Úřední jednání

Práce na stavebním odboru magistrátu nebyla nijak náročná, ale ani skvěle honorovaná. 13. plat v létě a 14. před Vánoci nemohly nijak výrazně nakrmit účet, o prestiži ani nemluvě. Měla ovšem jiné výhody a Adam byl rád, když tam mohl hned po promoci nastoupit. Místo mu zařídila maminka, jako ostatně všechny zásadní věci v jeho životě. Byl to koneckonců její chlapeček, co na tom, že mu už táhlo na 30. Typický mamánek.

Středně vysoký s postavou, kterou by rozhodně nikdo nenazval atletickou. Nevýrazným oblečením, které by rozhodně nikdo nenazval šik a tmavými vlasy střiženými tak, že by ten účes rozhodně nikdo nenazval moderní. Bydlel pochopitelně s maminkou, protože nebyl dost průbojný na to, aby dokázal svého místa využít k získání vlastního bydlení. Občas zašel na oběd s mladým kolegou z vedlejší kanceláře, který na tom byl podobně jako on, občas s kamarádem z vysoké na večeři nebo na pub kvíz. Jinak trávil večery sám ve svém pokoji u počítače, tak jako spousta jeho vrstevníků.

Intimně poznal v životě jen dvě ženy. Těsně před maturitou přišel během svaťáku o panictví se spolužačkou, když jí v dětském pokojíku vysvětloval integrály, zatímco její rodiče odjeli na chalupu. Pro ní to rozhodně nebyla první zkušenost a bylo jasné, že víc než o osudovou přitažlivost šlo o chvilkové rozptýlení od matematické analýzy a jakousi snahu odvděčit se mu za pomoc s učivem.

I druhá zkušenost začala spíš díky jeho znalostem než osobnímu šarmu. Tentokrát mu osud přihrál mladou sousedku Veroniku z vedlejšího vchodu, kterou našel jednou na lavičce plačící, protože si zabouchla dveře od bytu. Adam dokázal své technické vzdělání přetavit v praktickou dovednost a dveře jí otevřít bez nutnosti volat na pomoc někoho dalšího. Ve stroze zařízené garsonce se ten večer, posilněni vínem, poprvé milovali a potom to ještě několikrát zopakovali. Žádné experimenty, misionářská klasika. Když Veronika měnila zaměstnání a spolu s ním i trvalé bydliště, novou adresu Adamovi nesdělila a on po ní nepátral. Znovu se zavřel do svého dětského pokoje, kde si nerušeně, když matka usnula u televize, vyhonil u porna. Nejraději měl ta videa, kde byla hvězdou nějaká drobná, ohebná Asiatka.

V práci měl sdílenou kancelář s kolegyní před důchodem, která k němu přistupovala jako ke svému vnukovi. Nosila mu do práce moučníky, kontrolovala, zda byl na obědě a naštěstí si poměrně často odbíhala něco zařídit.

Po zavedení Portálu stavebníka začaly být i úřední dny v práci klidné, protože občané spořádaně řešili své žádosti a problémy elektronickou cestou, takže když tentokrát kolegyně vyrazila do centra pro sazenice rajčat, mohl Adam na svém mobilním telefonu sledovat novou řadu oblíbeného seriálu, aniž by ho kdokoliv vyrušoval.

Na hlasité zaklepání reagoval tedy poněkud zbrkle a podrážděně:

„No dále!“

Dovnitř rázně vešla blondýna středních let a hrnula se k jeho stolu. Adam měl co dělat, aby stihl vypnout telefon, na jehož displeji právě spanilý elf proklál šípem odporného skřeta.

„Dobrý den, pane inženýre, jmenuji se Ženíšková a jdu s Vámi probrat stavbu pergoly. Nevím, zda si dokážete vybavit o co jde, ale už pár měsíců se pokoušíme získat stavební povolení pro atypicky umístěnou pergolu a manžel s Vámi na toto téma vedl poměrně obsáhlou e-mailovou korespondenci.“

Adamovi se ten případ ihned vybavil. Nestandardní řešení vyžadující individuální přístup. A to nemají úředníci rádi.

