Summit NATO

Před odletem na ostře sledovaný bruselský summit se v tichu pražského ministerského kabinetu odehrává intimní a nervózní rituál přípravy. Naše plus-size hrdinka, velvyslankyně při NATO, cítí obrovskou tíhu odpovědnosti. Ví, že mezinárodní vyjednávání bude tvrdé, a proto chce mít jistotu, že její tělo – její hlavní komunikační nástroj – bude v naprosto bezchybném, čistém a citlivém stavu.
Jeho příprava začíná na kožené pohovce v rohu kanceláře. Diplomatka leží na zádech, těžce oddechuje a unaveně si zakrývá oči dlaní, zatímco její mladá, loajální asistentka klečí mezi jejíma široce roztaženýma nohama. Asistentka s maximální něhou a precizností nanáší hřejivou pěnu a bere do ruky ostré holítko. Z anatomického hlediska je tato fáze nesmírně intimním a uklidňujícím procesem. Asistentka prsty levé ruky jemně napíná kůži na Venušině pahorku a pomalými, lehkými tahy břitvy odstraňuje poslední chloupky. Postupuje dolů, prsty opatrně roztahuje velké stydké pysky a do hladka vyholuje celou oblast kolem poševního vchodu až k řitnímu otvoru. Diplomatka při každém doteku chladného ostří na citlivé kůži podbřišku mírně cukne, její kyprá stehna se nervózně zachvějí, ale s hlubokým výdechem se podvoluje péči své podřízené. Celý její rozkrok je nyní dokonale hladký, odhalený a neuvěřitelně vnímavý na sebemenší závan vzduchu nebo dotek.
Jste připravená, paní velvyslankyně, šeptá asistentka, otírá její rozkrok teplým vlhkým ručníkem a pomáhá jí vstát k velkému zrcadlu, u kterého jsou rozloženy varianty dnešního oděvu. Diplomatka odmítá těžké byznys kostýmky a upjaté sukně. Chce se cítit svobodně, dravě a bez jakýchkoli byrokratických bariér. Volí zářivě bílé microbikini. Horní díl tvoří pouze dvě minimalistické šňůrky a miniaturní trojúhelníčky látky, které nedokážou pojmout objem jejích obřích, těžkých ňader a zakrývají skutečně jen její masité, vztyčené bradavky, zatímco prsní dvorce i zbytek plného masa jejích prsou přetékají zcela volně do stran a divoce se hýbou při každém nadechnutí. Spodní díl je navržen s brutální přímočarostí, kdy úzký proužek bílé látky je tažen středem jejího klína, kde se dokonale a hluboko zařezává přímo mezi její velké a malé stydké pysky, které ho ze všech stran těsně svírají a pod tlakem provlhají, přičemž vzadu se šňůrka ztrácí v hluboké rýze jejích kyprých, masivních hýždí. Na nohou má bílé páskové sandálky na extrémním patnácticentimetrovém jehlovém podpatku. Výška jehel dramaticky napíná její kyprá lýtka, zvedá její zadeček a nutí ji k neuvěřitelně dráždivé, nestabilní chůzi, při které musí neustále balancovat celou svou plus-size váhou.
Stojí před zrcadlem, masitá prsa se jí dmou nad bílými šňůrkami s kompletně odhalenými dvorci, hladký, vyholený rozkrok pevně svírá zaříznutou látku a ona vnímá, jak se jí v podbřišku šíří horká nervozita z nadcházejícího summitu. Asistentka za ní zapíná pásky na lodičkách a s obdivem hledí na svou nadřízenou, která v tomto minimalistickém bílém ztělesnění moci odchází k přistavenému vládnímu speciálu směr Brusel.
Mladá a loajální asistentka se pro tuto významnou cestu rozhodne svou nadřízenou stylisticky doplnit, aby společně tvořily dokonale sehraný diplomatický tandem. Obléká si přiléhavý korporátní kostýmek v sytě černé barvě, který dává vyniknout její štíhlé, ale pevně tvarované postavě. Sako si zapíná na jediný knoflíček hluboko pod prsy, pod nímž nemá žádnou halenku, takže její pevná prsa zůstávají při každém pohybu částečně viditelné. Krátká pouzdrová minisukně jí sahá sotva pod zadeček a odkrývá dlouhé nohy v černých síťovaných punčochách, pod nimiž se rýsuje spodní prádlo ouvert s otevřeným rozkrokem pro okamžitou provozní pohotovost. Celý outfit doplňuje černými lakovanými lodičkami na vysokém, 14centimetrovém jehlovém podpatku, které při chůzi uličkou letadla ostře a rytmicky klapou o podlahu.
