Na vlně

Kolena přitáhnu víc k bradě, je mi chladno a jen triko s dlouhým rukávem stylově v námořnických barvách mě nezahřeje. Nechce se mi ale dolů do kajuty pro svetr, Marek uspává děti, rušila bych jejich společnou chvilku, kterých, přiznejme si, teď není moc. Je pracovně dost často na cestách, proto když přišel s nápadem, že pojedeme poslední týden prázdnin na loď, nadšeně jsem souhlasila.
V myšlenkách se vracím 15 let zpátky, zpátky na začátek toho všeho našeho společného. První pusa, první společná večere, první milování... Toho prvního společného bylo hodně, ano, ne vždy bylo příjemné, ale tak to v životě chodí. Přistihnu se, jak přemýšlím, jestli bych udělala něco jinak... No udělala, ale to až teď, tenkrát mi to přišlo správně tak, jak se stalo.
Zapadající sluníčko už nehřeje, zato vše kolem zabaví do syté oranžové. Paradox, Marek si vždycky myslel, že mě ohromí pozorováním západů a já přitom obdivuji východy slunce. Ta chvíle, kdy se rodí nový den a energie je přímo cítit ve vzduchu. Nasávám ji každým pórem. Stejně tak, když mi celý život nosil růže a já přitom miluji tulipány, gerbery a frézie. Život je prostě o kompromisech, o kompromisech z obou stran, ale miluji ho, nechci to jinak.
Když už se slunce úplně schovalo a na loď dopadá soumrak, když už mě zima rozklepe tak, že se prostě zvednu a jdu si aspoň pro deku, která vím, že leží za dveřmi, přijde Marek.
"Chtěli ještě tu O třech prasátkach, Verča mi usla na rameni a Tomášek snad neslyšel ani začátek," jeho hlas zní skoro provinile.
"Těšili se na tebe, všichni jsme se těšili na náš společný týden," pokusím se o úsměv, ale zima mnou už pěkně třepe. Všimne si toho a otočí se pro ovečkovou deku, zabalí mě do ní a opře si svoji tvář o tu moji.
"Jsem rád, že vás mám," zašeptá. Jakoby se bál to snad vyslovit nahlas.
Přitisknu se k němu ještě víc, chci se k němu schoulit do náruče jako to malé dítě. Čichám k němu, vždycky se mi za to směje, ale já se ho snažím vnímat všemi smysly.
Zajede mi rukou do vlasů, prohrábne je až ke konečkům a tiskne mě k sobě. Políbí mě, spíš se jen zlehka dotkne mých rtů, ne nesměle, ale opatrně. Taky si je vědom té výjimečné chvíle.
"Kati,..." pokračuje, ale položím mu prst na ústa a pak mu dám pořádnou pusu. Na konci si neodpustím a kousnu ho do spodního rtu.
Smějeme se oba, opření čely o sebe. Nedá mi to a oliznu Markovi špičku nosu.
"Víš co se mi na tobě líbí Kati?" tuším co chce říct, takže dokončím jeho myšlenku.
"Že život neberu tak vážně a dokážu si udělat ze sebe legraci?" zakončím větu otazníkem i když vím, že přesně tohle myslel.
"Přesně. A taky, že tě to snad nikdy nepřestane bavit," směje se a cvrnkne mě do nosu.
"Nepřestane. Stejně jako jiné věci s tebou, "vypláznu na něj jazyk.
" Ale, samička si chce hrát?" tlačí mě Marek k zábradlí lodě.
" Samička má chuť zlobit samečka," vůbec se nebráním. Marek mě dokáže vzrušit během chvilky i kdybych skoro usínala. A i když mi bylo ještě před chvílí zima, cítím, jak mi teď hoří tváře. Nebo že by to bylo tou hrubou dekou?
"Vedle nás ale kotví další lodě? Je ti doufám jasné, že může kdykoliv někdo být svědkem našeho zlobení?" zeptá se Marek spíš jen tak pro formu, protože ani jednomu z nás tohle nevadí. Kolikrát už jsme si to rozdali někde venku, kdy šel náhodný kolemjdoucí okolo. Většinou byl překvapený on a rychle mizel pryč, my dva jsme se jen dobře bavili.
" Je mi to naprosto jasné," ucítím za zády zábradlí.
Marek mi odhrne deku a i přes triko stiskne jedno mé prso. Nemám podprsenku, takže když palcem párkrát přejede, bradavka je pevná. Vyhrne mi triko k bradě a pak se rychle zeptá.
"Mám pokračovat? Přece jen ti byla zima?" na oko ustaraně a přitom doufá, že ho neodmítnu. Asi bych ho převezla, kdybych to teď utnula.
"Nooo..." aspoň trošku se ho rozhodnu napnout. Malinko zbystří.
"... Už není," dokončím větu s úsměvem. Přece jen tam bylo z jeho strany cítít malé zaváhání.
