Škola v přírodě #1

Jmenuji se Jarda a mám 19 let.
Od mala mě to hodně táhlo k různým sportovním aktivitám a tělocvik byl na základce můj nejoblíbenější předmět. Není tak asi moc velké překvapení, že jsem se účastnil snad každého sportovního utkání v našem městě a blízkém okolí. Potom na střední jsem pomáhal také při pořádání různých akcí a není asi moc velkým překvapením, že po maturitě jsem nastoupil jako asistent trenéra s místním sportovním klubu. Tady jsem si sám otevřel pár kroužků a snažil se vést další generace ke sportu.

Jednou v létě mi zazvonil mobil. Cizí číslo. „Halo?“, zvedám telefon a z druhé strany jsem uslyšel povědomý hlas: „Járo, jsi to ty? Tady paní Vášnivá“ a mě se rozsvítilo. Moje bývalá třídní na druhém stupni základky. S tím jménem si s námi puberťáky pěkně užila, přiznávám! Z krátkého hovoru vyplynulo, že odjíždí do školy v přírodě ve Volyni a chybí jim jeden člověk pro zajištění odpoledního programu pro žáky. Dopoledne je budou mít na starosti učitelky a na noční službu už má taky prý zajištěné nějaké holky. Měl bych na povel dvě třídy. No slovo dalo slovo, já souhlasil a v daný den jsem se dostavil ověšený taškami s výbavou k autobusu. Paní Vášnivá už tam byla a jak mě uviděla, tak mě šla přivítat. Pak mě uvedla mezi ostatní vedoucí této výpravy. První byla naše bývalá tělocvikářka paní Krátká. Jako kluk jsem se jí kolikrát až bál, ale dneska jsem byl o hlavu vyšší jak ona. Ale teda ta postava, ta jí zůstala. Jak z nějaké příručky o ženské anatomii. Štíhlé, vysportované tělo. Pevná prsa o velikosti akorát do ruky. Zadek jako vytuněný nárazník sportovního auta. Na sobě upnuté tílko perfektně vykreslující její tvary a k tomu bílé, částečně průsvitné tříčtvrťáky, pod kterýma byla vidět červená tanga. Zrovna pomáhala nakládat kufry a batohy do autobusu a já se opravdu snažil, ale nedokázal jsem neuhnout pohledem a nepodívat se jí na zadek pokaždé, jak se předklonila, když jsem věděl, že se takové věci dělat nemají.

Pak mi třídní odkryla poslední dvě členky výpravy – Anetu a Lucku.Celých 9 let ty největší kočky v naší třídě a taky celých 9 let ty největší fiflenky na světě. Na celé škole snad neexistovali dvě namyšlenější holky než tyhle dvě. Žádný kluk z naší třídy u nich neměl žádnou šanci se aspoň trochu více sblížit a vrchol jejich „soucitu“ s ostatní spodinou bylo to, že vám odpověděli ráno na pozdrav. Stejně tak to probíhalo i nyní, když jsem je pozdravil, tak se otočili a lehce pokynuly hlavou a tím to skončilo. Takže v hlavě piliny, ale postavy měli pořád k nakousnutí, ale ty prostě hráli jinou ligu. No žáci naložení v autobusu i s jejich pakáží, nezbytné loučení s rodiči a vyrazili jsme na cestu. Po příjezdu došlo na rozdělování pokojů. Aneta s Luckou si hnedka zabrali ten největší pokoj s malým balkónem. Učitelky své svěřence rozdělili na pokoje po pěti a my vedoucí jsme měli vždycky každý svůj malý pokoj jenom pro sebe. Aneta s Luckou byly na konci chodby s paní Vášnivou, já a paní Krátká jsme měli pokoje na začátku chodby. První den po příjezdu byl takový trochu chaotický, seznámení s novým prostředím, co kde je apod. K večeru si omladinu převzali Aneta s Luckou, a jakmile je prohnali koupelnou a zahnali do pokojů, nastal klídek.

Na druhý den už mě čekali povinnosti, ale byl jsem připravený. Dopoledne jsem si obešel celý areál, abych měl přehled, a po obědě jsem převzal štafetu, venku připravil různé překážky a soutěže na čas. K večeru jsme my dospělí ještě chvilku poseděli a zavzpomínali na staré časy a všechno vlastně bylo fajn. Třetí den jsem žáky vyhnal na velkou louku kousek od ozdravovny. A tady začíná jít do tuhého. Jeden ze žáků za mnou přišel s tím, že má na ruce klíště. Naštěstí ještě nebylo pořádně přisáté a dalo se odstranit papírovým kapesníkem, ale říkal jsem všem ostatním, aby se radši po příchodu pečlivě zkontrolovali a kdyžtak šli za paní Krátkou, která byla určená jako zdravotník. Po odpoledním programu jsem všechny předal Anetě s Luckou a šel jsem na pokoj.

