Naplánovaly jsme si tento den jen tak, abychom si na chvíli odpočinuly a zapomněly na stres života, ale nějak se z toho stala jedna z těch vzpomínek, které si s sebou ponesu navždy. Voda byla teplá, místo bylo tiché a poprvé po dlouhé době se všechno kolem nás zdálo klidné.
Seděla vedle mě a jemně se usmívala, úplně ztracená v přítomném okamžiku, zatímco já jsem se na ni stále dívala a přemýšlela o tom, jaké mám štěstí, že jsem potkala někoho, pro koho je i ticho krásné. Pořád si pamatuji ten první den, kdy jsme se potkaly – požádala mě, abych jí pomohla vyfotit pár fotek, a aniž bych si to uvědomovala, začala jsem se pomalu zamilovávat do dívky stojící před mým fotoaparátem.
Teď je každá chvíle s ní jiná. Už to není o drahých místech ani dokonalých plánech... je to o pohodlí, důvěře a štěstí, které nacházíme jen tím, že jsme si navzájem blízké. A upřímně, to je ten druh lásky, o kterou nikdy nechci přijít. Milování s ní je prostě nádherné a nekonečné. Je tak milá a něžná. Miluji ji celým srdcem.
