Nevěra pokaždé jinak.

Jdu se sousedem z kuturáku, kde jsme holdovali pivu, kolem křoví a z něj se ozývá sténání. Povídám: "Tam někdo šuká." A on na to: "Jo. To je moje Libuška s Frantou." Jindy to bylo s Pepíkem, Liborem, Karlem a tak se ho ptám, jestli mu to nevadí. "Víš, já mám malýho ptáka a tak jsem jí povolil větší potěšení s jinnejma." Povídám: "A co děti?" "Děti, ty jsou moje, všechny je mám stejně rád." Ještě jsem se zeptal, jestli by byl proti, kdybych si s ní zašukal i já. Nebyl, ale k tomu nedošlo. Nechtěl jsem ženskou, která zná víc ptáků, než hajnej v lese.

Druhý, horší případ. Zastavoval jsem se v hospodě, kde jsem si dal pivo, než mi jel autobus. Většinou tam seděl ředitel jednoho velkého podniku. Opíjel se a brečel. Znali jsme se a tak jsem přisedl. "Copak tě trápí?" Odpověděl: "Nemůžu domů. Manželka tam má milence a dokud neodejde, tak tam nesmím." Většinou tam měla pokaždé jiného. No, byla to pěkná ženská a chlapi na ní brali. Jednou vyjela i po mě a dost ostře. Byla nahá a bylo to na jejich chatě. Manžel byl přítomen. Řekl jsem jí že nechci být příčinou bolesti jejího manžela a odmítl. Když ten její umřel na infarkt, tak o mě roznášela, že jsem to zavinil já, protože jsem ho proti ní štval, ale všichni věděli, že příčinou byla ona.