Podíval se na tu ženskou líp. Pokud by jí měl charakterizovat jedním slovem, použil by adjektivum baculatá. Měla na sobě zavinovací tyrkysové šaty s velkými makovými květy, červené sandály (byly tak nápadné, že svítily už od dveří), rudou rtěnku a rudě nalakované nehty na rukou i nohou. Vypadala úplně jinak než Adamovy vrstevnice i bývalé milenky. Prsa velikosti minimálně sedm se jí draly výstřihem ve tvaru písmene V na stůl, za který si okamžitě sedla. Při pohledu na ně ucítil Adam erekci.

„Manžel nemůže, přišla jsem tedy já. Doufám, že osobní kontakt nám pomůže pohnout se z místa! Po všech těch mailech a vizualizacích by podle mě bylo nejlepší, kdybyste se přijel na místo osobně přesvědčit, že námi navrhované řešení je nejen technicky možné, ale také by dobře zapadlo do koncepce města. Mohli bychom se na tom spolu domluvit?
.
.
.
.
.

Adam zaparkoval služební Octavii na odstavném parkovišti, kam ho zavedla navigace, asi o dvacet minut dřív. Dům manželů Ženíškových byl nenásilně umístěn uprostřed klidné zástavby. Když zvonil u branky, z domu bylo slyšet hudbu a Adamovi se zdálo, že cítí vanilku. Z interkomu se ozval povědomý ženský hlas:

„Prosím?“

Adam se jí představil a paní domu vesele zašvitořila:

„Jeee, Vy už jste tady. Bzučím. Pojďte, prosím, dál!“

Jakmile prošel brankou, už spatřil Ženíškovou, jak mu svižně kráčí v ústrety. Adam se zarazil v chůzi, protože viděl, že na sobě má jen sukni ke kolenům a zástěru uvázanou kolem krku. Když viděla jeho rozpaky, uvědomila si situaci.

„Moc se omlouvám, že Vás vítám takhle, ale uvařila jsem právě šodó a upekla buchtičky a v kuchyni je hrozné vedro.. Mohla bych Vás před prohlídkou pozvat na ochutnávku?“

Adam v tu chvíli nevěděl, má-li vetší chuť na sladké buchtičky s krémem nebo na obří kozy paní domácí, které se snažily na bocích vysvobodit ze zástěry. Nechápal, kde se v něm ta touha bere, vždycky měl pocit, že ho přitahují spíše dívky s chlapeckými rysy i postavou.

„Děkuji, rád ochutnám. Ty jsem měl naposledy v jídelně na základní škole!“

„Tak to si nemyslím. Tam Vám k nim servírovaly pudink z pytlíku, u mě žádné náhražky ani umělotiny nenajdete!“

Tak o tom nepochybuju, pomyslel si Adam, když znovu nenápadně pozoroval ty melouny pod zástěrou. Jeho chuť potěžkat je v ruce se projevila i v rozkroku kalhot, naštěstí už seděl u stolu, na kterém mu vzápětí přistál talíř po okraj naplněný voňavou dobrotou. Malé buchtičky přelité žlutým krémem, ozdobené malinami a lístky máty vypadaly opravdu lákavě.

„Jezte, tohle Vám nesmí vystydnout!“

Adam se pustil do jídla a paní Ženíšková dál pobíhala po kuchyni a u toho s ním vedla veselou konverzaci na téma domácí strava vs. blafy z různých jídelen. Při ní se mimo jiné dozvěděla, že Adam nemá přítelkyni a bydlí s maminkou.

„A nechybí Vám spřízněná duše?“

„Hlavně mi chybí sex!“ Adam nevěděl, proč to řekl, ale už to nešlo vzít zpátky.

