Ráno po svatbě

Druhý den dopoledne přišel Petr za Karlem s USBčkem v ruce. „Hele, tady máš ty fotky, co jsem dělal včera večer. Myslím, že se ti budou líbit,“ řekl s klidným úsměvem. Karel se usmál a poplácal ho po rameni. „Díky chlape, jsi zlato. Míša říkala, že jsi jí udělal nějaké hezké fotky na památku.“ Petr jen přikývl a odešel. Karel si fotky hned pustil na notebooku v pokoji. Seděl v křesle a prohlížel si je jeden po druhém. Na první pohled byly opravdu pěkné — Míša vypadala na fotkách krásně, svůdně, ale pořád s tou svou nevinností. Na některých byla v krajkové košilce, na jiných už s odhalenými prsy, v dalších ležela na posteli s nataženýma nohama a dívala se přímo do objektivu. Karel cítil, jak se mu v kalhotách začíná zvedat. „Kurva… to je ale ženská,“ zamumlal si pro sebe s hrdým úsměvem. „A to ještě ani nevím, co všechno mu včera večer neukázala.“ Měl pocit, že mu Petr udělal opravdu pěkný dárek. Ty fotky byly intimní, ale zároveň elegantní. Představoval si, jak si je bude prohlížet s Míšou společně, až budou sami. Odpoledne to ale začalo být trochu divné. Během svatebního oběda přicházeli k jejich stolu hosté a gratulovali. Jenže ty gratulace byly… jiné než obvykle. Někteří hosté byli naivnější a tvrdili, že včera večer slyšeli Míšu křičet „ještě… ještě…“. Říkali si mezi sebou, jaká je to „sexualní dračice“ a jak Karel měl na svatební noci pořádně žhavou ženu. Jiní, zkušenější a znalí života, měli pocit, že slyšeli spíš „Petře“. Ti ale mlčeli. Buď se styděli obvinit nevěstu neprávem, nebo prostě nechtěli dělat scénu na svatbě. Nakonec se o tom nikdo moc nebavil. Míša s Petrem taky nikomu nic neřekli. Ani spolu.

Jen Míša vedle Karla seděla jako na jehlách. Pokaždé, když někdo přišel s další „gratulací“, cítila, jak jí stoupá krev do hlavy. Někteří hosté se na ni dívali s pobaveným, až drzým pohledem. Jiní se usmívali příliš široce. Jedna z tet se k ní naklonila a zašeptala: „Ty jsi ale statečná holka… křičet takhle nahlas o svatební noci.“ Míša se jen nuceně usmála a cítila, jak jí mizí půda pod nohama. Karel si toho všiml až později odpoledne, když byli chvíli sami na balkóně. „Hele, všichni jsou z tebe úplně nadšení,“ řekl s úsměvem a objal ji kolem pasu. „Říkají, že jsi byla včera večer pořádně hlasitá. Jsem na tebe pyšnej.“ Míša se na něj podívala. V očích měla zmatek, vinu i strach. „Karle…“ začala opatrně, „ty… ty jsi ten včerejší večer nepamatuješ?“ Karel se zasmál. „Ale pamatuji, zalhal. Proč se ptáš?“ Míša se na chvíli odmlčela. Chtěla mu to říct. Chtěla mu říct všechno. Ale slova jí uvízla v krku. Místo toho jen slabě přikývla. „Nic… jen tak,“ řekla tiše. Karel ji políbil na čelo a vrátil se dovnitř, spokojený a pyšný na svou „aktivní“ manželku. Míša zůstala na balkóně sama. Dívala se dolů na zahradu, kde se ještě pohybovali někteří hosté. Několik z nich se na ni podívalo a jeden z mužů se dokonce usmál a zvedl skleničku na její počest. Míša cítila, jak se jí svírá žaludek. Věděli to. Aspoň někteří. A její manžel nic netušil.

Od té chvíle už s Petrem nemluvila vůbec. Ani slovo. Petr si jen v soukromé sbírce nechal pár fotek, na kterých byla zachycená Míšina vyholená kundička těsně před tím, než do ní vnikl. Pro zábavu. A možná jen tak pro případ, co kdyby se hodily.