Soutěžní - Májová projížďka

Silnice byla dlouhá, rovná a téměř prázdná. Horký vzduch se chvěl nad asfaltem a zvuk motoru se rozléhal krajinou jako jediný důkaz pohybu. Jel rychle, ale ne proto, že by spěchal. Jeho motorka potřebovala provětrat po dlouhé zimě a on věděl, že se potřebuje cítit jako pán světa. Jel tak, protože potřeboval cítit, že něco drží pevně ve svých rukou. To ještě nevěděl, že zbytek odpoledne se mu z rukou úplně vymkne a ztratí kontrolu nad vším.

Když ji uviděl stát u krajnice, okamžitě zpomalil. Neudělal to vědomě. Spíš jako by jeho tělo zareagovalo dřív než mysl. Zastavil několik metrů za ní, sundal helmu a chvíli ji jen pozoroval. Stála klidně. Její postoj byl uvolněný, ale jistý. Měla na sobě černé dlouhé kozačky a černou přiléhavou latexovou kombinézu na zip. A ten měla lehce povolený, takže měla vytvarovaný nádherný dekolt. Mezi skvostnými ňadry měla ještě černou černý provázek, který ji odděloval její majestátní hruď. Měla nádhernou postavu a ta kombinéza dávala jejím křivkám patřičný ráz.

V ruce držela přilbu. Nehty měla krásně červeně nalakované a na puse nádhernou rtěnku. Nepůsobila jako někdo, kdo čeká na pomoc. Působila jako někdo, kdo si vybírá. A taky jako někdo, kdo se nespokojí s málem. Kdo si vybírá jen to nejlepší. Pomalu k ní došel.

„Nechceš svézt?“ zeptal se. Pohled na její úsměv ho lehce vyvedl z míry. Pochopil, že nepotkal jen tak ledajakou ženu.

Otočila se k němu a krátce si ho prohlédla. „To záleží na tobě, jestli si vůbec troufneš mě svézt“ odpověděla. Nebyl si jistý, jestli ve slově svézt řekla s nebo z a to ho zase lehce vyvedlo z míry.

„To není moc konkrétní,“ řekl. A pokusil se o úsměv.

„Naopak,“ usmála se lehce. „Je to velmi přesné. Je první máj a v takový den se dějí velmi konkrétní věci.“

Mezi nimi se rozprostřelo ticho. Nebylo nepříjemné, ale mělo zvláštní váhu. Jako by každá vteřina něco posouvala. „Tak si nasedni,“ řekl lehce nervózním hlasem.
Nasadila si helmu, ale nespěchala. Než si ji nasadila, naklonila hlavu a zadívala se mu přímo do očí.

„Máš rád kontrolu, viď“ řekla klidně.

Zamračil se. „To má většina lidí.“

„Ne,“ zavrtěla hlavou. „Ty ji potřebuješ. Nebo si to aspoň myslíš. Ale já vím, co skutečně potřebuješ“. Nevěděl co říct, lehce se začal zakoktávat a než cokoliv ze sebe dostal, tak mu řekla. „Zastav mi u nejbližšího rozkvetlého stromu.“

Pak si nasadila helmu a nasedla za něj. Její pohyb byl plynulý a jistý. Nebyla v něm ani stopa nejistoty. Když se ho dotkla, nebylo to opatrné ani váhavé. Její ruce se usadily na jeho pasu pevně, jako by věděla přesně, kam patří. Cítil její dotek i její vůni a začal lehce šílet. Cítil, jak mu najíždí vzrušení a nevěděl, jak to ovládat. Začal pomalu ztrácet kontrolu, pocit, který moc neznal. Ale šíleně ho přitahoval.

Vyjeli.

Zpočátku se soustředil jen na silnici. Na rychlost, na rytmus jízdy. Ale postupně si začal uvědomovat její přítomnost. Její dotek nebyl pasivní. Nebyl to jen způsob, jak se udržet. Byl to způsob, jak ho vést. Cítil její ruce na tříslech, jak pomalu zajíždí tam dolů, jak ho lehce dráždí smyslnými pohyby.
Když se k němu přitiskla, zrychlil. Když její sevření polevilo, zpomalil. Nebylo to vědomé rozhodnutí. Byla to reakce. A to ho znervózňovalo. Měl problém to uřídit. Zpomalil a zajel na lesní pěšinu k lesu. U lesíka trůnila krásně rozkvetlá třešeň, jako kdyby čekala jen na ně.

