Takže spolu teď chodíme?

Úzké dlouhé šaty jsou boží.
Miluji je.
To jak mě obepínají přes prsa, kolem zadku a boků. A že je mém případě co obepínat.
Dělají hezkou postavu.
I mě.
Teď mi je Hynek celé vysouká až do pasu. Očividně to nedělá poprvé.
Přistihnu se, že na něj snad žárlím.
Hloupost, mezi námi je to čistě živočišné, náhodné a o to víc pak intenzivní.
Tak proč k sakru ten zvláštně majetnickej pocit?
Ale na ty šaty se zeptat mohl.
Prostě je chytil za spodní lem těma svýma velkýma rukama a vysoukal mi je nahoru.
Když něco chce, často se neptá a koná. Ví, že mě to vytáčí a o to raději to dělá.
Můj zadek svítí do šera malého města a nemám žádný problém ho na Hynka ještě víc vyšpulit.
S kalhotkami jsem se dnes vážně neobtěžovala.
Hynek to okamžitě spokojeně kvituje.
“Jsi božsky poživačná, šelmičko. A vyzívavá,” cítím jak mi brnká o branku a jak ho to rajcuje .
O to víc roztáhnu nohy od sebe, to aby měl pohodlnější přístup a možná chci malinko ukázat tu kurvičku v sobě.
“A Vy jste dokonale perverzní,” střídáme se v lichotkách a pak mi ho tam vrazí.
Vykřiknu překvapením.
Takového ho neznám.
Hynek, hotovej druhej Mirek Dušín, mi ho tam bezostyšně vrazí přesně ve chvíli, kdy dole pod námi prochází dvojice zavěšená do sebe.
Museli mě slyšet, zrovna potichu to nebylo. Otočí se za zvukem, ale na dálku vidí stěží obrysy našich těl, která jsou teď v těsné blízkosti za sebou.
Hynek je ve mě až po kořen a začíná si mě navlékat na ptáka.
Jak dlouho jsme spolu nespali? Nepočítám to.
Já chtěla dělat rozhodnutí a závěry. Být zodpovědná.
To já chtěla být ta, kdo z nás dvou bude mít navrch i když už od začátku to byl právě Hynek, kdo věděl.
“Jakej je to pocit, mít ho zase v sobě, láskonko,” vrní mi do ucha a jeho koule mi pleskají o zadek.
Čert vem dvojici pod náma nebo jakéhokoliv případného kolemjdoucího.
Teď jsme to zase jen my dva, teď a tady.
Uvnitř sebe.
“Je to návykové, vy jste návykový,” stíhám mu mezi přírazy odpovídat.
Musím se rukama zapřít o zídku před sebou nebo budu samá modřina od těch velkých kamenů.
“Ale vidím, že pauza trošku zamávala s Vaší kondičkou,” neodpustím si tuhle uštěpačnou poznámku a zasloužím si za ní pořádný lepanec přes zadek.
Jen to mlaskne.
Vyjeknu.
Je surový. Poživačný. Spontánní.
“Tohle Vás učí na kurzech managementu nebo jste samouk?” koleduji si, ale stále mezi námi držím tu formální linku.
Prsty mi zatne do boků, snad proto, abych neutekla nebo už ztrácí kontrolu sám nad sebou?
Kdybych mu teď viděla do hlavy.
Četla myšlenky.
Čte mi je ale on.
Pravačkou pevně svírá ten můj zadek a levou mi zajede do vlasů.
Zatne v pěst a zatáhne dozadu, hlavu mi zvrátí, slyším, jak hlasitě dýchá.
“Tohle ti čtu v očích, modrooká,” přitáhne si mě za vlasy a zvrhlé zašeptá do ucha.
Nemám čas zjišťovat, jak to dělá, mám co dělat sama ze sebou, abych se přes všechno to vzrušení a chlípnost držela stále na nohách.
Hynek přiráží, šuká mě bez okolků, slyším ho sténat.
Moje tělo mě zradí.
Tyhle jeho zvukové projevy ve mě odpálí rozbušku.
“Šukejte mě jako smyslu zbavený, …. , prosím,” říkám si o další dávku.
Nenechá se dvakrát pobízet a jeho péro s takovou za chvíli rozhodně musí explodovat.
Mám ho všude.
Ve vlasech.
V bocích.
V hlavě.
Ale hlavně ho mám celého v sobě.
Mačká mi zadek, tahá za vlasy a zuřivěji přiráží.
Stříkám.
Teď už to nejde zastavit a veškerá tekutina mi teče po stehnech, Hynkovi po koulích, je cítit ve vzduchu letního večera, je cítit mezi námi, jako to napětí.
