Ruby, nad ránem

Praha po půlnoci vypadá nejlépe na fotografiích, které nikdo neplánoval. Tramvajová světla se lámou v mokrých kolejích, dlažba se leskne jako černé sklo a lidé před bary na chvíli zapomenou, že ráno budou litovat skoro všeho, co právě dělají.

Vyšel jsem jen na krátkou noční procházku s foťákem. Kamarád hrál v malém baru nedaleko Staromáku a slíbil jsem mu pár fotek za pultem. Uvnitř bylo dusno, sladký pach rumu se míchal s kouřem z elektronických cigaret a basy byly tak hlasité, že se lidem třásly sklenice v rukou. Byl to můj vibe.

Vyfotil jsem ho několikrát přes ramena tančících lidí. Pak mi do záběru vstoupila dívka v černých šatech.

Na první fotografii byla rozmazaná. Na druhé se smála někomu mimo obraz. Na třetí se dívala přímo do objektivu.

Když jsem spustil fotoaparát, stála už přede mnou.

“You’ve taken three pictures of me.”

“You walked into my frame three times.”

“That’s a very American way to avoid saying sorry.”

Mluvila s britským přízvukem, který byl navzdory hluku překvapivě čistý. Měla světlé vlasy, červenou rtěnku rozpitou u koutku a oči člověka, který už dávno překročil hranici mezi dobrou náladou a příliš mnoha drinky.

“I’m not American,” řekl jsem.

“You sound American.”

“I learned English from movies.”

“That’s worse.”

Usmála se a natáhla ruku.

“Ruby.”

Její dlaň byla teplá a trochu vlhká od sklenice.

Její kamarádka se jmenovala Chloe a asi o dvacet minut později zmizela s klukem, kterého poznala u baru. Ruby ji sledovala, jak si bere kabát, a snažila se tvářit pobaveně.

“She does this all the time,” řekla.

“Leaves you alone in foreign cities?”

“Finds men with terrible hair.”

Zvedla prázdnou sklenici, jako by připíjela na její zdraví.

Když bar zavíral, našel jsem ji sedět na schodech před vchodem. Praha kolem nás byla vlhká, tichá a cizí i mně. Ruby měla ruce sevřené kolem kolen a dívala se na ulici, jako by čekala, že jí nabídne nějaké řešení.

“Do you know where your hotel is?”

“Obviously.”

“Where?”

Chvíli přemýšlela.

“Somewhere with a gold door.”

Vzal jsem jí telefon. Hotel byl sedm minut chůze. Cestou mluvila skoro bez přestávky. Přijela do Prahy na čtyři dny, protože Chloe našla levné letenky a tvrdila, že potřebují dobrodružství. Viděly hrad, vypily svařené víno, koupily si nevkusné čepice a odfotily se před orlojem s tolika dalšími turisty, že Ruby na fotce vypadala jako cizí člověk ve vlastním životě.

“You should take a proper picture of me,” řekla.

“Now?”

“Why not?”

Postavila se pod lampu. V pozadí se ztrácela prázdná ulice a za ní svítily koleje. Zvedla bradu, ale tentokrát se nesmála.

Vyfotil jsem ji jednou.

“Show me.”

Na displeji vypadala střízlivější než ve skutečnosti. Osamělejší také.

“I look sad.”

“You were sad.”

“I was posing.”

“No, you weren’t.”

Chvíli se na mě dívala. Pak mi vrátila foťák.

“You’re annoyingly observant.”

“That’s my job.”

U zlatých dveří hotelu se opřela o stěnu.

“Come upstairs.”

“You should sleep.”

“I didn’t ask you to sleep.”

Výtah byl malý a příliš světlý. Ruby stála těsně přede mnou, zády k zrcadlu. Chvíli si mě prohlížela, potom mě chytila za límec a políbila. Chutnala po ginu, mentolu a něčem sladkém.

“You do fancy me,” zašeptala.

“I do.”

“Good.”

Dveře výtahu se otevřely. Udělala dva kroky na chodbu a náhle si zakryla ústa.

Do pokoje jsme doběhli jen napůl.