Jakmile vládní speciál nastoupí do letové výšky a motory utichnou v monotónním hučení, v luxusním VIP salonku na palubě se u obou žen naplno projeví stupňující se předzvěst bruselského vyjednávání. Velvyslankyně sedí v široce polstrovaném koženém křesle, bílé patnácticentimetrové podpatky má zapřené do koberce a její obří, těžká ňadra se s odhalenými dvorci divoce zvedají rychlým, nervózním dechem. Zářivě bílá šňůrka microbikin, zaříznutá hluboko mezi její hladce vyholená stydké pysky, začíná pod náporem vnitřního tlaku a horka masivně provlhat.
Asistentka okamžitě chápe svou povinnost uvolnit krizové napětí své nadřízené před diplomatickým střetem. Přistupuje k jejímu křeslu, s naprostou samozřejmostí si kleká na kolena přímo mezi její kyprá stehna a pokládá své dlaně na její boky. Sklání hlavu k jejímu klínu a svými rty a jazykem se plně noří do její provlhlé lasturky. Začíná provádět neuvěřitelně jemnou, táhlou a hlubokou orální stabilizaci, která má v tomto světě status té nejúčinstější psychologické podpory.
Její teplý jazyk plynule jezdí po citlivé, čerstvě oholené kůži Venušina pahorku a proniká hlouběji k poševnímu vchodu, kde stírá horkou sekreci nahromaděnou kolem zaříznuté bílé látky. V tomto intimním jazyce asistentka své šéfové beze slov předává uklidňující hlášení: „Uklidněte se, paní velvyslankyně, dýchejte zhluboka. Jsem tady s vámi, vaše tělo je v naprostém pořádku a sliznice jsou dokonale připravené na bruselský summit. Všechno společně zvládneme.“
Aby asistentce usnadnila přístup, velvyslankyně při NATO zvedá nohy do vzduchu a roztahuje je do praku a zároveň si rukama doširoka roztahuje pysky. Bílé páskové sandálky na extrémním patnácticentimetrovém podpatku se tak ocitají vysoko nad úrovní opěradel, čímž se její hladce vyholený a maximálně prokrvený rozkrok kompletně otevírá dokořán. Její vlastní prsty pevně roztahují masité tkáně sliznice do stran, takže zaříznutý bílý proužek microbikin se napne a odhalí poševní vchod v celé jeho anatomické hloubce. Velvyslankyně slastně zakloní hlavu do koženého polstrování křesla, oči se jí zavírají a z úst se jí vydere hluboký, uvolněný vzlyk. Její obří prsa se nad bílými šňůrkami s kompletně obnaženými bradavkami divoce rozvlní s každým novým dotykem. Vnitřní svaly její vaginy se kolem asistentčina jazyka začnou vděčně a rytmicky stahovat, což je její okamžitá odpověď: „Ó ano, děkuji ti... to napětí ze mě konečně padá. Cítím, jak se mi vrací stoprocentní jistota a síla.“
Asistentka zvyšuje intenzitu své orální péče, prsty pravé ruky plynule sahá pod svou vlastní černou sukni do ouvert prádla a začíná se na zemi letadla rytmicky stimulovat, čímž se obě ženy dostávají do naprosté slizniční a emociální synergie. Letadlo letí vysoko nad mraky a salonek první třídy je prosycen pouze jejich zrychleným dechem a horkou vůní čisté ženské sekrece, která z nich odplavuje poslední zbytky stresu.
Asistentka ve své orální péči ještě více zintenzivňuje tlak a rychlost. Její jazyk kmitá na obnaženém poševním vchodu velvyslankyně s naprostou precizností. Vnímá, jak se vnitřní sliznice její nadřízené rozpalují do ruda a jak napjaté svaly pánevního dna začínají nekontrolovatelně vibrovat.