“Já… už ...b…,” ani se nepokouším doříct a Hynek mě udělá.
Rozklepou se mi nohy, podlomí kolena a jediná jistota je teď pro mě Hynek.
Zachytí mě.
Nechá mě dojet na vlně, moje kundička se mu v pravidelných intervalech stahuje kolem ptáka.
Pomalu přistávám.
Přes všechnu tu právě prožitou surovost, ze mě velmi pomalu vyklouzne.
Otočí si mě tváří proti sobě a i v tom šeru mu v očích vidím,jak začíná mít problém to ustát.
“Klekni si!” přikáže.
Neptá se, nedovolí mi smlouvat.
Není čas.
Jeho pták je tak napnutý, že když ho chytnu kolem, cítím tu naběhlou žílu.
“Přitlač a chyť mě pod koule,” už jen zašeptá, než mi ho strčí do pusy.
Sotva se dotkne rtů, sotva po něm stihnu jazykem přejet. Přisát se rty kolem žaludu a aspoň chvíli ho kouřit.
Zbožňuju to.
On mi to ale nedovolí.
Moji hlavu si pevně natlačí do klína, takže teď jeho péro celé polykám.
Snažím se dýchat nosem, pusu mám vyplněnou jeho přirozením.
Není zrovna malý, výbavu má slušnou.
Vybavím si tu naběhlou žílu přes celého ptáka.
Snažím se jazyk přitisknout , obemknout ho, vysát ho.
Kdyby měl Hynek pořádné fousy, mručí si teď pod ně spokojeně, ale to jeho dvoudenní strniště je daleko víc sexy.
Mručí spokojeně i tak.
Dovolí mi se oddálit a nadechnout.
Až pak pochopím, že to nedělal pro mě, ale pro sebe.
Palcem mi přejede po spodním rtu.
Zvednu pohled vzhůru.
V péru mu cuká a vím, jak to takhle zvrchu z jeho pohledu vypadá.
Tohle mi vždycky přišlo dobře zvrhlé.
Přehrávám si v hlavě porno, na které jsme spolu koukali a které nepřetočil. Vychutnal si ho až do úplného závěru.
Tak si ho teď užij v hlavní roli, Hynku.
Výpláznu jazyk a s pohledem raněného koťátka čekám první dávku.
“Bože, … jsi v mé hlavě, Kat,” a stříká mi do pusy.
Ještě druhý a třetí výstřik, aby pak žaludem přejel po mých rtech a sperma rozetřel až do koutků.
Nechci to polknout i když vím, že to by byla ta zlatá tečka.
Teď je zase on v mé hlavě a podá mi z kapsy papírový ubrousek.
“Nemusíš. Bylo to dokonalé takhle. Na …” kapesník je úhledně složený.
Neodmítnu.
Nehraji si na hrdinku.
“Ale teď by si to zasloužilo dobrou kávu, nemyslíte?”
“Ve tvé přítomnosti, sametová , přestávám myslet úplně,” pomáhá mi na nohy a počká, až si upravím šaty.
Mlčíme.
Hynek záhy zruší i ten malinký prostor mezi námi.
Přitáhne si mě k sobě, co nejblíž to jde. Zrychleně dýchá, oči mu těkají z jedné strany na druhou.
Upřeně se mu do nich dívám.
Neuhnu.
Nevím co chce udělat.
Ví ale, jak jsem nedočkavá a tu chvíli ticha teď zbytečně neprotahuje.
“Mám tě rád,... Kateřinko,”
Je jako malý kluk, co čeká na prvním rande odpověď. No a co, že mu je přes padesát. Teď je puberťák, co chce držet za ruku svoji holku.
Vodit se s ní po městě, aby všichni viděli.
Nosit ji kytky, psát ji básničky a kupovat kafe.
Dívat se na ni, jak ji svítí oči, jak se usmívá a jak myslí jen na něj.
Chce ji.
Celou, se vším všudy.
Bez výhrad a časového plánu.
Chce ji podle pravidel.
Nevěřil, že by tohle ještě někdy dovolil.
Mění ho.
A on se nechce bránit.
Chce JI!
“Mám tě ráda, Hynku,” buší mi srdce, když po chvíli ticha odpovím.
Padám po hlavě do vztahu.
Jsem ráda, že ten moudřejší a zodpovědnější z nás dvou je právě Hynek.
Opravdu? Usmívám se.
“Takže spolu teď chodíme?” snažím se udržet aspoň trochu vážnou tvář, v tak důležité situaci, ale koutky úst mi cukají.
“Ano,” směje se už i Hynek.
Je boží.
Asi ho miluju.