Úvod
PŘÍBĚH STARTUJE ODSTAVCEM Č. 15
Vítejte v interaktivním příběhu, kde o dalším vývoji děje nerozhoduje autor, ale vy sami. Nečtěte tuto povídku jako běžný román od první stránky do poslední. Vaším úkolem je prozkoumávat text po jednotlivých Odstavcích.
Házíte kostkou před každým odstavcem.
Na konci většiny odstavců narazíte na herní volby nebo výzvy, které vás odkážou na konkrétní číslo dalšího odstavce a stránku, kde příběh plynule pokračuje.Děj skončil, pokud žádná volba nezbyde.
PŘÍBĚH STARTUJE ODSTAVCEM Č. 15
0:
Pustíš se do něj jako saně: "To jsi chlap? Že se nestydíš, takhle škudlit kus žvance před dámou!"
Mac Burger tě jen žalostivě sjede pohledem shora dolů a utrousí: "Hele, stejně by ses neměla takhle cpát, očividně ti to neprospívá."
To tě vytočí doběla. "A víš ty co? Budu se cpát! Celý život se budu přežírat, jenom tobě na truc!"
1:
Nadržený vizí, že konečně ve svých pětadvaceti přijdeš o panictví, vyskočíš z vlaku. Kráčíš s Laděnou vstříc vysoké trávě, daleko od kolejí a zvědavých očí cestujících. Už už si začínáš rozepínat knoflík u plísňových mrkváčů, když v tom tě do nosu udeří brutální, koncentrovaný smrad z nedalekého socialistického JZD.
"Vůně venkova, že?" usměje se na tebe romanticky Laděna a hází očkem.
Tebe však tenhle čpavek z močůvky naprosto paralyzuje. V tomhle toxickém smradu prostě odmítáš cokoliv podnikat. Romantika je v prachu. Rychle si zapínáš kalhoty a znechuceně rázuješ zpátky k vlaku.
"Ty jsi ale fajnovka z města!" křičí za tebou uraženě Laděna a dupajíce tě následuje.
Vlak se po hodině konečně rozjede. Sedíš v kupé and koukáš z okna na stádo krav za ohradou. Laděna sedí naproti, ignoruje tě a naštvaně do sebe cpe tlustý krajíc chleba se sádlem z vlastní svačiny.
2:
Ona žlutá věc na obloze pálí do zad. Co uděláš na téhle socialistické louce?
|2|6| : Hlasitě zabučet do kraje -> 14
|3| : Pokračovat v pástí se -> 21
|4| : Odevzdaně si lehnout do jetelíčku -> 3
|1|5| : Jít se napít ze zrezivělého žlabu -> 17
3:
Složíš své mohutné čtyřnohé tělo do prachu. Přepadá... tě těžký, polední spánek. Zdá se ti o nekonečných lánech kukuřice.
4:
Píše se rok 1991. Sedíš ve vydýchaném kupé vlaku z Prahy a hrozně ti kručí v břiše, protože jsi celé dopoledne běhala po nákupech. V tom si k tobě přisedne chlápek tvého věku. Celý smrdí po cizokrajném smaženém jídle a z batohu mu koukají krabičky s logem velkého žlutého M.
5:
Ohradíš se a ostře jí řekneš, že by se sebou měla spíš něco dělat, než otravovat slušné lidi. Laděna vyprskne vzteky: "A víš ty co? Budu se cpát, celý život se budu schválně přežírat, jenom tobě na truc, ty náfuko!"
6:
Je to ten známý exot Mac Burger. Slušně ho poprosíš, zda by ti nedal aspoň kousíček ochutnat z té jeho hromady burgerů, ze kterých olej doslova kape na podlahu vagónu. On se však na tebe podívá jako na bezdomovce a tlustý batoh si přitáhne k tělu. Odmítne tě! Jak reaguješ na takové sobectví?
|2|5| : Pořádně mu vynadat -> 0
|3|6| : Nevynadat mu a radši jen mávnout rukou -> 16
|1|4| : Začít hystericky žadonit o jeho pozornost -> 18
7:
Píše se přelomový rok 1991. Je ti čerstvých 25 let, v kapse tě hřejí čerstvě vyměněné porevoluční peníze a zrovna jsi dorazil na Hlavní nádraží v Praze. V hlavním městě jsi teprve poněkolikáté v životě. Jsi tu za jediným, posvátným účelem. Vystát tu legendární frontu na zbrusu nový americký fast food. Vlastně úplně první mekáč ve střední Evropě! Vzduchem se line vůně fritovacího oleje a svobody.
|2|4|6| : Vystát tu nekonečnou frontu -> 25
|1|3|5| : Vykašlat se na to a jít radši pryč -> 10
8:
"Dejte si velké menu!" vyhrkneš hrdě. Obsluha za pultem jen zírá na tvůj neukojitelný apetit a nervózně odklepává položky na zářící pokladně.
