Satyrovo ráno..

Ráno se budím brzy. Mám erekci. Přemýšlím, vzpomínám a vracím se k lekci, kterou jsem včera oprávněně dostal. Umím se ženami prohrávat. S nimi prohrávám rád. Často mi to dává takovou bolestnou rozkoš. Děkuji, že jsi, tak skvélá a dokonalá, krásná neznámá.

Vstávám, protože se musím vymočit. V koupelně se myji, pohlaví zvlášť pečlivě, od nepaměti. Vyplatilo se mi to. Zavrhnu myšlenku na masturbaci, protože potřebuji být v náladě, abych se pokusil tvořit. Co to bude, ještě nevím. Asi vzpomínky, které mi záhy navodila zdejší četba nádherných procítěných povídek, především od žen. Vím, že to nesvedu tak, jako ony, ale musím ze sebe dostat ten přetlak emocí.

Zdržel jsem se povinnostmi i čtením a odpovídáním zde. Nejsem doma sám. Až budu, chci masturbovat. Paní pode mnou, říká, že mne při tom slyší. Upřímně. Nejsem při tom zticha, abych jí udělal radost. Když občas použiji vibrační, tak to už je koncert se zpěvy, s velkým finále. Už několikrát mne zvala k sobě, že mi s tím pomůže. Jenže. Jak by to posoudily ostatní? Nechci se vázat. Vím že je to neslušné, ale chtěl bych je všechny. Osamělé toužící dušinky a tak o tom alespoň sním. Jakékoli sblížení by bylo považováno za závazný vztah a ostatní mají ostrouhat? Před chvílí jsem potkal příjemnou, sympatickou, hezkou. Pěkně jsme si popovídali. Byla pěkně nedělně, svátečně oblečená a já jí pochválil, jak jí to sluší. Měl jsem na sobě jen elasťáky a vím, že si všímá mých erekcí. Bere to jako kompliment. Dnes se dívala dlouho a roztouženě. Byl dobře vidět. Těžké loučení.

Zase reportáž. Ani vzpomínky jsem nestihl. Změním titulek. Budu pokračovat až osamím. Pak si kvůli inspiraci budu moci i semtam pohonit. Omlouvám se těm, kteří/které čekali/y, nějakou bombu.