Nezapomenutelný zážitek s uklízečkou

Byl to normální pracovní den - úterý. Ona, mladá, hubeňounká brunetka. Potetovaná, s menšími, ale pevnými prsy a prdelkou, jak dva hrášky v lusku. Provokativně oblečená v legínách, bílém triku, jedné známé značky. Vlasy hnědé, dlouhé, stažené do koňského ohonu. A ty modré oči? V těch se člověk uměl ztratit. Přivydělávala si u nás ve firmě úklidem kanceláří. Musím přiznat, že už delší dobu jsem ji sledoval skrz jednu sociální síť. Já, čerstvě po rozchodu. Měl jsem roupy. Ale v rámci kodexu, jsem nechtěl narušit pracovní morálku. Jinak bych ji už oslovil. Ten den mi přišla vytřít kancelář. Usmívala se, zavtipkoval jsem, zasmála se. Když odcházela provokativně proti mě vyšpulila prdelku. Tu, kterou měla napasovanou v legínách. Při tom pohledu jsem se chtěl oblíznout, jako po výborné večeři. Ale udržel jsem se. Teď nebo nikdy.

“Dneska Vám to sluší. Skoro jako byste jste se chystala na rande..”
“Jen dneska?”
“Ne, to jsem špatně formuloval. Jako vždycky.”
“To ráda slyším. Na rande se nechystám.. už jsem nějak unavená. Z vás. Mužů.”
“Jakto?”
“Dlouhá historie, pěkný den.”

Než jsem ji stačil odpovědět, zavřela dveře. Viděl jsem však šibalský úsměv v její tváři. Zbytek dne jsem se věnoval práci. Ještě před odchodem jsem ji však zahlídl. Rozloučili jsme se.

Další dny probíhaly stejně. Vždy přišla a udělala svoje. Já.. já se snažil využít situace a času. Flirtoval jsem. Chytala se. Nedala se však úplně lehce. Už, už jsem si myslel, že to je na dobré cestě a ona zmizela. Z doslechu jsem zjistil, že je na čtrnáct dní na dovolené. Během té doby nastoupila jiná a ne, tak příjemná. Jak na pohled, tak povahou. Po jejím návratu už přebrala jiné povinnosti a ke mě do kanceláře se už nevrátila. Vídal jsem ji tedy už jen velmi sporadicky. Až jednou v sobotu, kterou jsem trávil v kanceláři se objevila. Venku bylo pod mrakem, teplota okolo dvaceti stupňů. Ona oděná v černé minisukni, bílém tričku, béžové kožené bundičce. Černé silonky obepínaly její lýtka. Chodidla ukrytá v nízkých kozačkách. Na krku měla uvázanou černou bandanu. Malý proužek s uzlíkem vzadu na jejím krku. Sakra. Seklo jí to. Divil jsem, co tam dělá. Šla mýt okna. Ke mě do kanceláře dorazila lehce po osmé hodině ranní. Přezutá, ale oblečená pořád stejně.

“Á heleďme se, copak tu děláte v sobotu?”

Kývnul jsme na hromadu papírů na vedlejším stole.

“Resty.”

Soucitný výraz v její tváři.

“No to mě mrzí, ale jdu Vám umýt okna. Nevadí?”
“Vůbec ne, aspoň nějaké zpříjemnění dnešního dne.”

Rozložila si štafle a vyhoupla se na parapet. Seděl jsem na své kancelářské židli. Oči upřené do monitoru, ale na vzadu na krku jsem cítil záškuby. Chtěl jsem se podívat. Chtěl jsem z blízka vidět ty její nohy. Třeba si přivonět. Balancovala přibližně necelých třicet centimetrů ode mě. Mám to udělat? Nemám? Nenápadně jsem se protáhl a při tom si ji prohlédl. Nevšimla si ničeho. Byla zabraná do čmouhy na okně. Teď nebo nikdy. Otočil jsem hlavu. Sledoval ty nohy a moje oči klouzaly od jejích lýtek vzhůru. Díky tomu, že pracovala ve výšce a mé poloze na židli jsem dohlédl na její prádlo. Červené tanga s krajkou. Boule, která se vytvořila na mých úzkých džínsech, připomínala Říp. Bylo až skoro nepříjemné, jak se napínal v narvaných kalhotech. Víc pozornosti jsem věnoval bouři dole než ji. Ona se otočila. Zjistila, že ji skoro nábožně pozoruji.

“Ale, ale, ale…. Copak to tu máme za šmíraka?!?”

Já úplně rudý. Začal jsem se potit. Nevěděl jsem, jak z toho ven a tak jsem zkusil tu nejchabější výmluvu.

“Potřeboval jsem se protáhnout..”

Její oči sjely k bouli v mém rozkroku.

“Jo, tak protáááhnout…”
“Opravdu.”
“Já mám spíš pocit, že byste chtěl protáhnout mě…”

Konstatovala to jako by o nic nešlo.

“Omlouvám se.. když to se nedalo vydržet.”
“Nedalo?”
“Máte úžasné nohy a ty černé silonky… sukně.. to prádlo.. pardon. Opravdu se omlouvám. Nechtěl jsem. Jen už jsem holt dlouho neměl možnost se podívat na tak přitažlivou ženu.”
“I vy lichotníku… takže jste ujetý na nohy, jo?”

Nastavila nohu před můj obličej. Tím mi vyrazila dech úplně.

“Chtěl byste si přivonět? Líznout? Líbat? Cucat je?!?”

Mlčel jsem.

“Ale no tak. Přiznání ulehčí mysli i duši. Tak se my nestyďte.”
“Ano.”

Přitakal jsem, ačkoli jsem se styděl.

