Náš tajný začátek

Bylo to jedno z těch jarních dnů, kdy se zdá, že celý svět právě procitl. Karel mě vzal do Císařské rokle u Srbska – do té úzké, divoké soutěsky v srdci Českého krasu, kam se dostanete jen po úzké pěšině mezi vápencovými stěnami.

Císařský potok tu zurčí přes malé vodopády a pěnovcové kaskády. Mech pokrývá kameny jako samet a sluneční paprsky se prodírají skrz mladé listy buků a dubů. Vzduch voněl vlhkým kamenem, čerstvou trávou a něčím sladce zemitým. Bylo tam krásně, ale i trochu tajemně – jako by ta rokle skrývala svá vlastní tajemství.

Karel měl fotoaparát přes rameno a v očích ten jeho typický, roztomilý, trochu drzý úsměv.

„Chci tě tu vyfotit, lásko. Takovou, jaká jsi… v přírodě,“ řekl a políbil mě na spánek.

Začátek focení

Začali jsme nevinně. Postavila jsem se u potoka v lehké bílé košili, která se třpytila ve slunci. Karel fotil – mé vlasy ve větru, úsměv, ruce na kamenech.

Pak mi řekl, ať si rozepnu pár knoflíků. Udělala jsem to. Pak další. A další.

Každý snímek byl odvážnější než ten předchozí.

Nahá mezi skalami

Sundala jsem košili. Zůstala jsem jen v podprsence a sukni. Pak i ta zmizela.

Stála jsem tam nahá mezi skalami, jen v tenkých kalhotkách. Cítila jsem, jak mi slunce hřeje kůži a chladný vánek z potoka ji dráždí. Bradavky mi ztvrdly. Karel fotil dál, ale už nebyl jen fotograf. Byl to muž, který mě miloval a toužil po mně.

„Jsi neuvěřitelná,“ šeptal a přistoupil blíž. Sundal mi kalhotky.

Stála jsem před ním úplně nahá v Císařské rokli – prsa volně, břicho lehce se zvedalo dechem, mezi nohama už byla vlhká. Fotil mě, jak sedím na plochém kameni u vody, jak se opírám o mechovou stěnu, jak se ohýbám… a já se v tom cítila svobodná, krásná a strašně vzrušená.

Má tehdejší snoubenka

Tajný pozorovatel

Během focení mě několikrát přepadl divný pocit. Jako by nás někdo pozoroval. Zamrkala jsem do stínů mezi skalami a stromy. Zdálo se mi, že tam něco je – tmavší silueta, která se nehnula, ale byla tam. Řekla jsem to Karlovi.

„Možná nějaký turista… nebo zvíře,“ usmál se a políbil mě na krk. „Nebo se ti to jen zdá. Stejně jsi nádherná.“

Ale pocit nezmizel. Naopak – začal mě vzrušovat. Ten tajný pohled z temnoty… jako by někdo viděl, jak se pro Karla svlékám, jak ho toužím.

„Ať se dívá“

Pak už fotoaparát skončil na zemi. Karel rozložil deku na měkký mech u potoka, kde nás částečně kryly skály. Lehla jsem si na záda, on se svlékl a lehl si nade mě.

Jeho tělo bylo teplé, tvrdé, plné touhy. Líbal mě pomalu, hluboce – jako by chtěl, abych cítila, jak moc mě miluje. Jeho ruce putovaly po mém těle, hnětly mi prsa, palce kroužily kolem bradavek. Pak se posunul níž, roztáhl mi nohy a začal mě lízat – pomalu, důkladně, s láskou. Jazykem kroužil kolem klitorisu, občas vsunul dovnitř, až jsem se začala třást.

„Karle… prosím…“ šeptala jsem.

Vstoupil do mě pomalu, ale hluboko. Byl tvrdý, horký a já jsem byla připravená.

Milování pod dohledem

Milovali jsme se tam venku, na dece uprostřed přírody. Slyšela jsem zurčení potoka, zpěv ptáků… a své vlastní vlhké zvuky, když do mě pomalu, pak rychleji a hlouběji zajížděl. Jeho boky narážely do mých, ruce mi držely zápěstí nad hlavou. Dívala jsem se mu do očí a viděla v nich lásku i divokost.

A pak jsem to znovu uviděla.

Ve stínech za jednou z skalních výstupků, asi deset metrů od nás, se něco hýbalo. Silueta muže. Stál tam docela otevřeně, už se ani neskrýval. Díval se přímo na nás. Na to, jak mě Karel bere. Na moje roztažené nohy, na to, jak se do mě noří, na moje prsa, která se při každém nárazu třásla.

Měla jsem strach… ale zároveň mě to neskutečně vzrušilo.

„Karle… tam někdo je,“ zašeptala jsem mu do ucha, aniž bych přestala hýbat boky.

Karel se na chvíli zastavil, otočil hlavu. Viděl ho taky. Na okamžik se na sebe podívali – on a ten neznámý ve stínu. Pak se Karel usmál, podíval se na mě a řekl tiše:

„Ať se dívá. Jsi moje… a já tě teď chci celou.“

Vyvrcholení

A miloval mě dál. Ještě vášnivěji. Ještě hlouběji. Jako by ten pohled zvenčí nás ještě víc spojil.

Už mi nešlo o to, jestli nás vidí. Šlo mi jen o Karla – o jeho tělo v mém, o jeho dech, o to, jak mě miluje.

Orgasmus přišel silný, dlouhý. Třásla jsem se pod ním a křičela jeho jméno do skal. On přišel hned po mně – hluboko uvnitř, s tichým, chraplavým „Miluju tě…“, a já cítila, jak se ve mně rozpíná jeho teplé semeno, jak mě plní, jak teče ven podél jeho ptáka.

Po naplnění

Leželi jsme dlouho objatí, nahí na dece. Jeho semeno mi pomalu vytékalo mezi stehna a já ho cítila – teplé, lepkavé, živé. Ten neznámý už tam nebyl. Nebo možná pořád byl. Bylo nám to jedno.

Ten den, ten okamžik, když mě naplnil uprostřed přírody, s tím tajemným divákem ve stínu… to byl náš začátek.

Vzpomínka

Od té doby, když se dívám na naši malou dceru, někdy si vzpomenu na Císařskou rokli. Na slunce na mé nahé kůži, na zurčení potoka, na Karlovo tělo nade mnou… a na ten stín, který nás tehdy sledoval.

A vždycky se usměju.