"Přece neřeknu stop, když už mám mokré kalhotky," rychle dodám.
"Fatkt? To musím zkontrolovat," kleká si Marek a stahuje mi legíny ke kotníkům. Hlavu pak zaboří do mého klína a cítím, jak přes látku vlhkých kalhotek stiskne.
Uteče mi ze rtů vzdech a pak další, když stiskne podruhé a o malinko víc.
Cítím, jak se mi pička stahuje, chce víc. Držím se rukama zábradlí, mírně se zakloním. Dívám se kolem, ale nic nenasvědčuje tomu, že bychom dnes měli diváky. Trošku mě to nabudí k tomu, že vzdychnu nahlas v okamžiku, kdy mi Marek odhrne lem kalhotek a stiskne rty můj poštěváček.
Když do mě strčí prst, už nevnímám okolí a i když bych moc nedala za to, že na lodi za námi jsem viděla stín, nezastaví mě to. Jednu nohu si opřu i zábradlí, takže když mi Marek stáhne leginy i kalhotky, má pak dokonalý přístup a patřičně se mi věnuje.
"Aaaaa.... Ma... Marku... Aaaaa... Vedle na lodi někdo je," snažím se upozornit, že dnes máme diváka.
"Tak si dej záležet, ať si to patřičně užije," přestane se na chvíli Marek věnovat mému klínu, ale hned své rty vrátí zpátky.
Přitlačím si jeho hlavu těsněji k sobě.
"Jen na krajíček a prsty nahoru, zlehka zatlačit. Ano, to je ono, taaaaak," navedu si ho přesně jak potřebuji. Cítím ten tlak, ještě pár vteřin a slízne první kapky. Chce pokračovat dál , ale odtáhnu jeho hlavu a další várka už dopadá na prkna lodě.
"Miluji když stříkáš, Kati," nepřestává mě prsty dráždit Marek a já se úplně uvolním. Nevzdychám ani nekřičím, veškerou energii věnuji do svého squirtu, takže je pode mnou slušná louže. Teprve až nakonec se mi rozklepou kolena a já cítím, jak se blíží můj orgasmus.
" Marku,..... Já už...." snažím se vydat kloudnou větu, ale Marek je naštěstí na tolik chápavý a už mě zná, že se zase vrátí k mému klínu a pár tahy mě přehoupne přes tu pomyslnou hranu vzrušení a orgasmu.
Snažím se kousnout do rtu, ale stejně se mi to úplně nedaří a sténám nahlas.
Po těch pár vteřinách na vlně orgasmu, kdy cítím, jak se mi pička stahujte kolem Markových prstů, ho odtahuji od sebe. Pár vteřin po nesnesu na sobě žádný dotek, jedině prsty musí nechat uvnitř, to jediné mu dovolím nebo spíš nařídím.
Ví to, proto i když je to pro něj nepochopitelné, dobrých 10 vteřin nedělá vůbec nic, jen pozoruje, jak dojíždím na vlně.
"Krásně zpíváš... Tvé vysoké Cé s dlouhým výdechem bylo slyšet i na lodi vedle," dobírá si mě Marek. A já si teprve teď všimnu postavy za mými zády. Nevím, jestli je to muž nebo žena. Neřekne nic, jen slyším lehké zatleskání a teprve pak nám popřeje mužský hlas dobrou noc.
" Ty jsi o něm věděl? "trošku se leknu, protože vůbec netuším, komu loď vedle nás patří. Když jsme odpoledne kotvili, nebyl na ní žádný pohyb, mysleli jsme si, že je prázdná.
" Vůbec. Ale kdyby ano, změnilo by to něco na tvém dnešním prožitku? "
Má pravdu, nezměnilo.
" Miluji, když mi takhle zpíváš," upravuje mi kalhotky i leginy na své místo.
"Jsem zoufalý, když se tě pak nesmím ani dotknout..." přitiskne se ke mně, ale pořád ještě klečí.
"A čekám, až se rozdýcháš a vrátíš se ke mě do náruče..." hladím ho po vlasech a zvednu si ho k sobě, abych ho políbila.
Cítím svou vůni a chuť na jeho rtech.
Venku už je tma a mě zase rozklepe zima. Marek zvedne deku a rychle mě do ní balí.
"Uklízet budeme až zítra," připomene mi menší vodní spoušť a oba se shodneme na tom, že tohle nám neuteče.
Nechci ještě jít spát, tisknu se k Markovi a choulím se mu do náruče.
Líbá mě do vlasů, na krk, na ucho. Mám husí kůži po celém těle a je mi příjemně.
Jsem šťastná, přistihnu se.
Zradí mě vlastní tělo, zuby mi klepou o sebe a Marek jasně zavelí.
"A spát."

Ještě než zavřu oči, natlačím se mu v posteli do klína, pasujeme do sebe jako skládanka. Obejme mě a majetnicky mi přes zadek položí ruku.
...