Velvyslankyně drží své nohy roztažené vysoko ve vzduchu v pevném praku a prsty obou rukou táhnou masité stydké pysky maximálně od sebe, čímž dává asistentce k dispozici každičký milimetr své hladce oholené kůže. Bílé patnácticentimetrové podpatky se jí ve vzduchu třesou napětím. Její obří, těžká prsa s kompletně obnaženými bradavkami se divoce dmou a dvorce se jí zbarvují do tmavě růžova, jak se jí v plicích nedostává vzduchu. Celá krizová nervozita z bruselského vyjednávání se v této vteřině koncentruje do jediného bodu v jejím rozkroku.
Náhle, bez jakéhokoli varování, dosahuje velvyslankyně v této otevřené pozici absolutního, explozivního vrcholu.
Její tělo v koženém křesle se dramaticky prohne v pase. Svaly pubococcygeus propuknou v sérii divokých, hlubokých křečí, které se s neuvěřitelnou silou rytmicky stahují kolem asistentčina jazyka. V tu samou vteřinu dochází k masivnímu, horkému a neuvěřitelně mokrému vyvrcholení. Z jejího otevřeného klína vytryskne silný proud horké tekutiny, který zasáhne asistentku přímo do obličeje, rty, stéká jí po bradě a v hustých provazcích stříká všude kolem na luxusní kožené čalounění křesla i na palubní koberec.
V komunikačním kódu tohoto světa je toto bleskové palubní vyvrcholení tím nejvyšším možným uvolněním státního tlaku. Bez jediného slova tím své asistentce v přímém přenosu dává najevo: „Tlak z mého těla definitivně opadl. Moje sliznice byly stoprocentně zrekonstruovány, krizové napětí je smazáno a moje byznys autorita je opět na té nejvyšší úrovní. Jsem připravena na Brusel.“
Asistentka na zemi letadla, s tváří kompletně zbrocenou horkou sekrecí své šéfové, vnímá tento energetický výboj jako povel k vlastnímu zakončení. Její prsty pod černou minisukní v ouvert prádle bleskově zvýší frekvenci a s hlasitým, dychtivým vzlykem prožívá své vlastní, intenzivní vyvrcholení na podlaze salonku. Její horká šťáva stéká po síťovaných punčochách přímo k černým lakovaným lodičkám.
Vzduch ve VIP salonku první třídy pomalu chladne a vládne v něm absolutní, unavené ticho, které přerušuje jen hluboké oddechování obou žen a monotónní hučení motorů vládního speciálu. Velvyslankyně pomalu spouští své kypřá stehna z praku dolů, bílé páskové lodičky unaveně klesnou na koberec a ona pouští své prsty ze stydkých pysků. Bílá šňůrka microbikin, promočená skrz naskrz, se plynule vrací na své místo mezi její masité tkáně. Podívá se dolů na svou asistentku s hlubokým partnerským respektem – ví, že její diplomatický doprovod odvedl tu nejlepší možnou krizovou práci.
V tom se nad hlavami obou žen s tichým cinknutím rozsvítí palubní panel s nápisem: Připoutejte se, prosím. Z reproduktorů se ozve klidný hlas kapitána letu: „Vážená delegace, za patnáct minut přistáváme na letišti v Bruselu. Počasí na místě je jasné, teplota 22 stupňů. Připravte se na výstup z paluby.“
Obě ženy okamžitě přecházejí zpět do režimu vysoké mezinárodní politiky.
Vládní speciál hladce dosedá na ranvej bruselského letiště, motory utichají a letadlo plynule roluje k VIP terminálu. Velvyslankyně ani její asistentka se vůbec nesnaží stopy čerstvého palubního vyvrcholení ze své kůže otřít – v tomto světě jsou tyto lesklé mapy a horká vůně sekrece tím nejvyšším mezinárodním certifikátem o stoprocentní krizové stabilizaci a suverenitě celé české delegace.
Dveře pilotního kokpitu se otevírají a v uličce se objevuje kapitán letu, statný padesátník v perfektně vyžehlené uniformě se zlatými epoletami na ramenou. Přichází se osobně rozloučit a zkontrolovat stav své prestižní posádky.
Velvyslankyně vstává ze širokého koženého křesla. Její kypřá plus-size postava v zářivě bílých microbikinách, které zakrývají skutečně jen masité bradavky jejích obřích ňader, vyzařuje absolutní dominanci. Na patnácticentimetrových bílých jehlách provede několik pevných, houpavých kroků, při kterých se její plná prsa i masivní hýždě se zaříznutou šňůrkou divoce rozvlní. Přistupuje ke kapitánovi letu, sundává si sluneční brýle a s hrdým úsměvem se mu zadívá přímo do očí.
