Riskantní hra pokračování 2 díl

Riskantní hra na gauči
​Veronika spala hluboce, její hlava byla sesunutá na Ivetině rameni. Iveta se na mě podívala, v očích se jí mísil alkohol, touha a čistý adrenalin. Pomalu, s absolutní opatrností, podsunula pod Veroniku polštář, aby ji mohla jemně položit na druhou stranu gauče. Veronika jen něco zamumlala, otočila se na bok zády k nám a spala dál.
​Srdce mi bušilo až v krku. Přesunul jsem se na gauč a sedl si těsně k Ivetě. Naše těla se dotkla a z obou jako by opadla veškerá měsíce střádaná kontrola.
​„Ty jsi blázen,“ zašeptala Iveta sotva slyšitelně, ale přitom se ke mně přitiskla ještě blíž. Její dech voněl po Aperitu.
​„Chci tě už hrozně dlouho,“ odpověděl jsem stejným šepotem.
​Místo dalších slov jsem ji vzal za ruku. Naše prsty se propletly. Iveta zaklonila hlavu a já se naklonil k ní. Naše první polibky byly tiché, opatrné a neuvěřitelně horké. Každé jemné mlasknutí nebo vzdech zanikaly v tichém šumu televize. Iveta mě chytila za vlasy a přitáhla si mě blíž, její rty byly poddajné a hladové.
​Při každém sebemenším pohybu Veroniky na druhém konci gauče jsme oba ztuhli, srdce nám vynechalo vlnu, a jen jsme sledovali její záda. To nebezpečí, že se každou vteřinu může probudit, celou situaci jen vyostřovalo.
​Iveta se mi posadila na klín, obkročmo, přičemž její krátké šaty se vyhrnuly vysoko nad stehna. Moje ruce okamžitě sjely na její boky a pomalu jí začaly sjíždět pod látku. Byla horká a pod mými doteky se slabě zachvěla. Sklonil jsem se k jejímu krku, líbal ji na pulzující tepnu a Iveta ticho v místnosti potlačovala tím, že si kousala do vlastního rtu, aby nevybravila ani hlásku. Její ruka přitom sklouzla dolů k mému rozparku...