Vejlet do neznáma

Po zhroucení a mnoha terapiích jsem došla k rozhodnutí, že už nebudu dělat hlavně co musím a co bych měla, ale budu naslouchat svým touhám a proliju svůj další život hodně tím, co zrovna budu chtít. Už moc dlouho jsem potlačovala samu sebe. Naučím se víc žít okamžikem.
Po několika měsících "rozpadu" jsem si našla práci ve smíšeným kolektivu, což pro mě byl velkej nezvyk, proti malejm ryze ženskejm kolektivům, kde je každou chvíli dusno a držení pohromadě tak jen vypadá pro novýho pozorovatele zvenku. Tenhle kolektiv byl jinej. Když jsem mezi ně přišla, nasála jsem nezvykle přátelskou atmosféru. Po několika dnech jsem zjistila, že ve firmě pracuje i několik mých spolužáků. Byla jsem ráda, že potkávám nějaký známý tváře a přes ně jsem chtěla zjistit, o co tu jde. Proč to tu působí tak přátelsky. Proč to tak vypadá. Nebo je možný, že by fakt někde mohla bejt taková pohoda?
Pár tejdnů po nástupu mi bylo oznámeno, že co čtvrt roku se jezdí do podhorskýho penzionu a že jen výjimečně někdo nejede. Že to bejvá fajn a tak. Žádný děti, manželé ani manželky, žádný starosti, žádná hierarchie, žádný role a všechno, co se stane tam, zůstane tam.
No tak teda dobře. Moje nový já tohle neodmítne. Háček jsem viděla v tom, že jsem si zvykla se večer uklidňovat dlouhou masturbací, aby se mi dobře usínalo. Pomáhalo mi to vypnout, ale potřebovala jsem na to ticho, klid a soukromí.
Do zavazadla jsem si přibalila zahnutej vibrátor s nabíječkou a cestovní womanizér se zacvakávacím krytem.
Do penzionu jsme dorazili pronajatým autobusem v pátek odpoledne, ubytovali se a mohli jít na pozdní oběd. Pokoje byly po 3 s koupelnou s vanou, někdy to byly dva pokoje s maličkou společnou koupelničkou s vizuálně oddělenejma dvěma sprchama. Sedla jsem si s obědem k nějakýmu stolu a spíš se v tom jídle jen šťourala vidličkou, zatímco jsem se ponořila do vlastních myšlenek o tom, jestli opravdu budu potřebovat svoje soukromí, jestli bych se přecejen nezvládla věnovat společenštější zábavě a jak to eventuelně provedu. Vždyť proto tady přece jsme, abychom byli spolu, povídali si, hráli šipky, karty, aktivity a courali se po okolí. Na podobný "pracovní" akci jsem ještě nikdy nebyla, takže mi to spíš připomínalo školní výlet. Nebo jako škola v přírodě, ale tentokrát se se zelenou a krabičkou mentolek nebudu muset se spolužačkou zamykat v koupelně a kouřit tajně z okna. Asi si tu ani nikdo nebude barvit vlasy na divnou barvu ani se pokoušet o první líbačky a ošahávačky. No i když... To poslední bych tu možná úplně nevylučovala. Jen to už nebudou první pusy a nebudou tak utsjený. Kdo ví. Nevím, kdo tu s kým co a ani se mi to vlastně nechce zjišťovat. Nabrala jsem si vidličkou kousek pečený ryby, omočila ji v hodně vyšlehaný, ale i tak trochu řídký bramborový kaši a dala si konečně sousto do pusy. V myšlenkách jsem se odsud tak vzdálila, že jsem si ani nevšimla, že se stůl kolem mě zaplnil a kolegyně a kolegové si nadšeně něco vyprávěj. Dala jsem do do pusy další sousto, vrátila se zpátky na Zemi a dívala a poslouchala. Znělo mi to jako cvrlikání a nevěděla jsem, jak konverzačně přispět. O tématu jsem nic moc nevěděla a smalltalky mi nikdy nedávaly smysl. Než jsem dojedla, někteří už měli dojedeno a povídali si nad půllitryma piva. Někdo k našemu stolu přines tác s velkejma panákama. Z povzdálí ke mně dolehnul nějakej přípitek a taky jsem si s jednoho usrkla. Aha, tak tohle nejsou panáky, to jsou čupíta. Vytáhla jsem koktejlovou třešeň za šťopku a zakousla se do ní. Byla tak sladká, že byla přesně na hraně dobrýho a hnusnýho. Ale k tomu čupítu se hodila. Čupíta, zase tolik vzpomínek... Dala jsem si ještě dvě, než jsem po sobě odnesla nádobí a odešla po schodech nahoru k pokojům.