Hltáš ten zázrak z papírové krabičky. Kombinace okurky, omáčky a hovězího tě naprosto paralyzuje. Ale tvůj žaludek chce víc! -> objednavka_cyklus
Tohle už je slušná porce, hranolky ti padají z pusy a mastnota ti kape na džínovou bundu. Pořád ale nemáš dost. -> objednavka_cyklus
Tvoje peněženka sice pláče a z peněz na kolej ti zbývají drobné, ale ta chuť divokého západu za to prostě stojí! -> objednavka_cyklus
9:
Laděna zrudne a uraženě si odfrkne: "Tak si vyhoň na hajzlu ty městská fajnovko!"
|2|4|6| : Oplatit jí tu sprostou urážku -> 5
|1|3|5| : Neoplatit jí to a zachovat dekorum -> 19
10:
Odmítáš vystát tu šílenou, kilometrovou frontu. "Přece nebudu mařit mládí v řadě na mleté maso," řekneš si a znechuceně odcházíš. Sedneš na první vlak domů. Jenže kousek za Prahou vlak s trhnutím zastaví. Nečekaná porucha na lokotivě. Stojíte uprostřed polí a nikde nikdo.
V tom se k tobě v uličce otočí jistá žena tvého věku. Jmenuje se Laděna. "Ahoj!" osloví tě s lišáckým úsměvem. "Tohle stavidlo asi jen tak nikam nepojede. Nevystoupíme z vagónu and nepomiluješ mě támhle na voňavé mezi?"
|2|4|6| : Ano, jdeme na to! -> 1
|1|3|5| : Ne, díky, nemám zájem. -> 9
11:
A jak Laděna tehdy řekla, tak i udělala. Uběhla dlouhá řada let, socialismus vystřídal divoký internet a dnes, v hlubokém 21. století, můžete Laděnu vidět na platformě Moje Ventilátory (OnlyFans) úplně celou. Tedy... pokud má fotograf k dispozici správný širokoúhlý objektiv a hodně velkou paměťovou kartu.
12:
S funěním a batohem nacpaným zbylými burgery, ze kterých skrze textil nebezpečně prosakuje olej, se dovlečeš zpátky na nádraží. Nastupuješ do kupé vlaku směr domov. Naproti tobě sedí lehce při těle, ale pohledná dívka tvého věku. Očividně má hlad a hypnotizuje tvůj mastný batoh...
13:
Píše se rok 1991. Stojíš po kolena v blátě na pastvině místního prosperujícího JZD. Žvýkáš jetel a lhostejně sleduješ, jak drsní chlapi v montérkách nakládají tvoje letošní potomky do velkého plechového vozu na kolech. Podle papírů mají mít cestu do jistého moderního zařízení kousek u Prahy.
Jako kráva samozřejmě nechápeš hlubší humánní účel toho zařízení. Ale podle občasného bučení a drbů s ostatními stračenami u koryta máš jasnou představu o nějaké mýtické destinaci s luxusní šťavnatou pastvou. Odtamtud se totiž ještě nikdy žádná kráva nevrátila, takže to tam musí být hotový ráj!
14:
MŮŮŮŮŮŮ! Tvůj hluboký tón protne vzduch. Ihned k tobě rázuje naštvaná zaměstnankyně JZD v šátku, sedne si na nízkou stoličku a silnýma rukama z tebe začne tahat teplé mlíko. Tak. Úleva, ale žádná velká zábava to není.
15:
Vítej v divokém roce 1991. Železná opona padla, koruna devalvovala a do srdce Evropy vtrhl nespoutaný kapitalismus. Vyber si svůj osud:
|2|5| : Mac Burger (Milovník hamburgerů) -> 7
|3|6| : Laděna (Budoucí hvězda internetu) -> 4
|1|4| : Kráva č. 42 (Hrdé zvíře z JZD) -> 13
16:
Mávneš nad ním rukou. "Provinční lakomec," pomyslíš si a ignoruješ ho. Chlápek tě dál nevšímá a fascinovaně kouká z okna na ubíhající sloupy elektrického vedení.
"Coo, je snad teplej?" bleskne ti hlavou. Zvlášť když o deset minut později úplně stejně chladně odmítne i druhou pohlednou holku, která chtěla ochutnat jeho exkluzivní "onlywest menu". Jeho ztráta.
