Kapitola IX: Rozsudek
Stojím nad ním s rukou na jeho chvějícím se rameni a druhou mu pomalu posouvám pod košili přímo na holou, roztřesenou kůži. Nechávám ticho a dotek pracovat. Pak se k němu skloním, přitisknu rty těsně k jeho uchu a klidným, dravým hlasem pronesu: „Budeš můj, Davide.“ Davidem projede silné škubnutí a z hrudníku mu vyrazí potlačený stón. Ta slova v kombinaci s mým dotekem nenechávají prostor pro odpor. V ten moment se přestává bránit a jeho ruka zabloudí k mému stehnu, kde se křečovitě zachytí. Zcela se odevzdává. Odteď už neplatí jeho řád, ale má pravidla.
Kapitola X: Pakt mlčení
„Ty jsi poznal, že jsem na muže?“ vysouká ze sebe tichým , roztřeseným hlasem, zatímco mu mým palcem přejíždím po spodním rtu. „I když to říkám veřejně, tady o tom nikdo neví...“ V jeho hlase je strach i obrovská úleva. Skloním se k němu ještě blíž, zakousnu se mu lehkým stiskem do krku a sjedu dlaní až na jeho ztvrdlý rozkrok, který pevně stisknu přes látku kalhot. David hlasitě hekne a zakloní hlavu. „Neboj, Davide... já to nikomu neřeknu. O mně to tady taky nikdo neví,“ zašeptám a pomalu mu rozepínám pásek. Vidím záblesk naděje, který okamžitě usměrním: „Ale bude to mít jednu podmínku. Jen pokud budeš hodný a poslušný.“ David na mě zírá s rozšířenými zorničkami, dýchá jako po maratonu a je úplně bezbranný. Mocenská rovnováha se definitivně převrátila.
(Všechny postavy a události v této povídce jsou fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami či místy je čistě náhodná.)
Pokračování příště...
Líbí se vám tento příběh? Mám dál pokračovat v psaní dalších kapitol? Dejte mi vědět v komentářích! 👇 Tak mám pokračovat nebo ne?
