RONIN a VDOVA Z HOR IV

Venku dál pršelo. Uvnitř chýše bylo ticho, jen praskal oheň. Vdova stála opřená o stůl, nahá, se spermatem, které se jí pomalu řinulo po stehnech. Ronin se zvedl, chytil ji za ruku a otočil ji čelem k sobě.

Podíval se jí přímo do očí. Pak ji chytil za krk pevně, ale ne dusivě. Vdova ucítila, jak se jí při tom doteku zrychlil tep. Měla ráda, když ji takhle držel. Dávalo jí to pocit, že teď už nemusí nic rozhodovat.

„Zůstaň takhle,“ řekl tiše. „Ohnutá přes tento stůl. Až se vrátím, chci tě najít přesně takhle.“

Vdova tiše přikývla. Ronin ji pustil a otočil se k ohni. Vdova zůstala stát, ale po chvíli se narovnala, otočila se a pomalu přistoupila k němu. Neřekla nic, jen se postavila za jeho zády a přitiskla se k němu. Cítila, jak jí při tom zrychlil dech. Věděla, že to byla chyba. A přesto to udělala.

Ronin se neotočil hned. Chvíli stál v klidu, pak se pomalu obrátil. Chytil ji za krk a přitáhl si ji blíž. Vdova ucítila, jak se jí při tom doteku sevřel žaludek směs strachu a vzrušení.
„Co jsem ti řekl?“ zeptal se tiše.

Vdova se na chvíli zarazila. Pak tiše řekla:
„Že mám zůstat ohnutá… ale nechtěla jsem čekat.“
Ronin ji chytil za krk pevněji a přitáhl si ji ještě blíž. Jeho hlas byl klidný, ale tvrdý: „Když ti něco přikážu, tak to uděláš. Ne proto, že chceš. Ale proto, že jsem to řekl.“
Vdova polkla. Cítila, jak jí při těch slovech stoupla teplota v těle. Měla ráda, když ji takhle „utáhl“. I když věděla, že to teď nebude příjemné.

Ronin ji chytil za vlasy a přitáhl její hlavu dozadu.
„Dneska jsi mě neposlechla,“ řekl. „Takže dneska tě nebudu šetřit. Až tě budu plnit, tak si to budeš pamatovat i večer, když budeš ležet sama.“

Vdova se zachvěla. Ta představa že ji bude mít ještě během dne a že si to bude pamatovat i večer jí projela tělem jako horká vlna. Cítila, jak je už teď mokrá, i když ji ještě ani nezačal šukat.

Ronin ji otočil zády k sobě a ohne ji přes stůl. Vdova se sama roztáhla nohama a lehce se prohnula v zádech. Cítila, jak se jí při tom zrychlil dech. Byla nervózní, ale zároveň vzrušená. Věděla, že tentokrát to bude tvrdší.
Ronin jí chytil za krk jednou rukou, druhou si přejel žaludem po její mokré, oteklé štěrbině a pak ji nabodl až na doraz. Vdova zalapala po dechu. Pocit, jak ji najednou vyplnil, jí projel celým tělem.

Ronin ji držel za krk a začal do ní tvrdě, hluboce najíždět. Stůl pod nimi drnčel. Každým nárazem jí připomínal, kdo tady rozhoduje. Vdova už jen vydávala krátké, zoufalé zvuky. Cítila, jak ji při každém nárazu projíždí směs bolesti a slasti. Měla ráda, když ji takhle používal. I když ji to bolelo, vzrušovalo ji to ještě víc.

Když cítil, že se blíží, přitáhl si ji za krk blíž k sobě a zašeptal jí do ucha:
„Dneska tě budu plnit ještě dvakrát. A až budeš večer ležet sama… tak si budeš pamatovat, jak tě držím za krk a jak tě plním.“

Vdova se zachvěla. Ta představa ji vzrušovala tak, že se jí při tom sevřely stěny kolem něj. Cítila, jak je blízko.
Ronin ji ještě několikrát tvrdě zabořil a pak se zarytě zastavil. Vypustil do ní všechno horké, husté proudy spermatu, které jí plnily dělohu tak, až jí to přetékalo ven. Vdova při tom tiše zasténala. Pocit, jak ji plní, jí projel celým tělem. Cítila, jak jí při tom přichází orgasmus dlouhý, třaslavý, který jí projel od hlavy až k patě.

Když se z ní pomalu vytáhl, spermat se jí okamžitě začalo řinout mezi nohama a kapat na podlahu. Vdova zůstala ležet přes stůl, těžce oddychovala. Cítila, jak jí tělo pořád lehce třese. Měla ráda ten pocit být plná, označená, použitá.

Ronin jí přejel rukou po zádech, pak ji chytil za krk a zvedl jí hlavu.
„Příště, když ti něco přikážu, tak to uděláš hned. Jasné?“
Vdova tiše přikývla. Její oči byli polozavřené, na rtech měla slabý, spokojený úsměv. Chvíli mlčela, pak tiše, skoro něžně řekla: „Ano… pane. Líbilo se mi to… i když jsem tě neposlechla.“
Ronin ji chvíli pozoroval. Pak jí přejel palcem přes rty a tiše řekl:„Dobře. Ale příště to takhle nechám bez trestu.“
Vdova se slabě usmála a zavřela oči.

Zůstala ležet přes stůl, nahá, se spermatem stékajícím po stehnech, a tiše dýchala. Venku dál pršelo. Uvnitř bylo jen těžké ticho a vědomí, že den ještě zdaleka nekončí.