17:
Přistoupíš ke žlabu a hlučně chlemtáš vlažnou vodu, ve které plave pár řas. Osvěžující, ale tvůj život to nijak nenaplňuje.
18:
Sepneš ruce a začneš škemrat: "Prosím, aspoň jedno kousnutí, mně se hrozně motá hlava, udělá se mi špatně..."
On tě však dál chladně ignoruje a sleduje krajinu.
Vzteky prskneš a křičíš přes celé kupé: "A víš ty co? Budu se cpát! Celý život se budu přežírat, jenom tobě na truc, ty bestie!"
19:
Raději polkneš slinu, otočíš se k oknu a mlčíš. Domů přijíždíš s prázdným žaludkem, bez hamburgeru a tvé panictví zůstává nedotčeno.
20:
Těžký spánek je sice nejdůležitější částí tvého dne (hned vedle drbání se o plot a bučení), ale dnes ti není přáno.
Z dálky od nedalekého lesa začnou znít podivné, syntetické zvuky. Tvoje hlava to sice nejdřív překládá jako známé kolektivní MŮŮŮC MŮŮŮC MŮŮŮC, ale realita je jiná. Je to dunivé, netlumené porevoluční TUC, TUC, TUC! První ilegální techno party pod širým nebem.
"Zatracení technaři, tyhle novodobé západní výdobytky! Kravám z toho zkysne mléko!" nadává paní s kbelíkem, která tě jde podojit. Ty drsné basy ti doslova rozvibrují kopyta a rezonují ti v žaludku.
|2|4|6| : Začít se divoce vlnit do rytmu -> 24
|1|3|5| : Nesouhlasně a naštvaně zabučet -> 22
21:
Přibližuješ čumák k zemi a líně oškubáváš trávu. Pravda je, že tahle louka už je dost vypasená, rozšlapaná a nudná.
|2|4|6| : Zklamaně zabučet -> 14
|1|3|5| : Hledat na obzoru lepší pastviny -> 23
22:
MŮŮŮŮŮŮ! Tenhle moderní hluk zkaženého západu odmítáš akceptovat!
"Zatracení technaři! Já vím, stará moje, že se ti to nelíbí. Celou noc kvůli nim oka nezamhouříme. Však já jim půjdu s chlapama od plic něco říct!" poplácá tě dojička po boku a odchází zjednat pořádek. Na louce opět zavládne starý dobrý klid.
23:
Intenzivně upíráš zrak na ten velký plechový kamion, kam zrovna nakládají poslední telata. Normálně jim tu cestu závidíš. I když tvůj malý kravský mozek netuší, co je to "kamion" – vnímáš jen to, že je to obrovské, hlučné a smrdí to dálkami.
|2|4|6| : Zabučet touhou po dálkách -> 14
|1|3|5| : Odmítnout realitu a lehnout si -> 20
24:
Konečně nějaké pořádné vzrůšo! Tohle je mnohem lepší než stereotypní pást se, bučet, nechat se dojit a spát. Říkáš si, že tohle je ta pravá svoboda! Rozvlníš své půltunové tělo, házíš vemeny ze strany na stranu a v přesném rytmu 120 BPM divoce pokyvuješ rohatou hlavou. Totální kravská rave party!
"Ježíšmarjá, tahle je nějaká nemocná! Chytla slintavku nebo šílenství krav!" zaječí vyděšená dojička, upustí kbelík a utíká pro zootechnika.
Ty se však v duchu raduješ. Tvá rebelie přinesla ovoce. O pár hodin později tě totiž kvůli tomuto "nenormálnímu" chování nakládají do speciálního kamionu. Tvůj sen se plní. Míříš za svými potomky, směr zářící Praha... vstříc bájným "lepším pastvínám" s velkým logem McDonaldu. Mňam!
25:
Je to celkem opruz. Fronta se táhne přes půl ulice, lidé se mačkají, jako by dávali banány zdarma, a ty tu stojíš už dvě hodiny. But tohle si prostě nemůžeš nechat ujít. Tohle je západ! Konečně se proboješ až k pultu. Mladá brigádnice v kšiltovce na tebe s úsměvem vyvalí oči.
Similar stories
-
Dugo sam razmišljao kako da složim priču i prikažem što se stvarno desilo ali rekao sam ma napiši pa kud puklo. Naime..žena i ja odlučili se nakon nekog vremena uzeti free time da odemo negdje na…
prije 3 mjeseca 8 1821 16
