Odhalení

Poznámka: Jedná se o pokračování původní povídky "Stydlivá Lucie" od jiného autora, kterou psal o mě a mé partnerce Lucii. Rozhodl jsem se na jeho text navázat a napsat toto přímé pokračování z mého vlastního pohledu.

Uběhly čtyři dny od onoho pátku. Napětí ze mě už pomalu opadávalo a začínal jsem věřit, že náš riskantní plán prošel naprosto čistě. Lucka nic netušila, byla po tom víkendu v pohodě a já si v duchu gratuloval, jak skvěle to dopadlo. Byla to ale chyba. Zapomněl jsem na nejdůležitější věc – v ložnici a ve skříních má stoprocentní přehled ona, ne já.

V úterý vpodvečer jsem seděl v obýváku u počítače, když vtom se z ložnice ozvalo prudké šustění ramínek. Pak nastalo ticho. Následovaly rychlé, rázné kroky.

Když Lucka vešla do obýváku, stačil mi jediný pohled na její obličej, aby mi ztuhla krev v žilách. Byla bledá, rty stažené do úzké linky a v očích měla výraz, který jsem u ní ještě nezažil. V ruce držela své černé krajkové body, které nosila jen výjimečně.

Postavila se přímo přede mě a bez jediného slova mi ho hodila na stůl před klávesnici.

„Můžeš mi vysvětlit, co to je?“ zeptala se ledovým, ostrým hlasem.

Sklopil jsem zrak. Na jemné krajce v rozkroku body byla jasně viditelná, ztuhlá a zaschlá skvrna. Moje srdce v tu vteřinu nasadilo zběsilé tempo. Došlo mi to okamžitě. Pavel se v té skříni prostě neudržel, vytáhl její věci a udělal se do nich. A mně o tom neřekl ani slovo.

„Já… já nevím, zlato, co myslíš?“ zkusil jsem tu nejhloupější možnou obranu, abych získal čas. Hlas se mi hned při prvních slovech začal klepat.

„Nedělej ze mě blbce, Libore!“ zvýšila hlas a propíchla mě pohledem. „Dobře víš, co to je. Našla jsem to schované vzadu ve skříni. Na mým prádle! To jako tajně chodíš do mojí skříně, bereš si moje věci a ukájíš se do nich? To ti nestačím? Nebo ti úplně přeskočilo, že mi ničíš drahé prádlo?“

Viděl jsem, jak je uražená a zmatená. Myslela si, že mám nějaký vlastní divný fetiš, o kterém jí nechci říct. V tu chvíli mi došlo, že pokud teď budu lhat, budu pro ni za podivína, co jí potají ničí oblečení. Nezbylo mi nic jiného než jít s pravdou ven, i když jsem věděl, jak moc riskuju. Pravda byla totiž taková, že vidět ji s jiným chlapem byla moje nejtajnější fantazie, ale nikdy jsem neměl odvahu to říct jí ani Pavlovi.

„Luci, já to nebyl, přísahám ti,“ vyletěl jsem ze židle.

„A kdo asi tak? Samo se to tam neudělalo!“ křičela, naštvaná a vytočená k nepříčetnosti.

Polkl jsem naprázdno. V hlavě se mi promítly všechny ty naše debaty s Pavlem, moje touha nechat se pozorovat, ten páteční adrenalin a škvíra ve dveřích skříně.

.„V pátek… pamatuješ, jak jsi šla s Janou na to kafe?“ začal jsem třesoucím se hlasem.Lucka se zamračila.

„Jo. Vrátila jsem se dřív. Co to s tím má společného?“

„Byl tady… byl tady Pavel,“ vykoktal jsem ze sebe. „My jsme se už dřív domluvili… Byla to moje fantazie, Lucko. Strašně moc jsem chtěl, aby nás někdo viděl. On… on celou dobu, co jsme se milovali, seděl schovaný v té skříni. Viděl tě nahou. Sledoval nás.“

Lucka na mě třeštila oči, jako by mě viděla poprvé v životě. Úplně jí došla řeč. Viděl jsem, jak jí v hlavě bleskově probíhají vzpomínky na ten večer – jak jsem spěchal do postele, jak jsem se díval ke skříni, i to tlumené lupnutí dřeva. A hlavně jí došlo, o koho jde. Pavel. Ten Pavel, se kterým to mezi nimi už nějakou dobu jiskřilo.