Vypnul motor a ticho, které následovalo, bylo náhlé a intenzivní. Slezla z motorky pomalu a sundala helmu. Položila ji vedle sebe a znovu se na něj podívala.

„Proč jsi zastavil?“ zeptala se.

„Chtěl jsem,“ odpověděl.

„Opravdu? Nebylo to tím, že jsem chtěla já?“ naklonila hlavu.

Její hlas byl klidný, ale něco v něm ho nutilo pochybovat o vlastní odpovědi. Udělala krok blíž. Pak další. Každý její pohyb byl přesný a neuspěchaný. Naklonila se k němu aby mu mohla šeptat do ucha. Její vůně ho dostala, její dekolt měl skoro před obličejem. Začal cítit, jak mu povolují kolena a jak se mu v jezdeckých kalhotech začíná vzdouvat.

„Zastavil jsi, protože jsi ztratil jistotu. Protože potřebuješ pevnou ruku a vedení“ pošeptala mu do ucha.

„To není pravda,“ ohradil se. Ale v jeho hlase byla cítit nejistota.

„Je,“ odpověděla bez zaváhání. „Jen si to ještě nechceš přiznat. Já vím po čem toužíš, kouká ti to z očí. Se mnou můžeš ztratit kontrolu, bude to jízda tvého života“

Natáhla ruku a lehce se dotkla jeho bundy. Její prsty se zastavily u zipu, ale hned ho nerozepnula. Nechala ten okamžik viset ve vzduchu. On se začal lehce třást. Nevěděl co říct, neměl odpověď.
On ji chytil za zápěstí. Jeho stisk byl pevný, ale ne agresivní. Spíš jako by se snažil znovu uchopit něco, co mu začínalo unikat. Podívala se na jeho ruku a pak zpátky do jeho očí.

„Tak co teď?“ zeptala se.

Neodpověděl.

Pomalu její ruku pustil. Viděl tu sílu v jejích očích, která ho porazila. Její výraz se sotva změnil, ale v očích se jí objevilo tiché uspokojení. Věděla, že začíná vyhrávat. Cítila to pokoření v něm. Cítila vlastní sílu, které se nedalo odolat.

„Dobře,“ řekla.

Rozepnula mu bundu pomalým, soustředěným pohybem. Nebylo v tom nic uspěchaného. Každý její dotek působil záměrně.

„Tohle není o tom, že bych tě nutila,“ pokračovala klidně. „Je to o tom, že si dovolíš nepředstírat, že máš všechno pod kontrolou.“ Položila dlaň na jeho hruď.

Cítil její teplo i pevnost jejího doteku.

„Celou dobu reaguješ,“ řekla tiše. „A to tě zneklidňuje.“

Zhluboka se nadechl. „A myslíš, že mě to baví?“

Naklonila se k němu o něco blíž a zase mu šeptala do ucha.

„Budeš moje čubka, bude mi jedno co baví tebe. Budu dělat co baví mě a ty budeš můj nástroj. Proměním tě ve svojí hračku, budeš trpět ale budeš si to užívat. Budeš mít pocit, že je to nekonečné a zároveň nebudeš chtít, aby to skončilo.“

Krátce se odmlčela. Celý se klepal. Užívala si pohled na muže, který se poddával její moci. Stál tam a vnímal, jak se v něm něco posouvá. Nebylo to náhlé ani dramatické. Bylo to pomalé, ale nevyhnutelné.
A ona to věděla.

„Nemusíš s tím bojovat,“ řekla nakonec. Její ruka zůstala na jeho hrudi ještě o chvíli déle, než bylo nutné. A potom v jeden okamžik mu rychlým pohyb sundala bundu. Neprotestoval ani se nebránil, byl už poražený. Netrvalo to dlouho a byl před ní úplně nahý. Ztratil pojem o čase a prostoru a ani nestačil vnímat, že ho nahého vede ke stromu, ke kterému mu přivázala ruce.