„Děkuji za neuvěřitelně klidný a bezpečný let, kapitáne,“ pronese pevným, suverénním hlasem. „Dovolte mi, abych vám vyjádřila své oficiální diplomatické poděkování osobně a na místě.“
V kontextu tohoto světa to znamená okamžitý přechod k ručnímu seznámení a zápisu do služebního protokolu posádky. Velvyslankyně bez váhání natahuje svou pravou ruku, rozepíná muži zip na uniformních kalhotách a pevně do dlaně uchopí jeho úd, který pod jejím dotykem bleskově přechází do plné erekce.
Z anatomického a profesního hlediska začíná provádět neuvěřitelně precizní, rychlé a vysoce strukturované ruční poděkování. Její prsty s pěstěnými nehty se pevně svírají kolem jeho napjaté kůže a v bleskovém, neúprosném rytmu sjíždějí od žaludu až k samotnému kořeni. Tento manuální monolog na palubě letadla nese jasné úřední parametry: „Váš letový plán byl perfektní, kapitáne. Tímto rychlým a pevným stiskem schvaluji vaše prémie za tento měsíc, potvrzuji bezchybnou logistiku letu a uděluji vám osobní vyznamenání Ministerstva dopravy za stoprocentní loajalitu vůči delegaci.“
Kapitán letu ztuhne v uličce, rukama se pevně chytá opěrek sedadel první třídy a z hrdla se jí vydere hluboký, odevzdaný vzlyk. Vědomí, že ho v plné uniformě takto dravě a ručně obsluhuje samotná velvyslankyně v microbikinách, zatímco její obří ňadra s odhalenými dvorci pulzují těsně před jeho hrudí, v něm láme veškerý vojenský dril. Jeho úd v její dlani křečovitě pulzuje a svaly na nohou se mu pod náporem horka nekontrolovaně třesou.
Její ruka zvyšuje frekvenci na maximum, kůže o kůži plynule a vlhce mlaská a v příští vteřině dochází k finálnímu kapitánskému vyvrcholení.
Jeho hustá, teplá šťáva v několika silných, bleskových proudech stříká přímo na její pravé tlusté stehno a stéká jí dolů na jeji bílé sandalky, což v letectví znamená: „Palubní deník je úspěšně uzavřen, podpis velvyslankyně byl v plném rozsahu ověřen a letový prostor pro dnešní den je oficiálně volný!“ Kapitán s těžkým dechem odevzdaně přikývne, zapíná si uniformu a salutuje s tím nejvyšším respektem k její diplomatické dravosti.
Velvyslankyně s lesklým nánosem kapitánova podpisu na svém stehně a s bradavkami tyčícími se pod bílými šňůrkami plavek přistupuje k hlavnímu palubnímu východu. Dveře letadla se s hlasitým syčením otevírají, venku svítí bruselské slunce a na letištní ploše je již přistavena limuzína, kam velvyslankyne i její osobní asistentka nastopi.
Luxusní diplomatická limuzína s vlaječkami projíždí přísně střeženými branami bruselského ústředí NATO a zastavuje přímo před hlavním vchodem. Dveře vozu se otevírají a česká velvyslankyně na bílých patnácticentimetrových jehlách rázivě vystupuje na naleštěnou podlahu aliančního komplexu. Její kyprá plus-size postava v zářivě bílých microbikinách, které zakrývají skutečně jen masité bradavky, okamžitě poutá pozornost všech přítomných delegací. Na pravém stehně se jí v bruselském slunci stále leskne čerstvý podpis kapitána letadla a její obří ňadra s odhalenými dvorci se divoce zvedají odhodlaným dechem. Hned za ní kráčí asistentka v rozepnutém černém kostýmku, na jejíž tváři i síťovaných punčochách jsou jasně viditelné stopy palubní stabilizace.
