Sobotní dopoledne

Otevři oči.

Ano... je sobotní dopoledne. Do pokoje se opírá ostré světlo a ty sis možná na vteřinu myslel, že to, co se dělo včera v noci, byl jenom sen. Že ta tma, ty moje rozkazy a ten ostrý stisk na tvém krku zmizely s ranním sluncem.

Jenže ty se nemůžeš pohnout, viď?

Podívej se na svoje ruce. Podívej se, jak ti moje šátková stuha pevně svazuje zápěstí k pelesti postele. V tom denním světle to vypadá skoro nepatřičně, že? Tak hříšně... tak odevzdaně. Celý svět venku žije běžnou sobotou, lidé chodí nakupovat, povídají si... a ty tady ležíš, úplně nahý pod mým pohledem, vydaný mi naposledy napospas za bílého dne.

Sedám si na kraj postele. Sleduju, jak ti pod kůží okamžitě přejela vlna husí kůže, když se matrace pode mnou prohnula. V noci jsi mě nesměl vidět. Teď se dívej. Dívej se mi do očí, chci, abys viděl každý můj pohled. Vidíš v nich nějakou lítost? Ne. Je tam jenom čisté, chladné vlastnictví.

Přejíždím ti prsty po břiše nahoru. Pomalu. Moje ruka je v tom ranním chladu horká. Sleduju, jak se ti pod mým dotekem stahuje kůže, jak se ti zrychluje dech. Chceš se pohnout, podvědomě trhneš rukama, ale ta látka tě nepustí. Ten tichý zvuk napnuté stuhy... to je tvůj dnešní rozsudek.

Nakláním se nad tebe. Moje vlasy ti padají na hruď, lechtají tě, ale moje tvář zůstává chladná. Přejedu ti palcem po rtech. Jsou suché, pootevřené... tak strašně moc chtějí ty moje.

‚Myslel sis, že ráno tě pustím?‘ zašeptám ti přímo do úst, tak blízko, že ucítíš moji ranní vůni. ‚Že tě nechám v klidu vstát a zapomenout? Ne, miláčku. Sobota teprve začíná. A ty budeš dneska ležet přesně takhle, jak jsem tě v noci nechala. Budu kolem tebe procházet, budu se na tebe dívat, občas se tě takhle líně dotknu... a ty budeš jen sbírat ten hlad.‘

Skloním se a políbím tě. Jen jednou. Dlouze, hluboce, s příchutí té včerejší noci. A přesně v momentě, kdy ucítím, že mi ten polibek začínáš vracet s tou šílenou, divokou vděčností... se odtáhnu.

Lež klidně. Sleduj, jak slunce putuje po stěně. A zkus myslet na to, co s tebou udělám, až tohle odpoledne skončí... pokud budeš hodný.