Paní Ženíšková (ze žádost o stavební povolení věděl, že se jmenuje Lída) se na něj podívala, okem sklouzla do míst, kde pod stolem erekce napínala Adamovy kalhoty a tiše pravila:

„To chápu….zejména ve Vašem věku!“

V tom zapípal hlásič myčky a její dvířka se prudce otevřela. Adam sebou trhnul, paní Lída začala nádobí z myčky uklízet a než dojedl, měla hotovo.

Zvedl se a přišel k ní i s prázdným talířem.

„Bylo to vynikající. Omlouvám se za nevychovanost, ale musel jsem to vylízat!“

Podívala se mu do očí a pomalu reagovala:

„Za to se NIKDY neomlouvejte,“ a po delší pauze dodala, „to je pochvala pro každou hospodyňku!“

Vzala si od něj talíř, otočila se zády a v hlubokém předklonu jej vkládala do zadní části spodního šuplíku myčky.

Adam, aniž by tušil, kde se v něm ta drzost vzala, pohladil Lídě zadní stranu stehna a skoro zašeptal:

„A směl bych se pokusit udělat Vám takovou pochvalou dobře?“

Cítil, jak ztuhla, ale nečekal na odpověď. Oběma rukama pomalu jel po stehnech a tím sunul spodní okraj sukně stále blíž k jejímu vyšpulenému zadku. Když ho přehrnul až do pasu, uviděl její kalhotky, které jako kdyby barevně sladila se šodó v kastrůlku na varné desce.

Vzdychnul a svůj ztopořený penis přitisknul přímo doprostřed té látky barvy smetany. Vyšla mu jemně vstříc. Chytnul jí v pase a rozkrokem opsal několik malých kružnic. Cítil její horko i své pulsování ve spáncích. A nejen tam.

Potom konečně udělal to, po čem zatoužil už u branky. Pod drdolem, který měla zamotaný na temeni hlavy, našel konec stuhy, jež vedla z uzlu uvázaného na krku a rychle jej rozvázal. Efekt byl přesně takový, jaký očekával. Těžká prsa odtlačila zástěru a zhoupla se do prostoru.

Nečekal a okamžitě je rukama chytil. Přetékala mu z dlaní, teplá a jemná kůže ho hřála a on měl pocit, že snad vystříkne dřív, než si vůbec stihne sundat kalhoty. Nepřestával se jí mačkat na zadek a k tomu prsty nahmatal bradavky. Minout nemohl, byly už tvrdé jako kamínky. Skrčenými ukazováčky je podložil a palci začal přejíždět sem tam. Z Lídiných úst vyšel první sten. Víc se na něj přimáčkla. I když Adam nebyl zkušený milovník, poznal, že postupuje správně.

„Joooo, ještě!“

Nemusela prosit dvakrát, jemu se tohle hraní líbilo snad víc než jí. Nemohl se těch obřích prsou nabažit. Mačkal je, ždímal, drtil mezi prsty a Lída vzdychala čím dál víc.

Levou rukou nepouštěl bradavku a pravou si začal rychle rozepínat kalhoty. Jakmile uvolnil knoflík i zip, zručně stáhnul spolu s kalhotami i bílé trenky – vánoční dárek o máti – které už měly na zdvojeném pruhu vepředu mokrý flek. Penis vystřelil vzhůru a plesknul o její zadek. Teď byla řada na jejích kalhotkách a Adam už nechtěl na nic čekat. Volnou rukou jí zajel mezi nohy. Ucítil na prstech vlhko, které prosakovalo přes lesklý satén.

Bože, ta je mokrá, blesklo mu hlavou! A i když už chtěl, moc chtěl do toho mokra strčit svého ptáka, přece jen se ovládl, odsunul stranou kalhotky a do té horké díry jí zajel rovnou dvěma prsty, až to začvachtalo. Lída se s výdechem na ty dva návštěvníky prudce napíchla. Adam jí začal rytmicky šukat dlaní nahoru, ale pak si vzpomněl na jedno video.