Společně vstupují do hlavní vyjednávací síně. Místnost je zařízená s chladnou vojenskou strohostí – stěnám dominují obří monitory a uprostřed stojí masivní stůl z temného dřeva, na kterém je rozprostřená obří taktická mapa Evropy s vyznačenými koridory a pozicemi protivzdušné obrany. Kolem stolu už napjatě čeká generální tajemník aliance a dva nejvyšší vojenští velitelé sil NATO v generálských uniformách s řadami vyznamenání. Když uvidí příchod české delegace v tomto minimalistickém, vysoce provokativním a pohotovostním bílém outfitu, v sále okamžitě zavládne absolutní, hrobové ticho.
Velvyslankyně na nic nečeká. S naprostou suverenitou přistupuje k masivnímu stolu, lodičky ostře klapnou o podlahu, vyhoupne se celou svou plus-size vahou na stůl a usazuje se do hlubokého dřepu přímo uprostřed taktické mapy. Její hladce vyholený, prokrvený rozkrok se zaříznutým bílým proužkem microbikin míří přesně na souřadnice strategických obranných linií. Prsty obou rukou plynule sahá dolů, doširoka si roztahuje své masité stydké pysky a kompletně odhaluje poševní vchod přímo před zraky aliančního velení.
„Zahajuji oficiální vyjednávání o aktivaci článku 5,“ diktuje její přísný, ledově chladný tón. „Česká republika požaduje okamžité posílení protivzdušného štítu a přesun těžké techniky. Pánové, skloňte hlavy a ukažte mi na mých sliznicích, jak nekompromisně stojíte za svými spojeneckými závazky.“
Generální tajemník aliance okamžitě zahazuje veškerý protokol. Přistupuje k masivnímu stolu, kleká si na kolena a noří své rty a jazyk hluboko do jejího otevřeného, provlhlého klína. Začíná provádět neuvěřitelně detailní a hlubokou orální analýzu geopolitické stability, při které svým jazykem stírá horkou sekreci kolem napjaté bílé šňůrky: „Uznáváme vaši strategickou pozici, paní velvyslankyně. Vaše sliznice vykazují stoprocentní pevnost, logistická obrana je v naprostém pořádku a aliance v tomto bodě bezvýhradně kapituluje před vaší autoritou.“
Aby byla vojenská shoda kompletní, oba generálové v plných uniformách okamžitě přistupují ke stolu z obou stran. Jeden z nich chytá velvyslankyni za kypřé boky a plynule do ní zezadu vniká, čímž do jejího poševního kanálu nasazuje těžký, neúprosný, strojově přesný vojenský rytmus, zatímco druhý generál se sklání k jejím obřím ňadrům a začíná orálně drtit její masité bradavky pod bílými šňůrkami plavek. Každý tvrdý náraz do jejího rozkroku doprovází přísný diktát těžkých armádních dat: „Aktivujeme protiraketový štít podél celé hranice! Nasazujeme pět letek stíhaček a tři mechanizované divize do první linie! Sledujte ten tlak a hloubku našich záruk, vaše pozice jsou plně penetrovány alianční silou!“
Velvyslankyně drží pozici v hlubokém předklonu na mapě Evropy, bílé patnácticentimetrové jehly má zapřené o dřevěný rám stolu a její kypré tělo se pod náporem tří mužů divoce třese. Její obří prsa s kompletně obnaženými bradavkami narážejí do taktických souřadnic a z úst se jí v záři reflektorů dere dychtivý dech, ale její vnitřní svaly se kolem aliančního údu svírají v nekompromisních, křečovitých intervalech, čímž filtruje jejich armádní data a dokazuje, že česká diplomacie unese i ten nejtvrdší mezinárodní tlak.
Geopolitický dialog na stole NATO dosahuje bodu absolutního, hromadného vrcholu. Všechny divize, stíhačky i taktické plány se slévají do jedné obří alianční deklarace a celá skupina přechází do nejvyšší, bleskové frekvence pohybů. V jedné vteřině dochází k masivnímu, koordinovanému vyvrcholení celého mezinárodního summitu najednou.
Oba generálové prožívají explozivní vyvrcholení, což v diplomatickém kódu znamená definitivní podpis vojenské smlouvy nejvyšší důležitosti. Generální tajemník aliance vyvrcholí přímo na její obličej. Bílá, hustá šťáva jí stéká po tvářích a rtech dolů na mapu. Česká diplomatka prožívá své vlastní, velkolepé mezinárodní vyvrcholení s hrdě vztyčenou hlavou – její vnitřní svaly se v sérii hlubokých křečí pevně odevzdaly alianční dohodě.