„Pavel?“ zašeptala naprosto šokovaně. Hněv v její tváři se najednou začal míchat s úplně jiným výrazem. Tváře jí zrudly. „Ty jsi pustil Pavla do naší ložnice? Do mojí skříně? On… on se díval, jak se se mnou miluješ?“

Atmosféra v místnosti by se dala krájet. Stál jsem tam, totálně odhalený, a sledoval, jak to v ní šrotuje. Šok z narušení soukromí se v ní bil s vědomím, že muž, který se jí líbí, ji viděl v té nejintimnější chvíli a vzrušil se u toho tak moc, že se neudržel a vzal si k tomu její body. V mých slabinách divoce pulzovalo. Moje tajná, nikdy nevyslovená touha, aby ji měl jiný, byla najednou blíž než kdy dřív.

„A on… on udělal tohle do mýho prádla?“ zeptala se tišeji a podívala se dolů na stůl na tu skvrnu. Její hlas už nebyl tak ledový. Spíš se jí začal trochu třást vzrušením, které se snažila maskovat.

Díval jsem se na ni a viděl, jak se jí zrychluje dech. Ta skvrna na jejím černém body už pro ni nebyla důkazem mé domnělé úchylky, ale hmatatelným důkazem toho, jak moc Pavel toužil po ní.

„Uvědomuješ si vůbec, co jsi udělal, Libore?“ zašeptala a poprvé se mi podívala přímo do očí. Už v nich nebyl vztek. Byly temné, rozšířené zorničky prozrazovaly, že její tělo reaguje úplně jinak, než by se slušelo. „Pavel... Ježíši. Vždyť s ním a s Monikou máme v pátek sednout do vinárny. Jak se mu mám teď podívat do očí?“

„Já vím, Luci... omlouvám se,“ udělal jsem krok k ní, a tentokrát už neucukla. „Byl to risk. Ale když jsi přišla domů, byla jsi tak nádherná. A když jsme to dělali... vědomí, že se dívá, mě úplně paralyzovalo. Netušil jsem, že tam nechá tohle. Přísahám, že kdybych to věděl, uklidím to.“

Lucka se otočila zády ke mně, opřela se rukama o stůl a chvíli těžce dýchala. Viděl jsem, jak se jí na krku objevila červená skvrna vzrušení. Trvalo to snad minutu, než se znovu otočila.

„On... viděl všechno?“ zeptala se tiše. „I to, jak... jak jsem si na tebe nasedla? A jak jsi mě pak otočil?“

„Všechno,“ polkl jsem a cítil, jak mi tvrdé péro napíná trenky. „Měl ty dveře pootevřené na škvíru. Viděl tě úplně nahou, Luci. Říkal mi pak, že jsi ta nejkrásnější ženská, jakou kdy viděl. Že z tebe nemohl spustit oči.“

Při mých slovech se Lucka lehce kousla do spodního rtu. Pohledem sjela k tomu body na stole. Pomalu k němu natáhla ruku, vzala ho mezi dva prsty a zvedla ho.

„Takže on tam seděl... v té tmě... koukal na mě a přitom držel tohle,“ mluvila spíš pro sebe, ale její hlas měl neuvěřitelně sexy tón. „Pavel... Kdo by to do něj řekl. Vždycky vypadá tak klidně.“

Najednou se na mě podívala a v očích jí bleskla naprostá provokace.

„Vypereš to,“ řekla velitelsky, ale na rtech jí hrál lehký šibalský úsměv. „A v pátek jdeme na to víno. Chci vidět, jak se bude tvářit, až tam s ním budu sedět a on nebude mít ani tušení, že já už vím, co dělal v mé skříni.“


Pokračování?...