Na pokoji jsem si chvíli sepisoval program na další den, a jak se začínalo venku stmívat, chtěl jsem si dát rychlou sprchu, než si půjdu pro něco k večeři a také abych se sám zkontroloval, že nemám nějaké klíště. Pouštím vodu, zběžně se prohlédnu a jak se začínám mydlit, tak si všímám něčeho divného. Malý černý flíček. Říkám si nějaký bordel z louky a snažím se flíček opláchnout, ale nedaří se. Zadívám se tedy pozorněji, a to snad ne! Klíště! Ale zrovna na tak blbém místě, že to snad ani není možný. Přímo na vnitřní straně stehna v rozkroku v úrovni mého pytlíku. No to snad ani není možný. Vždyť já snad nikdy klíště neměl, natož na takhle debilním místě. Vylezu ze sprchy a snažil jsem se ho zbavit vším, co jsem v pokoji našel. Dokonce jsem si po sobě mazal i malé máslíčko co mi zbylo od snídaně, jestli třeba líp nevyklouzne, ale všechno marný. No, co se dá dělat, potřeboval bych ty malé kleštičky a pak mě napadlo, že u paní Krátké je lékárnička a tam určitě budou, když jela s dětmi do přírody. Boha jeho to je debilní situace, říkal jsem si v duchu, obléknul jsem se a vyrazil do pokoje paní krátké.

Vyjdu na chodbu a koukám, že má nastevřené dveře. Opatrně nakouknu a vidím lékárničku ležet nahoře na skřínce, učitelka nikde. Super, konečně trochu štěstí. Udělám krok do pokoje, natahuji se po lékárničce a v tom slyším za sebou hlas: „Copak hledáš, Jardo?“. Paní Krátká! Co teď? „No, jenom jsem si potřeboval něco půjčit z lékárničky“, odpovídám pohotově. Učitelka na to reagovala zvědavě: „Copak, nějakou náplast? Někdo venku spadl?“ a já přemýšlím, jak to zahrát do autu, abych nemusel s pravdou ven. „Ne, ne, nikomu se nic nestalo, jenom bych potřeboval, takovou tu pinzetku, víte?“ a třásli se mi hlas. Ona odpověděla: „Jako tu kosmetickou? To ti spíš půjčím mojí, tam je jenom ta na klíšťata Jaroušku“. Já se krátce zamyslel a pak promluvil: „No tu jsem právě myslel, že bych si jí na chvilku půjčil“. A přišla smršť otázek: „A kdo má klíště? A už je zakousnutý? A nastříkali jste ho dezinfekcí? Tak přijde sem a vyndáme ho?“. Tím mě trochu zaskočila, ale ještě jsem dokázal reagovat: „V pořádku, všechno je v pohodě, já jsem si našel klíště, tak si ho vyndám a vrátím je“. Ale to začala oponovat: „No počkej, to musíš pořádně vyčistit a pak hlídat abys od něj něco nechytnul. Ukaž, kde ho máš?“ a přitom si mě prohlížela. A už se mi začínalo stahovat hrdlo. „To je v pohodě, já si s ním poradím!“, snažil jsem se vykroutit, ale ona si trvala na svém. „Prosím tě neblázni, já jsem tady zdravotník, a když se někomu něco stane, tak jsem za to odpovědná. Nebuď jak malej! Kde ho máš?“ Hrdlo se mi stáhlo ještě víc a ona pokračovala: „To ho máš na zadku nebo kde, že děláš takový scény?“. A já jsem lehce přiblížil prst k danému místu. Ona se podívala dolů, kam mířím, začala se culit a pak povídá šibalsky: „To jako rovnou na něm?“. Tohle už bylo čiré zoufalství a dostal jsem ze sebe akorát: „No přímo ne, ale jako těsně vedle“ a díval jsem se přitom do země, ale i tak jsem koutkem oka postřehl, jak se snaží zadržet úsměv. Pak mě obešla, zavřela dveře a otočila klíčem v zámku.

„No tak mi ukaž, kam se ti zakouslo a vyndáme ho!“ promluvila, a přitom z lékárničky vytáhla dezinfekci a kleštičky. "To je dobrý, já potřebuju jenom ty kleštičky a už si poradím!", snažil jsem se stále o odboj, ale stála si za svým, že ona je tu za všechny zodpovědná a nechce kvůli mě nějaké oplétačky. Nebylo zbytí, tak jsem si svléknul kraťasy a snažil se to zahrát, že bych si nechal aspoň boxerky, ale na tu malou mrchu se stejně nedalo dostat. Zkoušel jsem boxerky tahat do strany, co to šlo, ale všechno marné. "No nic Jardo, jako když se sundává náplast, takhle to prostě nepůjde!", řekla paní Krátká, chytla mě za boxerky a jedním škubnutím mi je stáhla až ke kotníkům. Já jsem cítil, jak rudnu ve tvářích, celé tělo mi zalil studený pot. Stál jsem tam svlečený, opřený o umyvadlo, ona klečela přede mnou akorát ve výšce mého nádobíčka a culila se jako školačka co zrovna dala poprvé klukovi pusu. Srdce mi bušilo a její poznámka: "Hmmm, pěkně vyholenej", mi rozhodně nepomáhala. Pak se dala do díla. Nastříkala mi na stehno dezinfekci a ucítil jsem doteky jejích chladných prstů a kovové pinzetky na své kůži jenom asi centimetr a půl od mého šourku. Chvíli jsem se vydržel sledovat, co dělá, ale celé to bylo tak hrozně trapné a ponižující, že jsem radši zaklonil hlavu a díval se do stropu. Cítil jsem, jak se snaží pinzetkou klíště vykroutit a pak se přiklonila trochu blíže a já jsem ucítil, jak mi předloktím přejela nahoru a dolů přes penis. Projel mi mráz po zádech a bral jsem to jako omyl. Ale o vteřinu později to udělala znovu a tentokrát mi takhle přes penis přejela rovnou dvakrát a to jsem se už podíval dolů. Jak klečela přede mnou, natočila nenápadně hlavu, aby se mi podívala na pinďourka a pak mi přes něj znovu přejela předloktím, aby se následně zase věnovala klíštěti.