Poté, co se muži unaveně odtáhli, velvyslankyně celou bruselskou konferenci ukončila tím nejradikálnějším gestem státní suverenity. Zůstává sedět v dřepu přímo uprostřed stolu, odhrne provlhlou šňůrku bikin z rozkroku a s ledovým, suverénním pohledem spustí silný, horký proud moči přímo na mapu Evropy, do oblasti východního křídla.
Horká tekutina s hlasitým šumem zaplavuje vojenské koridory, loga NATO a stéká v mohutných provazcích přes hranu stolu dolů na bruselský koberec. Tímto definitivním vládním razítkem celému světu jasně deklaruje:
„Tímto je mezinárodní dohoda o společné obraně pro rok 2026 oficiálně orazítkována, zpečetěna a schválena českou vládou! Východní křídlo aliance je pod naší absolutní kontrolou a na tyto hranice uvaluji své nejvyšší státní veto! Summit je u konce, pánové.“
Generální tajemník i velitelé vojsk s hlubokou úctou přikyvují, utírají si čela a sledují, jak se její horké razítko vpíjí do taktických plánů. Česká diplomatka zůstává na stole, jen si poupraví svuj oděv. Bradavky vrátí zpet pod miniaturní kousky látky a šňůrku spodního dílu vrátí zpět mezi své naběhlé pysky, mezi kterými ji vytéká generálovo sperma, což je pro ni ten nejlepší certifikát o úspěšné mezinárodní misi – a s hrdým úsměvem opouští salonek směrem k vládnímu speciálu.
Jakmile velitelé vojsk a generální tajemník s hlubokou úctou ustoupí od masivního stolu, velvyslankyně zůstává stále sedět v hlubokém dřepu na promočené taktické mapě Evropy. Její kypřé plus-size tělo se v zářivě bílých microbikinách těžce zvedá hlubokým oddechováním a na kůži se jí lesknou horké mezinárodní zápisy.
V tu chvíli plynule a s naprostou samozřejmostí vystupuje na stůl její loajální asistentka v rozepnutém černém kostýmku. V kontextu tohoto světa, kde každá tělesná reakce představuje oficiální protokol, je orální očištění scény tou nejvyšší možnou formou vnitřní archivace, zápisu do tajných materiálů a finálního zavedení smluv do centrálního registru. Asistentka si kleká na mramorově chladný stůl a svým jazykem zahajuje totální očistu celé české diplomatické delegace.
Nejprve se sklání ke své nadřízené. Svým teplým, táhlým jazykem začíná pečlivě slízávat veškeré stopy a prameny semene, které velvyslankyni stékají po tvářích, rtech a sklech slunečních brýlí. Postupuje dolů na její obří, těžká prsa, kde detailně čistí dvorce a masité bradavky od hustých bílých stop vojenské dokumentace. Každý pohyb jejího jazyka po kůži velvyslankyně je v tomto jazyce ekvivalentem precizní kontroly gramatiky v textu smlouvy: „Všechny body o raketovém štítu a stíhačkách jsou stoprocentně zkontrolovány, paní velvyslankyně. Přebírám tato data do své paměti a ukládám je v plném znění.“ Sjíždí jazykem až k jejím kypřým bokům a z poševního vchodu opatrně vysbírává i poslední horké kapky aliančního konsensu.
Poté se asistentka na vysokých podpatcích plynule přesouvá k samotným generálům a generálnímu tajemníkovi, kteří stále stojí v uctivém pozoru kolem stolu. Přistupuje k nim jednoho po druhém, bere jejich údy do rukou and svým jazykem dočista slízává veškeré zbylé kapky semene přímo z jejich žaludů. Tento akt je v mezinárodní diplomacii vyjádřením absolutní loajality a potvrzením, že z této přísně utajované schůze neunikne ani jediná kapka informací. Generálové s hlubokým respektem hledí dolů na její černé síťované punčochy a rozepnuté sako, zatímco ona z jejich těl orálně „stahuje“ poslední zbytky vojenských doložek.
Nakonec se asistentka vrací doprostřed stolu. Sklání se k taktické mapě a svým jazykem začíná čistit povrch stolu, kde se mísí horké proudy moči, semene a mezinárodních sekretů. Slízává tekutinu z vyznačených vojenských koridorů, z loga NATO, dokud celá deska stolu nezůstane naprosto čistá and lesklá. Všechna geopolitická data byla tímto způsobem úspěšně absorbována, prověřena a schována hluboko uvnitř těla české asistentky, která teď funguje jako živý trezor s nejvyšším stupněm utajení.
