Kapitola XIII: Ultimátum
Jídelna pomalu osiří, cinkání příborů utichne a my zůstáváme mezi prázdnými stoly sami. David sedí, zrychleně dýchá a čeká na svůj ortel. V ten moment mám strašnou chuť ho přehnout přes stůl a bez řečí ho ojet, jenže vtom někdo prochází kolem jídelny. Natáhnu se přes stůl, pevně ho chytím za ruku a druhou ho pod deskou stisknu na vnitřní straně stehna. Cítím, jak mu pod kůží divoce bije puls a tělo mu hoří vzrušením. „Budeš můj, Davide... ať chceš, nebo ne,“ pronesu tlumeně, ale s mrazivou jistotou. V tom prázdném prostoru to zní jako definitivní rozsudek. David se nepokusí ruku vytrhnout ani neuhne. Jen tam sedí, zcela odevzdaný mé vůli i vlastní touze. Ví, že ho před mým vlivem už nic nezachrání.
Kapitola XIV: Zpráva z izolace
Celý týden je v práci zvláštní ticho – David si vzal neschopenku. Vím, že jsem ho tou přímou konfrontací a doteky dostal až na samou hranu. Psychicky i fyzicky. Sedím doma, představuju si, co všechno bych s ním mohl dělat a jak by mě přímo tady na sedačce dokázal uspokojit, a přemýšlím, jak moc mu vrtám v hlavě. Vtom mi pípne telefon. Podívám se na displej a pousměju se. Zpráva od něj. Ten chlap, který mě dřív týdny ignoroval a hrál si na nedostupného mistra, teď píše jako první. Samota a touha ho přemohly. Prolomil hradbu mlčení, protože beze mě a bez mých doteků už nedokáže fungovat ani jediný den.
Kapitola XV: Past v mobilu
David mi píše na Facebook jako tomu „klukovi ze sítě“, kterého dřív ignoroval. Stěžuje si mi na mě samotného... Píše, jak ho ten nový seřizovač v práci ničí, jak ho provokuje a že z něj má až strach. V síti mě má za chápavého důvěrníka, zatímco v reálu jsem jeho pánem. Celý týden hraju roli citlivého společníka a buduju v něm důvěru, až mi nakonec pošle fotku z koupelny – zrcadlo, pára, on jen v tenkých boxerkách, svlečený do půl těla. Vidím každý detail jeho těla, rýsující se hrudník i to, jak se mu pod látkou zřetelně rýsuje rozkrok. Okamžitě si tu fotku ukládám do galerie. Je to prvotřídní důkaz jeho zranitelnosti a mé výhry..
(Všechny postavy a události v této povídce jsou fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami či místy je čistě náhodná.)
Pokračování podle zájmu
