Kolejní tajemství

Míša a Karel studovali pedagogiku na Fakultě sociálních věd UK. Bylo jim oběma jednadvacet a vztah měli teprve pár měsíců. Karel bydlel na kolejích v Troji, v typickém dvoupokojovém apartmánu – dva pokoje propojené společnou koupelnou se sprchou a malou kuchyňkou. Stěny byly tenké a zvuk se nesl až příliš dobře.
Ten večer Míša u Karla zůstala přes noc poprvé. Leželi spolu v posteli a milovali se tiše, ale ne úplně potichu. Míša se snažila křičet jen do polštáře, přesto se jí občas nějaký ten povzdech nebo zasténání vymklo. Karel ji držel za boky a pohyboval se v ní pomalu, ale hluboko. Věděli oba, že ve vedlejším pokoji jsou dva kluci – Ondra a Lukáš – a že je pravděpodobně slyší.
Ráno Karel musel na přednášku už v osm. Míša zůstala v posteli, ještě ospalá a nahá pod dekou. Karel ji políbil na čelo, pošeptal „pospi si ještě“ a odešel.
Míša ležela chvíli sama, pak se rozhodla, že se osprchuje. Byla zvyklá být doma sama, takže si vzala jen ručník a šla do společné koupelny. Sprchovala se dlouho, horkou vodou, a když vyšla ven, byla celá zpocená a zčervenalá. Ručník měla jen volně omotaný kolem těla, ale ten jí při otírání spadl na zem.
Právě v tu chvíli se otevřely dveře z vedlejšího pokoje.
Stála tam úplně nahá. Malá, pevná prsíčka s tvrdými bradavkami, úzký pas a hladké břicho. Vlasy mokré a přilepené na zádech. Před ní stáli Ondra a Lukáš.
Chvíli nikdo nic neřekl. Kluci se na ni dívali, očividně překvapení, ale rozhodně neodvraceli pohled.
„Ježíš… promiň,“ řekl nakonec Ondra, ale v hlase mu nebylo ani stopy po omluvě.
Lukáš se usmál a pomalu ji přejel pohledem od nohou až nahoru.
„Máš ale hezký prsa,“ řekl klidně. „Malý, ale fakt pěkný. Pevný.“
Míša by se měla instinktivně zakrýt, ale něco v ní se nehnulo. Stála tam dál, ruce visely volně podél těla. Cítila, jak se jí rozproudila krev – směs studu a vzrušení.
„Díky,“ řekla tiše, skoro šeptem.
Ondra se opřel o futro dveří a prohlížel si ji bez ostychu.
„Včera jsme vás slyšeli. Docela dlouho. Karel má štěstí.“
Míša se lehce zasmála, ale neodvrátila oči.
Cítila, jak se jí rozpálily tváře, ale zároveň ji to vzrušilo. Stála tam dál nahá, aniž by se zakrývala.
Ondra se usmál a vytáhl z kapsy telefon.
„Dej nám svoje číslo,“ řekl přímo. „Kdyby ses někdy chtěla ozvat… nebo kdyby Karel zase musel brzo na přednášku.“
Míša se na ně podívala. Chvíli nic neříkala. Pak udělala dva kroky blíž, vzala Ondrův telefon a napsala do něj svoje číslo. Uložila si ho pod jménem „Míša – Karlova“. Telefon mu vrátila.
„Uvidíme,“ řekla tiše.
Otočila se, sebrala ručník ze země a pomalu si ho omotala kolem těla. Úmyslně ho nechala tak, aby horní část jejích malých, pevných prsíček zůstala vidět. Před tím, než vešla do Karlova pokoje, se ještě jednou ohlédla přes rameno.
Oba kluci na ni stále zírali.
Míša zavřela dveře za sebou a opřela se o ně zevnitř. Srdce jí bušilo. V tu chvíli vibroval její telefon na posteli. Zvedla ho a podívala se na zprávu.
Přišla od neznámého čísla.
„Díky za show. Máš opravdu krásný malý prsa. Pevný, s pěknýma bradavkama. Když jsi stála nahá před náma, tak jsme ti viděli, jak se ti leskne kůže. A včera jsme tě slyšeli, jak se ti to líbí. Dej vědět, až budeš zase sama.“
Míša si sedla na postel. Ručník jí sjel z prsou a zůstal jen omotaný kolem pasu. Četla zprávu ještě jednou. Pak ještě jednou.
Mezi nohama cítila silné, horké pulzování. Poprvé v životě ji někdo viděl takhle nahou – a místo studu v ní rostlo vzrušení. Věděla, že by měla zprávu smazat. Místo toho si uložila číslo pod „Lukáš“.
Podívala se na dveře do koupelny a tiše se usmála.
„No jo…“ zašeptala sama pro sebe. „Tohle bude zajímavý semestr.“