Zvracela u koupelny, na podlahu, na vlastní šaty a na moje boty. Klečel jsem vedle ní, držel jí vlasy a poslouchal, jak mezi jednotlivými nádechy opakuje, že je jí to líto.

“This is so bloody embarrassing.”

“It’s okay.”

“It is absolutely not okay.”

Když se pokusila vstát, podlomila se jí kolena. Posadil jsem ji na okraj vany a podal jí sklenici vody.

Šaty měla špinavé od pasu dolů. Dívala se na ně s odporem, potom na mě.

“Help me take them off.”

“Ruby.”

“I’m not trying to seduce you now.”

“I know.”

Rozepnul jsem jí zip na zádech.

“Can I pull this down?”

“You’re asking now?”

“Especially now.”

Přikývla.

Stáhl jsem jí šaty přes ramena. Pod nimi měla černé prádlo a na kůži drobnou husí kůži. Byla najednou tichá. Bez smíchu, bez drinku v ruce, bez kamarádky, která by ji někam odvedla.

Pustil jsem sprchu. Horká voda začala plnit koupelnu párou.

“You can go,” řekla.

“I’m not leaving you alone like this.”

“I might be sick again.”

“That’s why I’m staying.”

Pomohl jsem jí vstoupit pod vodu. Chvíli se držela stěny, pak si sundala zbytek oblečení a nechala ho spadnout na dlaždice. Odvrátil jsem oči jen na okamžik, ale všimla si toho.

“You’ve seen naked women before, photographer.”

“Not all naked people want to be looked at.”

Podívala se na mě přes rameno.

“I don’t mind.”

Pak mi voda potřísnila košili. Ruby se slabě zasmála.

“You’re soaked.”

“So are you.”

“That was terrible.”

Sundal jsem si košili a kalhoty, protože byly špinavé a mokré. Zůstal jsem chvíli stát vedle sprchy, dokud ke mně nenatáhla ruku.

“Come here. I’m freezing.”

Voda byla skoro příliš horká. Ruby se opřela zády o můj hrudník a zavřela oči. Držel jsem ji kolem pasu jen tak pevně, aby neuklouzla. Mezi námi nebylo nic než kůže, voda a vědomí všeho, co se mohlo stát a nestalo.

Pára zakryla zrcadlo. Hluk sprchy odřízl hotel od zbytku Prahy. Její dech se pomalu uklidňoval.

“You don’t have to be decent,” řekla tiše.

“Yes, I do.”

“Why?”

“Because tomorrow you should remember that you chose everything that happened.”

Chvíli mlčela.

“That’s irritatingly noble.”

“It’s really not.”

Položila mi hlavu na rameno. Její mokré vlasy mě studily na krku.

“Stay anyway.”

“I’ll stay.”

Ve sprše jsme byli dlouho. Ne proto, že bychom potřebovali smýt alkohol, zvratky nebo bar, ale protože tam čas přestal něco požadovat. Ruby už nemusela být veselá turistka na dovolené. Já nemusel být muž, který využil pozvání do hotelu. Byli jsme jen dvě nahá těla pod horkou vodou, opřená o sebe v cizím pokoji, zatímco za oknem začínala blednout noc.

Osušil jsem ji velkým hotelovým ručníkem. Oblékla si bílé tričko na spaní a bez dalšího slova si lehla do postele. Já zůstal na kraji matrace v ručníku kolem pasu.

Po chvíli otevřela oči.

“You’re not going to disappear, are you?”

“No.”

“Promise?”

“I promise.”

Přitáhla si mou ruku k sobě a položila si ji na břicho.

“You still fancy me?”

“Yes.”

“Even after all that?”

“Especially after all that.”

Tentokrát se usmála bez ironie.

Usnula dřív než já. Za oknem projela první ranní tramvaj a pokoj na okamžik prořízlo její světlo. Na nočním stolku ležel fotoaparát.

Ráno v něm zůstala jediná ostrá fotografie Ruby.

Stála pod lampou, sama v prázdné ulici, a poprvé za celou noc nic nepředstírala.