Sešel jsem se s ženou odsud...

Loni v létě jsem se sešel s jednou mladou ženou odtud. Říkejme ji třeba Tereza.
Z počátku jsme si asi 10 dní dopisovali, poté jsme si vyměnili čísla a dále psaní pokračovalo na whatsappu. Příjemná pohodová konverzace, poté jsme si vyměnili pár fotek. Několik dvojsmyslných vět a dotazů.... Humor, pohoda, smysluplná konverzace. Poté došlo i na společný hovor. (Abych nezapomněl, Tereza byla poměrně mladá 22 letá holčina, hezké postavy, delší vlasy do culíku a moc milý hlas a touha po... ) V telefonu mi prozradila že by se ráda sešla se starším, zkušeným chlapem, BULLem co si ji podmaní a ovládne ji. Nebudu to protahovat.. Slovo dalo slovo a domluvili jsme si schůzku.

Nastal den D. Sešli jsme se v jednom nejmenovaném městě, sraz byl na parkovišti. To nám vyhovovalo oběma. Bylo hezké teplé počasí, ale za hodinu až dvě hrozil déšt. Voněl rozpálený asfalt a lipivý strom nedaleko. Dorazila... Tereza stála u auta s úsměvem, který jsem si pamatoval z té první fotky — upřímný, bez přetvářky. Naživo byla ještě hezčí a upravenější: pohybovala se lehce a ladně. Uvítala mě polotichým „Ahoj“ a podala ruku, i když jsem čekal obejmutí — první gesto respektu k prostoru.

Šli jsme do malé kavárny, kam vím že nechodí moc lidí. Povídali jsme si o všem možném: o tom, jakou má práci, o jejích studiích, jak miluje staré filmy a jak se v létě nemůže nabažit plavek a slunce. Nebylo to jen povrchní; promazávali jsme témata drobnými vtípky, navazovali na věci, které jeden z nás napsal v chatu, hloubali nad literaturou, zpovídali se o cestách, a občas se naše slova stočila k té „domluvě“ — k tomu, čemu říkala BULL. Ona to říkala s poloviční nadsázkou a poloviční upřímností, jakoby zkoušela hranice, jestli je vše přijatelné a bezpečné. Mě to nevyplašilo. Naopak — ocenil jsem, že umí mluvit jasně.

Po kávě jsme ji vzal na rychlou procházku parkem - přeci jen mělo začít pršet. Slunce pomalu padalo a zlatilo hladinu v rybníce. Vzpomínám si na její ruce zastrčené do kapes lehkých šatů, na to, jak občas prohodila něco tak jednoduchého jako „mám ráda, když je blízko“ a já to vzal vážně. . Ted nastal ten praví čas rozdat role. Já BULL a ona hravá, mladá, poslušná subinka co má teď svého pána!

Všechno bylo jednoduché, jako když se dva lidé poprvé potkají mimo obrazovky a zjišťují, že chemie skutečně existuje.

Když přišla řeč na onu „roli“, předložila mi seznam hranic — věci, které chce, věci, které nechce, bezpečné slovo, a také to, že nechce nikam spěchat. Byly jsme tak domluvení, že nastavíme nějaké hranice. Mladá a sebevědomá, přesto zodpovědná. Věděl jsem, že je rozdíl mezi hraním a opravdovým vztahem důvěry. A právě ta hra mě lákala víc než jakákoli cokoli... a i to vzrušení.

Vše domluveno, sympatie a chemie byla — nic víc jsme nepotřebovali. Souhlasila a z parku už odcházíme jako BULL se svoji hračkou a poslušnou subynkou. Případně může odejít kdykoli. Přijala i to, že oba jsme dospělí a že to, co přijde, bude plně oboustranně dohodnuté.

Můj byt nebyl nějaké nobl sídlo, byl to obyčejný prostor plný knih, starých desek a několika čajových svíček. Zapnul jsem hudbu., potichu, jen jako podkreslení atmosféry, ona dostala za ukol zapálit svíčky, nalít mi sklenku koňaku, který byl v baru. Sedli jsme si na gauč; ona s očekáváním a s respektem.
Povídat už v podstatě nebylo o čem - začala hra. Nechal jsem ji ale chvilku napínat ... Dones, podej, napij se, Pak jsem ji poslal osprchovat a poté měla dojít jen ve spodním prádle.

Já se také připravil, převlékl se, připravil pár pomůcek, provaz, skřipce, olejíček.... vlastně jsem to měl nachystané, jen jsem to přendal na stolek v obýváku. Už slyším jak jde k koupelny a neví co ji čeká....