Čubka a pár - Zbiroh

Déšť bubnoval do čelního skla už od chvíle, kdy jsme vyjeli.

Stěrače se pravidelně míhaly sem a tam a za okny se střídala města, pole a lesy.

V autě bylo teplo a ticho.

Pán většinu cesty mlčel a soustředil se na řízení.

Projeli jsme Berounem a silnice se začala pozvolna zvedat směrem ke Zbirohu.

 Déšť zeslábl do jemného mrholení.

 Mokré smrky podél silnice byly tmavé a těžké vodou.

Na malém parkovišti u Zbirohu Pán zastavil.

Vypnul motor a obrátil se ke mně.

„Od této chvíle nic neuvidíš. Souhlasíš?“

„Ano, Pane.“

Podal mi kuklu s otvorem pro ústa a nos a zipem na zadní straně.

„Nasaď si ji .“

Přikývla jsem.

Nasadila jsem si kuklu a pán se znovu rozjel.

Vnímala jsem jen zvuk motoru, občasné zatáčky a změny povrchu silnice.

Chvíli jsme jeli po hladkém asfaltu, potom kola krátce zahučela po hrubší cestě. Nakonec vůz zpomalil a zastavil.

Motor zhasl.

Pán vystoupil, obešel auto a otevřel mi dveře.

„Jsme na místě.“

Podal mi ruku, pomohl mi vystoupit a připnul mi k obojku své vodítko.

Udělala jsem několik opatrných kroků.

Pod nohama jsem cítila hladkou betonovou podlahu.

Vzduch byl suchý a uvnitř bylo o něco tepleji než venku.

 Za námi se s tichým hučením zavřela vrata.

Ozval se mužský hlas.

„Vítejte. Jsem rád, že jste dorazili.“

Hned nato se přidal i příjemný ženský hlas.

„Dobrý den. Vítejte, pojďte dál, poprosím boty zout tu“

Pán mi pomohl vyzout mé tenisky.

Šla jsem domem v ponožkách. 

Pán mě vedl.

Šla jsem opatrnými krůčky.

Došli jsme do nějaké místnosti, kde podlahy byla příjemně teplá.

„Posaďte se“ řekla žena.

Vnímala jsem že pán se posadil do nějakého křesla, či sedačky.

Zataháním za vodítko mi dal pokyn abych si klekla.

Klečela jsem vedle něj a čekala pokyny.

Žena přinesla kávu.

„Vypadá pěkně, a je opravdu tak

 poslušná?“ ptala se.

„Vyzkoušejte, proto jsme tu“ řekl pán.

„Lehni na záda“ řekla žena

Cítila jsem že pán uvolnil vodítko.

Poslušně jsem lehla na zem.

„Na břicho“ dál zkoušela žena.

 Převalila jsem se.

„Plaz se ke mně“ řekla žena.

Plazila jsem se za zvukem jejího hlasu až jsem narazila do jejich nohou.

Pohladila mě nohou po tváři a potom ji do mě strčila „otoč se“ řekla.

Otočila jsem se zpět na záda.

Žena si odložila nohy na můj obličej „Vypadá to dobře, je skutečně vycvičená.“

Vnímala jsem pach jejich nohou z jejích ponožek a poslouchala, jak upíjejí kávu a probírali podmínky mého úkolu.

Žena stále jemně hýbala prsty na mém obličeji.

Ležela jsem tak asi dvacet minut, než dopili kávu.

„Můžete si odvézt její oblečení, tady ho nebude potřebovat“ řekl muž pánovi, když vstali od kávy.

„Svlíkni se“ řekl pán.

Svlékla jsem triko i kalhoty s kalhotkami, ponožky a zůstala pouze v kukle. 

Cítila jsem jejich pohledy na mém těle.

„Tak poslouchej a nedělej mi ostudu“ řekl pán, plácl mě přes holý zadek a odešel.