Kapitola XIX: Mistr v pasti
„Vzadu v hale... u starého skladu... tam teď nikdo není,“ odpoví se zřejmou odevzdaností a těžkým dechem. Nechávám ho jít napřed. David odchází úplně dobrovolně a jen čeká, co se bude dít. Je fascinující sledovat, jak odkládá svoje mistrovské oblečení a převléká se do montérkové kombinézy. Už při svlékání je vidět, jak má na boxerkách malý vlhký flek od vlastní touhy. Když po pár minutách projdu kolem regálů do odlehlé části haly, vidím ho tam. Stojí opřený o konstrukci v tmavé pracovní kombinéze a zrychleně dýchá. Vypadá neuvěřitelně zranitelně. Moje ruka sjede po hladkém materiálu jeho ramene. Bez slova položím prst na jezdec zipu a pomalu mu kombinézu rozepínám. Odhalím jeho hruď a zastavím až u pasu. Ukazuju mu v mobilu jeho vlastní nahé fotky. „Vzpomínáš si na tohle, Davide?“
Kapitola XX: Hmatatelný důkaz
Stojí tam přede mnou v rozepnuté kombinéze, hrudník se mu divoce zvedá a kůže pálí vzrušením. Přistoupím těsně k němu, přimáčknu ho na kovový regál a sjedu rukou pod gumu jeho boxerek. David prudce vydechne, zakloní hlavu a křečovitě mě chytí za paži. Jeho tělo na mě reaguje se zničující upřímostí – pod prsty cítím jeho absolutní odevzdání a puls mu v tříslech bije jako o závod. „Takže jsi na mě opravdu čekal, Davide. Hodný kluk,“ zašeptám mu do ucha a pevně ho stisknu v rozkroku.
Kapitola XXI: Ztráta kontroly
Pomalými, mučivě zdlouhavými doteky přejíždím po jeho napnutých boxerkách. Cítím, jak se pod mými dlaněmi chvěje jako struna a jak mu na odhalené hrudi naskakuje husí kůže. Když mu sjedu rukou níže a přitisknu dlaní jeho rozkrok k chladnému kovu regálu, David tiše zaječí a zrychleně mi dýchá přímo do vlasů. Cítím horkost jeho těla, vůni potu i to, jak se pode mnou bezmocně kroutí. Vnímat jeho tělo v takové absolutní, poddané touze mě utvrzuje v moci, kterou nad ním mám. „Už se ani neovládáš, co, Davide?“ zašeptám mu tak blízko rtů, že se o sebe téměř opřeme. Snaží se zachytit můj pohled, ale já se schválně v tom nejlepším odtáhnu. Volným krokem odstoupím a jdu se zvolna napít z lahve. Nechávám ho tam stát s rozepnutou kombinézou, opřeného o studený kov, v agónii marného čekání a spalujícího vzrušení, zatímco sleduju, jak se mu na boxerkách dál rozpíjí vlhká skvrna.
(Všechny postavy a události v této povídce jsou fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami či místy je čistě náhodná.)
Pokračování podle zájmu
