Touhy... 2.DÍL

Mé myšlenky se upíraly k pocitu strachu. Musíme co nejrychleji pryč z nádraží, města a nejlépe planety... Co když mě někdo pozná nebo uvidí?
ON to poznal a klidným hlasem ke mě promluvil. Pojedeme pryč z města, ano lásko ♥
Sedli jsme do auta a vyrazili kdekoliv, hlavně co nejdále. Celou cestu jsme si povídali, držel mě za ruku, koleno a měl chuť svou ruku posunout více do mého klínu.
Ufff... Jsme mimo město, jsme v bezpečí...
Kdykoliv to šlo naše oči se setkaly, bylo ti úžasně romantické i bláznivé.
Hlavou mi opět proudily myšlenky, je správné co dělám? Líbím se mu? Chce mě jen mít na jeden zálet? Budeme spolu spát??????
Přijeli jsme na místo, našli kouzelnou kavárnu a povídali si několik hodin...
Čas velmi rychle plynul.
" Lásko, pojeďme někam kde budeme jen my dva". Bylo to tady...Čas na který jsem moc čekala a přitom se ho strašně bála by tu!
"Ano miláčku, jeďme" špitla jsem nervózním hláskem.
Naše cesta se zastavila na louce, krásné velké louce kde nikde nikdo není...
Začal mě vášnivě líbat, horko mi projelo celým tělem...
Ach jak on nádherně líbá, pomyslela jsem si... Umí i tak nádherně všechno???
Chci tě, chci TO...