k zrcadlu. Chci, ses na sebe podíval. Vidíš toho muže? Ten klid v jeho očích je můj dar. Ale to napětí, které se mu rýsuje kolem úst... to je moje práce.

Představ si, že stojím hned za tebou. Mám na sobě ty šaty, které tak miluješ – ty, co kloužou po kůži jako tekuté stříbro. Moje ruce se teď pomalu pokládají na tvoji hruď. Cítím tu látku tvé košile, ale víc mě zajímá to, co je pod ní. Tvoje tělo, které se pod mým dotekem neznatelně napíná.

‚Dneska večer nikam nepůjdeme,‘ zašeptám ti do odrazu v zrcadle. ‚Dneska večer zůstaneš tady, se mnou.‘

Cítíš, jak ti moje prsty sjíždějí k pasu a pomalu rozepínají tvůj pásek? Jen ten kovový zvuk v tom tichu... cvak. Je to jako startovní výstřel. Vidím, jak se ti zadrhl dech. Chceš se otočit, chceš mě vzít do náručí, ale já tě přitlačím dlaněmi zpátky k tomu zrcadlu. „Dívej se,“ přikážu ti. Chci, abys sledoval, co s tebou dělám.

Moje rty teď kloužou po tvém zátylku. Je to pomalé, mokré, spalující. Sleduju v zrcadle, jak tvoje oči tmavnou. Jak se tvoje sebeovládání, které jsi celý týden tak pečlivě budoval, začíná hroutit jako domeček z karet.

Dneska nebudu něžná. Dneska budu tvoje nejkrásnější výzva. Chci, abys cítil každou vteřinu své touhy. Chci, abys věděl, že v tuhle sobotní noc neexistuje nic jiného než moje vůně, můj hlas a tvoje absolutní potřeba mě potěšit.

Nalej si ještě doušek. Nechej to víno, ať tě zahřeje... ale pamatuj, že já tě dneska večer rozpálím mnohem víc.

Zatím jen vnímej tu hudbu v pozadí a čekej. Čekej na můj další pokyn. Protože tohle je teprve začátek našeho rituálu. A ty víš, že já si s tebou budu hrát až do svítání.

Užij si ten pocit, miláčku. Jsi v mých rukou.