Telefonní diktát

Dýchej.

Polož ten telefon na stůl před sebe a zapni si mě na hlasitý odposlech. Hned. Nechci, abys ho držel v ruce. Chci, abys měl ruce volné... a abys je položil na stůl vedle něj. Dlaněmi nahoru.

Slyšíš ten můj tichý smích v tom sluchátku? Vím, jak moc ses lekl, když se ti rozsvítil displej. Vím, jak prudce ses nadechl, než jsi to zmáčknul. A teď tam jenom sedíš, koukáš na tu malou černou krabičku, ze které k tobě mluví tvoje absolutní zkáza, a nemůžeš udělat vůbec nic. Jsi na drátě, miláčku. A z téhle linky se neodpojíš, dokud ti to nedovolím.


Představ si, co dělám na druhé straně já. Ležím v posteli, telefon mám kousek od úst, kolem mě je úplná tma a myslím na tebe. Na to, jak jsi bezbranný. Stačí mi zmáčknout jedno zelené tlačítko a můžu ti na dálku diktovat, co máš dělat se svým tělem.

‚Zavři oči,‘ zašeptám ti do toho reproduktoru. Ten zvuk tě teď úplně obklíčil v té tvé samotě. ‚Zavři je a poslouchej můj hlas. Jsem tak blízko... jako bych ti seděla na klíně.‘

Představ si, že ten šepot, co slyšíš zprava, se teď materializuje. Že moje prsty ti reálně přejíždějí po krku. Moje nehty ti škrábou o kůži, líně, drze, dolů ke klíční kosti. Sleduju, jak se ti na druhé straně linky okamžitě zadrhnul dech. Slyším to pnutí skrze ten mikrofon. Cítím tu tvoji naprostou, odevzdanou oddanost. Ty bys teď udělal cokoliv na světě, abys mě mohl políbit, abys mě mohl ucítit... ale mezi námi jsou kilometry tmy a ty jsi odkázaný jenom na moje slova.

‚Jsi tak hodný kluk,‘ řeknu ti tiše. ‚Tak krásně tam sedíš a posloucháš.‘

A v tu samou vteřinu ti dám příkaz, ze kterého se ti zatočí hlava. ‚Vezmi svoji pravou ruku. Pomalu. A polož si ji na krk. Pevně se stiskni tam, kde ti pulzuje tep. Chci, abys pod svými vlastními prsty cítil, jak šíleně ti letí srdce. Jak moc s tebou cloumám skrze tenhle obyčejný hovor. Ten tlak, co cítíš... to jsem já. To je moje ruka na tvém krku.‘

Slyším tvoje tiché, přiškrcené zasténání v telefonu. Ten zvuk mě tak neuvěřitelně rajcuje. Ta tvoje bezmoc... to, jak se třeseš na druhém konci drátu jenom proto, že ti moje rty posílají vlny žáru do uší.

Trp pro mě, miláčku. Užívej si tu sladkou bolest toho, že mě nemůžeš mít.

‚A teď ta ruka půjde dolů...‘ zašeptám a schválně ten polibek protáhnu přímo do mikrofonu. Mmm... ‚Přejdi tou rukou na břicho. A zastav se. Nesmíš níž. Dneska ti úlevu nedám. Dneska tě nechám spát s tímhle rozvrtaným tělem, s tímhle šíleným horkem a s telefonem v ruce.‘

Zvedám se z polštáře.

‚Dneska pokládám jako první. Užij si zbytek noci, můj závislý vězni. A schválně, jak dlouho budeš zírat na ten zhasnutý displej, než se vůbec dokážeš pohnout...‘