Na pracovní cestě

Byl to jeden z těch dnů, kdy se pracovní schůzky protáhnou mnohem déle, než kdo plánoval. S kolegou jsme od rána přejížděli mezi jednáními, odpovídali na e-maily a řešili jeden problém za druhým. Když jsme se večer konečně vrátili do hotelu, oba jsme byli unavení, ale zároveň jsme cítili zvláštní spokojenost. Práce byla hotová a následující den nás čekala už jen cesta domů.

„Myslím, že si zasloužíme sklenku vína,“ usmál se a vytáhl z tašky láhev, kterou koupil cestou zpět. Souhlasila jsem bez váhání.

Seděli jsme v hotelovém pokoji u malého stolku, každý se sklenkou v ruce. Zpočátku jsme se bavili o práci, ale postupně se rozhovor stočil k našim životům. Vyprávěli jsme si historky o cestování i o snech, které jsme si zatím nestihli splnit. Víno krásně uvolnilo atmosféru.

V jednu chvíli jsem si všimla, že se na mě dívá jinak než obvykle. Nebyl to pohled kolegy z kanceláře, ale muže, jak to jen říct, muž který mě skutečně vidí a kouká se na mě takovým zvláštním pohledem. Usmála jsem se a na okamžik jsem nechala jeho pohled opětovat. Bylo v něm něco, co mě rajcovalo.

„Nikdy jsem si nevšiml, jak krásně se směješ,“ řekl tiše.

Zasmála jsem se a lehce sklopila oči. „To bude tím vínem.“

„Nemyslím.“

Mezi námi se rozhostilo ticho. Pomalu jsme se k sobě přiblížili, jako bychom oba čekali, kdo udělá první krok. Nakonec se naše ruce letmo dotkly. Ten nepatrný kontakt v sobě nesl víc než dlouhé rozhovory během všech předchozích měsíců.

Když mě jemně pohladil po tváři, nezacouvala jsem. Naopak jsem se k němu nepatrně naklonila. Následoval pomalý, opatrný polibek, který jako by zastavil čas. Nebyl uspěchaný ani divoký, spíš plný zvědavosti a vzájemné přitažlivosti.

Polibků postupně přibývalo a já se po něm vrhla. Všechna únava z dlouhého dne jako by zmizela. V bezpečí hotelového pokoje jsme na chvíli zapomněli na tabulky, termíny i pracovní role. Zůstali jsme jen dva lidé, kteří mezi sebou objevili nečekanou blízkost.

Začala jsem mu rozepínat knoflíčky od košile a poprvé ksem spatřila jeho krásné nahé tělo. Začala jsem ho líbat na hrudi, vypracovaném bříšku, až jsem skončila u jeho pokladu. Rozepla jsem mu kalhoty a smyslně se podívala, co že to tam skrývá. Musel být asi hodně vzrušený, protože péro už měl pěkně v pozoru. Na nic jsem nečekala a začala si ho vychutnávat v puse. Občas jsem se na něj podívala a viděla, že je můj.

Po chvilce se role obrátily. Pohodil mě na postel, já poslušně roztáhla nožky, sundal mi kalhotky a začal ochutnávat mou broskvičku. Nevím, jestli to bylo tím vínem, nebo že jsem byla tak strašně nadržená, ale měla jsem co dělat, abych se mu po pár minutách neudělala. Kousala se do rtů a zatínala pěsti.

Najednou přestal lízat a já čekala, co přijde dál. Nasadil si ochranu ( jsme přeci jen velmi zodpovědní kolegové) zasunul do mě to své tvrdé péro, které zdobily obtisky mé rudé rtěnky a začal přirážet. Sténala ksem, popadala dech a jen si vychutnávala každý přiraz.

Pokud by jsi čekal, něco víc, tak tě asi zklamu. Byla jsem tak nadržená, že jsem se po malé chvilce udělala a o pár minut i on.

Když jsme později leželi vedlesebe. Nikdo z nás nemluvil. Jen jsme poslouchali náš pomalu uklidnujici dech a uvědomovali si, že tahle noc byla jiná než všechny předchozí.

Ráno jsme se probudili s úsměvem. Nad šálkem kávy jsme si vyměnili krátký pohled, který říkal víc než slova. Čekala nás cesta domů a návrat do běžného pracovního života. Ať už se mělo stát cokoliv dál, oba jsme věděli, že na tu jedinou noc, kdy se z kolegů stali dva lidé sdílející výjimečný okamžik, jen tak nezapomeneme.