Po pracovní době...

Trochu mě překvapilo tvoje pozvání. Ale proč ne, nakonec jsem stejně neměla žádné večerní plány. A vlastně i trošku chuť si hrát mě nakonec přesvědčila. Dlouho píšeš stereotypní zprávy, které nikoho nezaujmou... Ale tentokrát ses rozhodl změnit styl konverzace. Přímé pozvání s popisem touhy co tě sžírala zevnitř už pěkně dlouho. Zaujalo mě to. Jako obvykle, bez jakékoliv zajímavější výbavy. Nevadí, s úsměvem ti přichystám malý uvítací balíček ať je s čím si vyhrát. Věřím že moje dnešní inspirace tě zaujme:). Můj fantazijní svět je plný zážitků. A na tobě je jen poslouchat, plně vnímat a oddat se tomu rozechvění... Když zaklapnou dveře odkládáš mi k nohám s oděvem i svou vůli a důstojnost. Košile i kravata leží výmluvně na zemi vedle tebe. Stáváš se jen svojí touhou... Skloněn k zemi vnímáš ostrý zvuk podpatků mojí rozhodné chůze. Když stojím před tebou, rozechvělý, líbáš špičky bot. Cvaknutí přezky obojku tě jen utvrdí v pocitu vlastní oddanosti. Dostáváš svorky. S rukama za hlavou se i tvůj ocas rychle vzepjal ke špičce mých bot. Napjatý žalud začíná ronit první kapky vzrušení. Špičkou ji setřu a přenesu ti je na rty. Jsi čubka. Jen nadržená čubka. Dychtivě přikyvuješ... Ano Madam, přesně to jsem . Úplně a cele. Výborně . Teď svorky sundám. Ještě na ně nejsi zvyklý. Máme i jiné zážitky:). Přeliji ti obsah lahvičky z kabelky do jedné ze sklenic nachystaných na stole. Podaná sklenice se pije do dna! Poslušně přitakáváš a napravuješ další chybu. Dámou přichystaný nápoj se pomalu nesrká... To už je druhá chyba dnes. S úsměvem čekám na další... Netrvalo to dlouho a nevydržel jsi to, tvoje ruka sjela jakoby omylem po mém kotníku. Dost! Dlaně na stůl. Rychle odsouvám tvou pracovní židli. Na šíři klávesnice! Nohy od sebe! Víc! Dvacet ran důtkami. A deset řemenem. Cítíš jak ti rudne zadnice. Děkuješ za výchovu. Na povel klesáš. Co se bude dít dál? Běží ti hlavou...