Hazard

Odpověděl jsem na tvůj inzerát na Amatérech - chtěl ses něco přiučit ve věci výchovy své čubky, zažít nějaké nové dobrodružství ... .
Přišel jsem tedy na domluvenou návštěvu. Uvedl jsi mne do obýváku, čubka už stála ve správném postoji v rohu pokoje. Měla na sobě civilní hadry, sukni, košili a jakýsi svetřík, na krku ale obojek a na hlavě naraženou papírovou dárkovou tašku. Skoukl jsem ji pohledem - docela pěknej dáreček - jinak jsem ji ale ignoroval. Vyměnili jsme si spolu pár povinných úvodních frází, ale nijak jsme to nezdržovali, přistoupili jsme hned k dohodnuté hře. Pravidla jsou jednoduchá - hrajeme kostky, vyšší vrh vždy vyhrává. Já sázím do každého kola padesátikačku a volím si, o kterou část jejího oděvu hrajeme.
Položil jsem na stůl první minci a na úvod zvolil svetřík. Dvě kostky zahrkaly v kalíšku a padla ti šestka a dvojka. Já jsem zahrkal a hodil čtyřku a jedničku. Padesátikačka putovala na tvoji stranu stolu. Ve druhém kole se ale karta obrátila (vlastně kostky). Vyhrál jsem. Vstali jsme od stolu, tys chytil čubku za paži, přehnul jsi ji přes stůl, vyhrnul sukni a pěkně jsi ji za svoje prohrané kolo párkrát přetáhl přes prdel. Potom jsi ji postavil zpátky do kouta a já jsem z ní začal sundávat vyhraný svetřík. Při jeho rozepínání jsem nijak nespěchal, když jsem ho svlíkal, tak jsem se jemně otřel o kozy, čubka se trošku zachvěla, pod košilí se začaly rýsovat bradavky. Zpod papírové tašky se ozval jemný vzdech ...
Štestí ve hře se střídavě obracelo na jednu i na druhou stranu a postupně jsem vyhrál sukni, košili, podprsenku i kalhotky. Čubka byla po každém prohraném kole příslušně potrestána. Svlékání každé mojí výhry jsem si náležitě vychutnával, nespěchal jsem, vždycky jsem si samozřejmě šáhl. Čubce se zrychloval dech, topořily bradavky a po opakovaném výprasku taky pěkně červenaly šunky. Když jsem jí sundával kalhotky a šáhl přitom mezi nohy, cítil jsem tam pěkné mokro.
Najednou se zdálo, že není o co hrát, navrhl jsem ale jako další metu prohlídku řiti. Byl jsi pro a po několika kolech můj součet bodů na kostkách opět převýšil součet tvůj. Čubku jsem tentokrát vzal za paži já, dovedl ji ke stolu, ohnul přes okraj a poručil, ať se rozkročí a rukama pěkně roztáhne půlky. Prohlédl jsem si obě její díry, spolu jsme je okomentovali, potom jsme ji ještě nechali stát roztaženou a přehnutou přes stůl. Až po notné chvíli jsme ji vrátili do kouta.
Jako další cenu jsem tě přemluvil na „žolíka“. Možná sis myslel, že se do ní po této výhře chci hned zapíchnout, já jsem ale pro tebe měl lepší překvapení. Po několika prohraných padesátkách se na mne konečně zase usmálo štěstí. Vyžádal jsem si od tebe nůžky. Několikrát jsem jimi zastříkal ve vzduchu čubce u ucha, potom jsem jí dal jemně pocítit chladný kov - přejížděl jsem jí nůžkama po bradavkách a taky mezi nohama. Slyšel jsem její zrychlený dech, cítil jsem, jak se chvěje. Nahmatal jsem podle jejího ksichtu správnou výšku a v papírové tašce vystřihnul krásný kuřácký otvor. Dál jsi to už nevydržel, rozepnul sis kalhoty a přikázal jí, ať si klekne na kolena ...