Vzpomněla jsem si, že tu vlastně mám pár známejch tváří a že jsem je viděla stěhovat se do dveří č 6 a že dole už jsem je při odchodu neviděla. Prohrábla jsem si vlasy a zaťukala. Vlastně ani nevím, o čem se s nima budu bavit. Mám prostě jenom chuť zalízt někam do známýho prostředí nebo aspoň ke známejm lidem.
Otevřel kolega, kterýho znám od vidění. Vysokej, tmavý vlasy sčesaný k jedný straně, celej v černý, dokonce i černý nehty. Vím, že se baví s těma mejma bejvalejma spolužákama. Nemluvila jsem s nima léta, ale svýho času jsme si spolu docela notovali. Díval se na mě, jako kdyby čekal, co mu řeknu.
,,Můžu dál?"
,,No jasně, pojď", uvolnil mi místo, abych mohla projít a dál se na mě upřeně, až trochu podivínsky díval. Moc nemrkal.
Prošla jsem kolem něj do maličký chodbičky. Zavřel za mnou. Na pravo byly dvoje dveře do pokojů a naproti byly dveře do koupelny. Všechny dveře byly otevřený a z jedněch ještě tak před vteřinkou vycházela směs hovoru, smíchu a... vzdychání?
Než jsem se stihla zabrzdit nebo si aspoň uvědomit, co dělám, vyjelo ze mě do ticha: ,,Jsem nadržená."
Krom toho, že to vypadalo, že si teď kouše nehet, jinak ani nehnul brvou. ,,No a můžu ti nějak pomoct?", teď nahnul hlavu a díval se zvědavě.
,,Jo, to bych ráda..."
Z pokoje vykoukla hlava. Povědomá hlava. ,,Máco!", skočila jsem mu kolem krku. ,,Jak už je to dlouho? Ráda tě vidím." Máca mě v náruči trochu pomačkal a kousek nadzvednul. ,,Dlouho. Deset let? Víc? Seš ňáká menší, lehčí, nebo co."
,,Za to tys nějak naboptal. Jo, zhubla jsem 20 kilo. Jsem o dost lehčí."
,,Ehm...já jsem Michal," přerušil nás kolega, kterej mi otevřel. Máca mě postavil na zem a s Michalem jsme si podali ruce.
Z pokoje se ozvaly tázavý hlasy. Máca vystoupil z futer do chodbičky a ve futrech se objevili Tonda a Lukáš.
,,Co ty tady?", zeptal se Lukáš a taky mě objal. ,,Nedávno jsem tě asi zahlídnul sedět v jídelně, ale nebyl jsem si jistej, jestli to seš fakt ty."
,,Jo, jsem to já. Trochu jsem změnila obor." Usmála jsem se na něj.
Tonda stál ve dveřích a díval se na mě odmítavě. ,,Čau. Zrovna jsem na odchodu." Protáhnul se mezi náma všema maličkou chodbičkou, dotknul se mě letmo na rameni a vypadnul.
,,Co mu je?", zeptal se Michal, když se za Tondou zavřely dveře.
,,Byl zamilovanej tady do..." odpověděl mu Lukáš a ukázal na mě, skoro jak kdyby mi nemoh přijít na jméno, ,,...no a nikdy z toho nic nebylo. Tenkrát to dost těžce nes. Vedělas to?" Zase se natočil ke mně.
,,Jo, věděla."
,,Aha, dobrý. Tak se vrátíme k tomu, proč jsi přišla", navázal zpátky Michal.
,,Jo, nabídnul jsi pomoc," usmála jsem se na něj. Máca s Lukášem se podívali na Michala, na mě a pak na sebe navzájem s naprosto nechápavým vyrazem.
,,Vždyť se neznáte, ne? Tak co...?" začal Máca.
,,Vždycky rád pomůžu dámě v nesnázích," teatrálně si Michal přiblížil moji ruku ke svým rtům a letmo ji líbnul.