A mě se hlavou začínali honit myšlenky, jak mám tohle chápat a byl jsem z toho zmatený. Bylo to tak trapné, ponižující, ale zároveň mě to svým způsobem začínalo vzrušovat a to bylo to, čeho jsem se obával nejvíce. Pak přišel ještě jeden letmý dotek na mém šourku a já věděl, že je zle, protože jsem cítil, jak se mi krev žene do slabin. Mozek se snažil, ale tělo si dělalo, co chtělo, a začala se mi dostavovat erekce. Konečně se jí povedlo klíště vytáhnout, když si všimla, jak se mi postupně staví do pozoru a zase se začala tak rošťácky usmívat. Já chtěl hanbou umřít a zakopat se dva metry pod zem. Postavila se, naklonila se ke mně, a klíště rozmáčkla v umyvadle, o které jsem byl opřený. Zbytky spláchla do odpadnu a pak jsem ucítil, jak mi prsty volné roky znovu přejela přes ztopořený úd až mi projel mráz po zádech a lapal jsem po dechu. Udělala krok stranou, ze stolku si vzala dezinfekci, sklonila zrak k mému rozkroku a se slovy: "Tak to ještě vyčistíme", si pomalu znovu klekla přímo k mému stojícímu penisu. Nastříkala si dezinfekci na kousek buničiny, jednou rukou mě chytila za šourek, odtáhla ho kousek stranu a druhou rukou mi přejížděla po stehně v oblasti, kde jsem měl tu malou mrchu zahryzlou. V tu chvíli jsem měl všechny svoje hormonální ukazatele mimo měřitelné hodnoty, krevní tlak vysoký tak, že se mi klepali ruce a vzdychal jsem jako prvorodička. Vzala si do ruky dezinfekci a tentokrát mi jí stříkla rovnou na stehno a pak také na šourek. Dotek studené kapaliny mnou projel jako blesk. "A jéje promiň, to jsem nechtěla", řekla paní Krátká a začala mi buničinou otírat dezinfekci ze šourku. Pak mi otřela ještě stehno, a když vstávala, tak jsem zaslechnul její tichá slova: "No hezky jsi nám vyrostl, co jsem tě viděla naposledy ve škole po tělocviku ve sprše", a ještě naposledy mi přejela rukou přes penis a stiskla žalud na jeho konci. Já jsem stál jako opařený, rukama za zády svíral okraj umyvadla. Ona se postavila ke stolku, odhodila buničinu do koše a se slovy: Tak to máš hotový, Járo!" mířila svým pohledem přímo do mého rozkroku.

Mým tělem projel nával adrenalinu. Rychle jsem se sehnul, natáhnul si trenky i kraťasy a beze slova utekl jako vystrašená holka do svého pokoje. Zabouchnul jsem dveře, zamknul se a cítil, že můj stále postavený pinďour už vydrží jenom pár vteřin. Rychle jsem doběhl do koupelny, vlezl si do sprchy a taktak jsem si stihnul stáhnout boxerky, když přišel výstřik a já se udělal. Vyhodil jsem všechno oblečení před sprcháč, pustil si teplou vodu a opřený o stěnu jsem stále vstřebával emoce z posledních minut. „Co to sakra mělo být? To po mě jako jela, nebo co si o tom mám sakra myslet?“, honilo se mi hlavou a pořád mi běhal mráz po zádech, když jsem měl před očima ten okamžik, kdy mi stáhla spodky. Bylo to tak hrozně trapné, ale celý to vlastně bylo taky tak hrozně vzrušující a tenhle mix naprosto protichůdných pocitů mi úplně zamotal hlavu. Celou noc jsem se převaloval na posteli a musel na to myslet, a taky jsem si říkal, co jako bude dál? Ještě zbývá deset dní rekreace, já netušil, jak to bude probíhat dál a nakonec jsem usnul.

Náhle mě ze spánku probudil v mobilu nastavený budík …