Mladí a neklidní v přírodě

Bylo to léto před deseti lety a já si ten den pamatuju až nebezpečně živě. Seděla jsem na motorce mé první lásky, pevně ho objímala a tiskla se k jeho zádům víc, než bylo nutné. Mela jsem na sobě jen sukni a tílko, pod kterém se rýsovaly mé bradavky.

Když zastavil v lese, motor utichl a najednou bylo ticho, které mě donutilo si uvědomit vlastní dech. Sleza jsem dolů a podívala se na něj. V jeho očích bylo něco, co mě přimělo udělat krok blíž bez přemýšlení.

Políbil mě. Ne opatrně, spíš tak jako hladově a já mu to okamžitě vrátila. Přitiskla jsem se k němu, cítila jeho ruce na svých bocích, jak si mě přitahuje blíž, jako by mě nechtěl pustit. Opřel mě o motorku a pomalu vyhrnul sukni. Jeho prsty začal. Zajíždět k mé broskvicce.

Moje ruce zase po něm klouzaly, zkoumaly ho, jako bych si ho chtěla zapamatovat. Každý jeho dotek byl jistější, odvážnější. Dýchala jsem rychleji, rty pootevřené, hlava lehce zakloněná, když se přesunul z mých rtů níž. V tu chvíli jsem přestala řešit cokoliv jiného. Začal si mě na místě dávat pusou..

Byla jsem plně v tom okamžiku. V tom, jak mě drží. Jak mě k sobě tiskne, jak mě pomalu a pak zase rychle líže. Jak mezi námi roste napětí, které už nejde zastavit.

Přesunuli jsme se do trávy, která byla ještě teplá od slunce. Lehla jsem si a přitáhla si ho k sobě. Všechno bylo najednou intenzivnější – jeho váha, jeho dech na mé kůži, jeho blízkost. Reagovala jsem na každý jeho pohyb, jako bych ho cítila celým tělem.

Ztrácela jsem přehled o čase. Jen jsem vnímala, jak se naše těla přibližují, jak se necháváme unést tím, co mezi námi bylo. Bylo to spontánní, trochu divoké, ale zároveň přirozené. Nic nebylo nucené.
Odhrnul kalhotky a začal přirážet. Netrvalo to dlouho a já se po chvilce udělala. Poté přišla řada na nej, klekla jsem si a začala si ho vychutnávat pusou. Po chvilce to přišlo.. krásný a prudký výstřik primo do pusy..

Když jsme si pak vyčerpaní lehli vedle sebe, unavení a zahřátí, dívala jsem se do korun stromů a snažila se uklidnit dech. Otočila jsem hlavu k němu a jen se usmála.

Ten den ve mně zůstal.