Sakra, ještě můžu odejít. Jsem ještě pořád v chodbičce u dveří. Začíná to tu trochu houstnout. Nechci odejít, chci se naučit naslouchat svojí touze. Dělat někdy něco, "co se nedělá". Ale ještě bych tu situaci chtěla trochu zpomalit.
,,Neslyšela jsem z pokoje ještě před chvílí vzdychání? Co jste tam dělali?"
Všichni se zasmáli. ,,To asi musíš vidět, pojď dál." Michal mě ved za ruku do pokoje, jakoby se mě ujal. Asi to vzal vážně. No tak jo. Jsem zvědavá. V pokoji bylo zhasnuto a svítíl tam projektor. Na stěně byla teď nehybná scéna kde moc hezká zrzečka rajtuje na fakt velkým péru. Máca odpauznul video a teď se to hejbalo, zrzečka mňoukavě vzdychala, šoustání pěkně mlaskalo a jejímu partnerovi nebylo vidět do obličeje. Seděla mu na klíně zády k němu, čelem ke kameře.
,,Vy tu spolu koukáte na porno?" zeptala jsem se jedno obočí mi vyjelo proklatě vysoko.
,,Tonda má v paneláku novou sousedku." ušklíbnul se Máca.
,,No a?"
,,No a to je ona. Michal na ni narazil na Amatérech. Tak ji tu teď obdivujem."
,,Jo aha," přikejvala jsem a dívala se nahoru na video. Zrzečka si teď naslinila prst a blížila se s ním k partnerově zadku. ,,Moc hezká holka. A šikovná." pousmála jsem se uznale.
,,Neznám žádnou ženskou, která by tohle dělala," utrousil Máca. ,,Ty to děláš?" a podíval se na mě.
,,Co myslíš? Jako tohle s tím prstem? Ne, já taky ne." zasmála jsem se.
Michal zatím vytáhnul z kufru autolékarničku a srovnal na posteli, která byla pod projekcí, tmavou chlupatou měkkou deku do hladka.
,,Na co máš tu lékarničku?", zeptala jsem se.
Máca zase pauznul video. ,,Ty taháš lékárničku? Ty jako.... Vy..."
Michal mi ji podal, abych se podívala. Otevřela jsem ji. Byla plná kondomů, bylo v ní pár náplastí, brko a placatka.
,,Už chápu, ta ti teda zachrání život." a pobaveně jsem mu ji vrátila. Vždy připraven.
Máca drcnul loktem do Lukáše, kterej zrovna něco datlil do telefonu. ,,Co je?" ohnal se po něm trochu Lukáš. ,,Odepisuju manželce."
Stála jsem uprostřed místnosti a ještě se rozhlížela kolem sebe a nasávala všechny detaily, ale zároveň jsem se čím dál víc nořila do sebe. Vlastně se mi vůbec nechtělo "vyjít ven", chtěla jsem bejt v sobě a...možná někoho pozvat do svýho světa. Jako by mi Michal tu myšlenku přečet, vzal mě zezadu do náruče, posadil se se mnou na postel, přitáhnul si moji bradu a naklonil se ke mně. Nebránila jsem se. Něco takovýho jsem přesně potřebovala. Jen tak si plynout, vlastně nic moc neiniciovat. Během krátký chvíle mi zajel rukou pod sukni a přejel mi přes kalhotky s malým vlhkým flíčkem. Ten flíček hned zaznamenal a prstama na ten flíček trochu zatlačil. Bylo to příjemný. Nořila jsem se ještě hloub do svýho světa a líbilo se mi, že mě následuje a chce se taky ponořit do mýho světa. Flíček se zvětšoval a když byly kalhotky fakt mokrý, což šlo kupodivu rychle, zajel prstama zboku pod jejich okraj a tam, kůže na kuži, nejdřív jemně klouzal, pak trochu přitlačil a stčil dovnitř nejdřív jeden a pak druhej prst.
Nejdřív s nima pohyboval spíš jen sem a tam, každým tahem se dostával o kousek hloubš a když už byl nejhloubš, kam došáhnul, udělal jima pohyb, jako by mě k sobě lákal. Na to jsem čekala. Kroutila jsem se mu v náruči, kňourala mu do pusy, šla jeho prstům naproti. Druhou rukou mě pevně držel, vlastně mě k sobě docela pevně tisknul a i jen z toho se mi trochu tajil dech. Když už jsem byla úplně na krajíčku, vytáhnul prsty a olíznul si je. Pak spokojeně zamručel a posadil mě na postel.