“Štěstí, že jste mi sympatický. Jinak bych Vás nahlásila za nevhodné chování. To byste mě z ostudy kabát.”
“Omlouvám se. Už se to nestane.”
“Ale stane.”

Sedla si na parapet a skopla na zem tenisky ze svých noh. Překřížila nohy jako dáma. Podívala se na mě.

“Mám bolavé pacičky a chci masáž!”

Nastavila mi svou pravou nohu. Nevěřícně jsem na ni hleděl.

“Tak bude to?! Nebo mám zavolat na Vaše osobní, co zaměstnávají za perverzáka!?”
“Ne…”
“Ne, Madam!”
“Ne, Madam..”
“Správně. Tak šup. Čekám.”

Začal jsem masírovat její pravou nohu. Mnul jsem její chodidlo, nárt. Jemně ho mačkal. No dotek v silonce bylo vlhké, přeci jen dost se ten den nastála a nachodila. Věnoval jsem se každému prstíku. Měla francouzskou pedikúru. Pěstěné.

“A teď druhou.”

Druhou nohu jsem už uchopil zcela bez ostychu a věnoval jsem ji stejnou péči. Vrněla blahem.

“To už je lepší. Dost.”

Pustil jsem ji.

“Nazuj mi botky, zlatko.”

Sehnul jsem se a sebral levou botu. Natáhl jsem se, že ji nazuju. Kopla mě do hrudníku.

“Snad si klekneš, ne!?”

Sesunul jsem se na kolena na zem. Obul ji levou. Sáhl jsem po pravé. Musel jsem se otočit stranou, abych se k ní dostal. Když jsem se otáčel zpět. Mávala mi její pravou nožkou před obličejem.

“Za odměnu si můžeš přivonět.”

Upustil jsem botu a hmátnul po noze. Ucukla.

“Jen přivonět! Žádné ruce! Pro jistotu je dej za záda!”

Učinil jsem tak. Natáhl jsem krk, abych se k noze dostal blíž. Nastavila chodidlo. Přivoněl jsem si. Byla cítit potem. Ale nebyl to klasický pot. Jemná vůně mě šimrala v nose. Nebylo mi to nepříjemné. Vzrušovalo mě to.

“Dost. Obuj mě! Musím pokračovat.”

Obul jsem ji druhou botu. Seskočila z parapetu.

“Tak zatím..”

Sebrala své věci a odešla do další kanceláře. Snažil jsem se psychicky sebrat z toho zážitku. Boule v rozkroku tepala. Přetlak, který se nahromadil za posledních pár týdnů a který se díky tomuto zážitku ještě zvětšil mě dráždil. Odebral jsem se na pánské WC. Zavřel jsem kabinku. Stáhnul kalhoty, boxerky. Klacek vystřelil vzhůru. Napumpovaný, žilnatý. Uchopil jsem ho pravou rukou a potáhl. V ten moment jsem byl absolutně mimo realitu. Honil jsem si ho. Neslyšel jsem otevření dveří. Až zaklepání na kabinku mě vytrhlo ze snění.

“Otevři!”

Byla to ona.

“Moment… jen se musím oblíct..”

Jsem blbec, teď ji je jasný, že si tu mleskám čuráka jak puberťák.

“Otevři a hned!!!”

Vzal jsem za kličku a otočil s ní. Okamžitě se rozrazily dvířka kabinky. Stála tam. Moje péro v pozoru ji mávalo na pozdrav.

“To jsem si mohla myslet.”

Vlezla za mnou do kabinky. Zavřela za námi. Protáhla se kolem mě. Zavřela WC a posadila se.

“Kleknout!”

Automaticky jsem pokleknul. Nastavila mi nohy.

“Ruce za záda a ojížděj mi nohy.”

Jezdil jsem mezi jejími nárty. Dotyk mé kůže se silonem působil slast. Jezdil jsem. Nechala mě ojíždět její nohy dlouhé minuty. Kolena mě bolely. Poté mi v jeden moment nastavila levou nohu a pravou přeložila přes ni. Vytvořila tak otvor přesně na můj penis.

“Do dírky!”

Nasměroval jsem ho tam. Ona tlačila nohami proti sobě a vytvářela tak velmi těsnou skulinu.

“Teď budu počítat. Pokud se neuděláš, máš smůlu. Pokud se však uděláš dřív než odpočet dokončím, očistíš si to. Jazykem! Rozumíme si?”
“Ano.. Madam.”

Chvilku nic, než………

“Deset.”
“Devět.”
“Osm.”
“Sedm.”
“Šest.”
“Pět.”
“Čtyři.”
“Tři.”
“Dva a půl.”
“Dva.”
“Jeden a třičtvrtě.”
“Jeden a půl.”
“Jeden a čtvrt.”

Nedokázal jsem to už dál držet. Cákal jsem na její levý nárt, pravé chodidlo. Bylo toho neskutečné množství.

“Jedna.”
“Ale, ale, ale….. tak si nám to nevydržel. Víš, co to znamená!?”

Kývnul jsem hlavou. Nechtěl jsem. Musel jsem. Jazykem jsem začal čistit tu spoušť, co jsem po sobě zanechal. Trvalo mi to. Peskovala mě. Pošťuchovala mě. Ke konci už jsme si to užívali oba dva. Když bylo hotovo, zkontrolovala to pohledem.

“Skoro to není poznat. Šikovný..”

Poplácala mě rukou po tváři. Zvedla se, prosmýkla se kolem mě a opustila kabinku. Cestou ven jen zavolala…

“Snad to nebylo naposled. Já si to užila.”

Já zůstal na kolenou ještě dobrých pět minut. Tento den už zůstane navždy vryt do mé paměti… odhalil jsem své skryté já..