její Středomořské těstoviny

"Chtěla bych uvařit těstoviny s nějakýma těma potvorama..." psala mu "...ale vlastně jsem to nikdy nezkoušela. Povedeš mě?" Ta poslední věta ho dost pobavila, téměř vždycky to byl on, kdo vedl. I když taky ne pokaždé. Na poslední setkání mu zbyla vzpomínka, co si bude hýčkat ještě dlouho.

Ten den ho přivítala s červenými nehty, což pro ní bylo úplně mimo všechny její zvyklosti. Možná ho po přivítání odstrčila malinko důrazněji, ale možná se mu to taky jenom zdálo. Když pak sledoval, jak se před ním svléká do spodního prádla, které bylo také červené, měl pocit, že se mu to snad zdá. A byl to jenom začátek.

Nedovolila mu, aby jí svlékl "sám říkáš, že tohle prádlo se nesundává" trochu se mu smála a líbala ho o něco divočeji, než obvykle. Dost rychle byl zbaven veškerého oblečení. A když pak klečel s vystrčenou prdelkou, které se ona dost intenzivně věnovala jazykem, říkal si, že o tom se mu tedy ani nezdálo. První dotek chladivého gelu kvitoval s nadšením, ovšem špička čehosi, co rozhodně nebyly její prsty v něm přece jen vzbudila obavy.

Co bylo dál, by mohl vyprávět jen on sám, ovšem zvenku to vypadalo, že po překonání té obavy se dostavila vlna rozkoše, co uzemnila i jeho zvíře a pak... ještě několik dalších. Když nakonec ležel na zádech a ona se mu dívala do očí, v těch jejích se odráželo cosi, čemu možná ani nechtěl rozumět.

"To si piš, že povedu" odepsal jí a hlavou se mu mihla představa jak jí ohýbá o kuchyňskou linku, aby...