Když se probral z toho opojení, stál tam nahý přivázaný ke stromu a s pevně stojícím údem. Ona se jen usmívala a v ruce měla bičík, který ani nevěděl odkud vzala. Cítil ten bičík na svém těle, jak pomalu přejíždí po hrudi, po bocích, po stehnech. Z ničeho nic jím práskla přes jeho stojící úd. Lehce se otřásl a zasténal bolestí. Ona se usmála a přitiskla se k němu, koleno v rozkroku a hlava u ucha.

„Tohle je jenom začátek čubičko, budu střídat rozkoš s bolestí. Přivedu tě na vrchol blaha a pak tě jedním pohybem stáhnu zpátky sebou do podzemí,“ aby to prokázala, začala ho olizovat po krku a jemně rukou masírovat špičku jeho stojícího penisu. Jazykem přejížděla dolů a cítila, jak začíná roztávat a poddávat se rozkoši. Jak ztrácí pojem o místě a času. A pak ho kousla do bradavky.

„au!“ vyjekl. Usmála se a a vytáhla šátek, kterým mu udělala provizorní roubík. Potom se k němu zase naklonila. „Máš u mě černý puntík, za to, že jsi nejel kolem o velikonocích. Proto nejdřív dostaneš trest,“ řekla. Odvázala mu ruce a donutila ho kleknout si na kolena. A začala mu dávat jedn ránu za druhou na zadek. Jeho přidušené výkřiky jí dostávaly do varu.

„Vyšpul ten zadek pořádně!“ křičela na něj. On ho pořádně vyšpulil a za to dostal ránu zezadu do vajec. Zaskuhral a jí to těšilo. „otoč se“. „ano madam,“ vyklouzlo mu z úst přes roubík, ani nevěděl jak. Otočil se a klečel před ní s červeným zadkem. Obcházela ho dokola a hladila bičíkem. „Vstaň.“ „ano, madam“. Vstal úplně automaticky na její pokyn. Stoupla si za něj a zezadu ho chytila rukama za penis. Jemně ho začala honit a cítila, jak se mu klepou kolena.

„Ztrácíš půdu pod nohama viď,“ řekla mu. „Ano, madam“, odpověděl se sténáním v hlase, které tlumil roubík. „Když budeš hodná a poslušná čubička, tak tě někdy pozvu k sobě domů. Jestli máš teď pocit, že se ti děje něco zvláštního, počkej co tě čeká u mě doma. Budeš šílet, volat o pomoc a nikdo nepřijde. Celé tělo ti znehybním a ven tu bude trčet jenom penis a pusa, abych tě slyšela skuhrat. Budeš jenom můj, moje hračka. Poslušná čubka.“

Cítil, že to na něj jde. Ona to vycítila také a proto přestala. Obešla ho a šlehla ho přes penis třikrát bičíkem až mu začal opadávat. Počkala až to vzrušení opadlo úplně a pak si k němu klekla. Byl vysílený a ona ho pohladila po tváři. Ani si nestačil uvědomit co se děje a měl ho zapnutého v kleci na zámek. Chtěl protestovat ale ona se jen usmála. „Musíš to pro mě vydržet. Klíček budu celou dobu nosit u svého srdce“ řekla a klíček od klícky si dala k levému prsu za kombinézu. Sundala mu roubík a on chtěl protestovat, ale nedokázal ze sebe vypravit ani hlásku.

Začala ho líbat a on její jazyk cítil všude. Prstama ho jemně dráždila na zamknutém penisu a on cítil, že jeho
snaha vzrušit se naráží na odpor. Bavilo jí, jak ho to trápilo. „Teď mě odvezeš domů. Ale řídit budu já. Stejně jsem u kormidla. Oblékni se.“ „Ano madam.“

Zavezla se domů a jemu po cestě celou dobu bušilo srdce. Cítil, že je to začátek něčeho výjimečného. Její dům byl na samotě na druhé straně jeho osudného lesa. Seskočila dolů a řekla mu. „Dneska tě nepozvu dál. Přesně za měsíc, ve stejnou hodinu ale přijedeš sem. Budu tady na tebe čekat.“ Odešla a zabouchla za sebou dveře. On jenom zhluboka dýchal. Poražený, vyřízený, ale s pocitem neskonalého vnitřního štěstí.