Ledová rychlovka

Víkend v Holešovicích, narvanej klub, basy ti buší do hrudníku a všude kolem horko a spousta lidí. Stála jsem u baru a čekala na drink, když se vedle mě vofitnul tenhle týpek. Žádnej usmrkanej kluk, ale chlap, co měl v očích přesně to, co mě rajcuje – sebejistotu a hlad. Podíval se na mě, sjel pohledem moje upnutý těsný legíny a top s výstřihem a hned mi položil ruku zezadu na krk.

„Půjdeš se mnou ven, nebo tě mám vohnout rovnou tady na baru?“ zašeptal mi drsně do ucha přes ten řev z beden.

Neřekla jsem ani slovo, chytila ho za ruku a táhla ho ven k výtahům do podzemních garáží. Adrenalin mi stoupal do hlavy s každým patrem, co výtah sjížděl dolů. Sotva se otevřely dveře do toho studenýho, betonovýho ticha, dotáhnul mě k tmavýmu bavoráku zaparkovanýmu v tom nejtemnějším rohu, kam kamery nevidí.

Přirazil mě zády ke kapotě auta. Kov hrozně studil, ale mně to bylo fuk, protože ve mně všechno hořelo. Chytil mě za legíny a jedním škubnutím mi je stáhnul dolů ke kolenům spolu s tangama. Žádný mazlení, žádný předehry. Rozdělal si kalhoty, voběma rukama mi chytil stehna, zvednul mi jednu nohu na kapotu a surově do mě vjel.

Hlasitě to pláclo, jak se naše těla potkala. Zvuk mých vzdechů se hrozně rozléhal tou prázdnou betonovou halou, což mě nutilo hekat ještě víc. Mrdal mě nekompromisně, tvrdě a hluboko. Auto se pod náma s každým přírazem zhouplo a pneumatiky lehce zaskřípaly o ten vyleštěnej beton.

„Dívej se na mě,“ poručil mi a chytil mě pod bradou, abych mu viděla do očí. Byl úplně mimo, soustředěnej jenom na to, jak do mě buší.

Ten pocit, že každou chvíli může dolů sjet nějaký jiný auto a osvítit nás světlometama, mě doháněl k šílenství. Moje tělo na ten šílenej tlak reagovalo okamžitě. Chytila jsem se stěrače, abych měla oporu, a začala jsem se mu divoce poddávat. V podbřišku mi totálně vybuchl granát a já se s hlasitým zasténáním udělala tak mocně, až se mi podlomila ta druhá noha.

On udělal ještě tři ty nejtvrdší přírazy, zaryl mi prsty do zadku tak silně, že tam budu mít modřiny, a s hlubokým zařváním to pustil hluboko do mě.

Hned potom mě pustil. Vytáhla jsem si legíny, otevřela dveře a svalila se na sedadlo spolujezdce, abych popadla dech, zatímco on se zapínal. Žádný objímání, žádný kecy. Objednala jsem si přes mobil Uber, v zrcátku auta si trochu poupravila rozmazanou řasenku a odešla. Čistá, tvrdá realita. Přesně tak, jak to mám ráda.