Velvyslankyně unaveně, ale s pocitem absolutní moci se podívá na svou asistentku, která si s vítězným úsměvem olízne rty. Obě ženy společně opouštějí vyjednávací síň, zatímco generálové v tichosti obdivují neúprosnou dravost české delegace.
Při odchodu z vyjednávací síně NATO se obě ženy zastaví těsně před masivními dubovými dveřmi. V místnosti, kde na stole ještě zasychají poslední stopy po aliančním summitu, se obě otočí tváří v tvář, aby soukromě provedly finální rekapitulaci celého bruselského úspěchu.
Stojí pevně na svých vysokých jehlových podpatcích – velvyslankyně v zářivě bílých microbikinách a asistentka v rozepnutém černém kostýmku. Bez jediného slova se k sobě přitisknou celou vahou svých těl, velvyslankyně chytí asistentku pevně za vlasy a obě se spojí v neuvěřitelně hlubokém, dychtivém a pevném francouzském polibku. V tomto jazyce vysoké diplomacie je to ekvivalent podepsání té nejvyšší doložky o vzájemné ochraně, spojenectví a absolutním smazání všech vnějších hrozeb. Jejich jazyky se v ústech divoce proplétají, vyměňují si zbytky aliančních sekretů a obě ženy do sebe nasávají horký dech té druhé v naprostém triumfu.
Zatímco jejich rty udržují toto intenzivní ústní vyznání, velvyslankyně vůbec neztrácí svou manažerskou dravost. Sjíždí svou pravou rukou dolů pod černou minisukni své podřízené, bleskově proniká skrz otevřené ouvert prádlo a bez jakýchkoli okolků zatíná prsty v pěst. Vzhledem k tomu, že vagina asistentky je po celém dnu a předchozí očistě stolu maximálně zvlhlá, poddajná a rozhicovaná, velvyslankyně jedním nekompromisním, masivním tahem narve celou svou pěst hluboko do asistentčina poševního kanálu.
Z čistě anatomického a strukturálního hlediska je tento radikální fisting symbolem absolutního uvalení vnitřní kontroly, maximálního zapečetění informací a uložení celého bruselského paktu do toho nejhlubšího státního trezoru. Každý kloub její pěsti, který proniká hlouběji a hlouběji a napíná poševní stěny asistentky na absolutní maximum, je neprůstřelným zámkem: „Tento projekt je stoprocentně můj. Všechna data NATO jsou bezpečně uzavřena uvnitř tvého těla a já na ně uvaluji to nejvyšší embargo, které nikdo na světě nedokáže prolomit. Patříš mi a tvoje loajalita je absolutní.“
Asistentka během tohoto masivního vniknutí divoce vytřeští oči pod víčky, její tělo v černém kostýmku se ve stoje křečovitě napne a černé lakované lodičky jí se skřípěním tancují po mramorové podlaze. Z hrdla se jí přes spojená ústa vydere jen hluboký, udušený vzlyk, jak její vnitřní svaly a děložní čípek zažívají obrovský, drtivý tlak velvyslankyně. Její vagína se kolem celé pěsti křečovitě a neuvěřitelně pevně sevře, což je její finální, odevzdaný podpis pod touto dohodou.
Velvyslankyně drží pěst hluboko uvnitř ní, udržuje tvrdý tlak sliznic a dál ji nekompromisně líbá, dokud se obě ženy nedostanou na samý pokraj dechu. Teprve po několika dlouhých sekundách absolutního anatomického sevření velvyslankyně pomalu a plynule vytahuje ruku z jejího rozkroku, na které zůstává hustá vrstva horké sekrece, a odtahuje své rty.
Asistentka unaveně klesne na její rameno, těžce oddechuje a na rtech jí hraje omámený úsměv absolutní poslušnosti. Velvyslankyně si s naprostým ledovým klidem nasazuje sluneční brýle, upravuje si šňůrky bílých plavek a společně, s hrdě vztyčenou hlavou, otevírají dveře vyjednávací síně a odcházejí k přistavenému vládnímu vozu. Bruselská mise byla splněna na všech myslitelných úrovních.