Kdy jindy, když né teď? A tak, když měl prsty venku, rychle otočil ruku dlaní k zemi a znovu se do té mokré kundy vrátil. Změna úhlu, zvýšení intenzity a fakt, že se mu povedlo dráždit ten nejcitlivější bod způsobily, že se Lída začala klepat, hlasitost vzdechů už nedokázala vůbec tlumit a po pár sekundách ucítil Adam na svých prstech nikoliv vlhko, ale silné stahy a skutečný výstřik její ženské šťávy.

To byl jasný signál. Vytáhl prsty a do stále se stahující pochvy zarazil svůj klacek až po koule.

Nepamatoval si už ten úžasný pocit, když penis obejme mokrá vagína. Ten obrovský rozdíl mezi tím, když si ho honil rukou a slastí, kterou zažíval v tomhle okamžiku, se nedal popsat. V hlavě prázdno, všechny smysly se soustředily na žalud, který se znovu a znovu tlačil dovnitř.

Píchal tuhle úžasnou kundu, v rukou mačkal její ještě úžasnější kozy a neomylně směřoval k výstřiku.

„Počkej, ne tak rychle!“ zarazila ho. „Kde mám tu slibovanou pochvalu?“

Lehce se od něj odtáhla, takže se Adam k velké nelibosti ocitl mimo její tělo. Narovnala se, chytla ho za ruku a vedla ke gauči. Bylo to trochu komické, protože Adam si nesundal kalhoty ani z jedné nohy a teď mohl dělat jen drobné krůčky. Naštěstí se to nebylo daleko.

Sedla si na gauč, nohy od sebe. Těžká prsa visela dolů a ona dolů táhla i Adama. Když už klečel mezi jejíma nohama, přitáhla si jeho hlavu k růžové bradavce. Věděl už dobře, co má dělat, ale poprvé mohl ten chlapský dudlík ochutnat. Nejradši by ho ukousnul. Začal jí jednu bradavku sát a druhou znovu masírovat mezi prsty. Pohupovala se na gauči sem a tam, sténala a zakláněla hlavu.

Tu jeho po chvilce odtrhla od prsa, až jí to muselo zabolet, podívala se mu do očí a řekla:

„Tak už mě lízej!“, načež si vykasala sukni zase do pasu, opřela se na gauči o lokty a obrovská prsa nechala rozlít po hrudníku.

Nemusela ho pobízet. Zdržela ho jen touha prohlídnout si tu lákavou lasturu zblízka. Růžová, bez jediného chloupku, lesklá a i z téhle vzdálenosti viditelně mokrá. Už to neodkládal a zabořil hlavu do klína, který živočišně voněl. Nos, rty i bradu měl okamžitě nádherně upatlané. Hltavě slízával šťávu z jejích pysků, vstupu i klitorisu v podobě tvrdého hrášku. Bořil se do ní nosem i jazykem co nejhlouběji ve snaze nenechat nikde jedinou kapku.

„Jooo, takhle, už budu!“, kroutila se pod ním a když k jazyku, drnkajícímu o ten seismograf rozkoše, přidal znovu prsty, kterými do ní zajel, zase se rozklepala a on poprvé doslova ochutnal ženský výstřik.

Hned se narovnal a přirazil do ní ptákem. Zase stahy, mokro a neomylné směřování k jeho orgasmu.

Tentokrát si ho vzít nenechal. Těsně před tím, než vypustil první dávku, vytáhl svůj penis ven, obejmul ho prsty a naposledy přetáhl předkožku.

Intenzita výstřiku byla tak silná, že kapky dopadly až na její ústa. Další nemohly minout obří prsa a ani ta růžová krasavice mezi nohama nezůstala ušetřena.

Adam nepouštěl penis z ruky a prudce oddechoval….
.
.
.
.
.

„Jsem doma“, uslyšel mámin hlas z chodby. „Skočím se vykoupat a potom Ti uvařím večeři. Na co bys měl chuť?“

"Na buchtičky se šodó!", vydechl do ticha svého pokoje.