Dobrý den, kontrola vody.

Mám prázdniny a tak, proč si nepřispat. Bylo teprve devět hodin. Sice jsem už několikrát zvládla kouknout na hodiny, pak mi hlava znovu spadla a spala jsem dál. Ano, říkáte si, že jsem na mobilu do jedné do rána a prospím celé dopoledne. Tak to jsem přesně já. Podle mě je na netu víc lidí v první polovině noci, než v první polovině dne.
A jednoho krásného dne mě takto, deset minut před devátou, probudí zvonek. Otevřu oči a přemýšlím, jestli se mi to zdálo nebo ne. Zvonek se znovu ozve. Vyletím z postele a jdu otevřít. V hlavě si procházím, co jsem kde objednávala, co mi asi přišlo. Pootevřu dveře a vystrčím hlavu. Na sobě jen noční košilku, tak se nechci moc ukazovat. Nikde žádné auto. Pošťácká brašna či nějaká zásilka v nedohlednu. Stojí tam mladý kluk culící se na mě se sešitkem v ruce. „Dobrý den, já jsem z vodáren, jdu zapsat stav vody,“ oznámí mi účel své návštěvy. „Dobrý den,“ odpovím na pozdrav a nechápu, proč mě budí a neopíše si to sám. „Já bych potřeboval vidět vodoměr,“ upřesní svou touhu. Jo chlapče, já bych potřeboval věcí, řeknu si pro sebe a stále na něj koukám dost nepřítomným pohledem. Začne se usmívat. Jen mu rukou pokynu směrem k nějaké skříni na zdi. Zasměje se a povídá: „To je ale plyn, já potřebuji vodu.“ „Vodu?“ zeptám se nahlas. Kývne hlavou, že skutečně chce vodu. Ukážu na druhou skříň. „A to je elektřina,“ řekne už dost pobaveně. „Aha,“ vyleze ze mě. „Nejspíš to bude v garáži, někde nějaká šachta,“ napoví mi. „Aha, tak chvilinku,“ řeknu a začnu se upravovat z zrcadle, ať nevypadám jako úplný strašák do zelí. Celá se prohlédnu a zamyslím se, že bych se běžela převléknout. Mávnu rukou, obuji si tenisky, vezmu klíče a jdu za ním před dům. Otevřu garáž a kouknu na něj, jestli vidí něco, co by ho uspokojilo. Rozhlíží se a pak koukne pod auto. „Je to pod tím autem,“ řekne. „Aha,“ vyleze ze mě velmi moudře. Pár vteřin trvá, než můj mozek zpracuje situaci a povídám: „Jako mám s ním vyjet?“ „To by bylo nejlepší,“ povídá ten kluk. Nechávám ho tam a jdu domů pro klíčky od auta. V hlavě plno otázek, jak vycouvám. Řidičák mám, dokonce jezdím, tedy občas, ale z garáže ani do ní jsem nikdy nejela, to dělá taťka. Sednu do něj a velice opatrně vyjíždím. Trvá mi to bezesporu alespoň dvě minuty. Garáží se line zápach čehosi, auto je ale venku. Sedím v něm a očekávám, že si nějak poradí. On tam však stojí jak tvrdé y. Tak tedy vypnu motor a vystoupím. Ukáže na poklop na zemi a řekne: „To je ono.“ Moc nechápu, proč mi to říká. Je tam však poklop, který nevím, jak otevřít. Žádné madlo, jen malinkatá dírka. Já tam strčím malíček, on a nejspíš i vy nic. Malíčkem to ale otevřít nejde. Prohledávám v garáži tátovo nářadí. Šroubovákem se tam taky nedostanu. Nakonec nacházím takový tlustý drát, na konci zahnutý do pravého úhlu. Zdá se, že je to na to. Strčím ho tam a zaberu. Víko se nazvedne. Za pomoci kluka to otevřu a oba koukneme do díry. Jsou tam dvě červené páčky a nějaký budíček s krytkou. To je zřejmě to, co hledáme. Klučina jde na čtyři a snaží se tyčkou víčko nazvednout, ale nedosáhne. Vyměníme si pohledy. Vůbec mě nenapadne, že bude chtít, abych tam skočila já. Ta díra má tam jeden a půl metru. Já mám jen pár centimetrů přes tuto cifru. Prý by odtamtud už nevylezl a mě vytáhne. Do docela úzké vlhké díry se mi ale vůbec nechce. Dost možná tam bude kde jaká havěť. Nakonec si sednu na okraj, rukama se zapřu o okraje a pomalinku se spustím dolů. Rouru mám mezi nohama, jen si čapnout. Všude pavučiny a pavouci. Zohýbám se. Zadkem se dotknu vlhké špinavé zdi. Jestli to nevyperu, tak ho zabiji, řeknu si pro sebe. Svým tělem si zakryji veškerý přísun světla. Půjčí mi baterku a chce nadiktovat, co tam píšou. Přemýšlím, jestli říct nižší číslo, abychom platili míň. Jsem ale slušná holka a tak nelžu. Narovnám se a podám mu baterku. Zapíše si to a odloží vše na zem. Natáhnu ruce, jako malá holka, co chce , aby ji maminka sundala tričko. Po tom v tuto chvíli netoužím, jen chci být zase na povrchu. Chytí mě za ruku a začne táhnout. Bohužel mu nemám jak pomoci, nohama se není o co zapřít. Na poprvé to nevyjde. V očích mu úplně vidím větu, že nečekal, že budu tak těžká. Nezdvořák, mám jen něco málo přes 50 kg. Chytí mě pevněji a začne zvedat. Pas mám nad dírou, ale přes úzký otvor nedokáži protáhnout nohu. Zapřu se tedy rukama stejně tak, jako když jsem se spouštěla. Už bych se dostala sama. Klučina zřejmě v rámci pudu záchrany bezbranné dívky mě chytí mezi nohama a načne tlačit nahoru. Opravdu si nemyslím, že v tom viděl něco erotického. Tedy do okamžiku, než se jí dotkl, to mu už muselo dojít. V úleku jsem povolila ruce a něco vyštěkla. Nicméně dokázal můj zadek dostat do víšky, kdy jsem si sedla na okraj. Ruku měl stále mezi mýma nohama. Koukla jsem na něj, že už by to jako stačilo. Začal se omlouvat a ještě mi pomohl vstát. Upravovala jsem se od pavučin a špíny obecně.
Klučina se na mě pořád koukal tak jako, prostě jako kluk na holku. „Všechno?“ ptám se a beru do ruky tyč, abych poklopec zase uzavřela. Kývne, že ano. Už sama díru zavřu a tyč vrátím tam, kde jsem ji sebrala. „Vy jste ještě spala? Já vám probudil?“ ptá se. Spíše ze zdvořilosti řeknu: „Ne, už jsem byla vzhůru.“ „Tak to jsem rád,“ řekne. Auto chci nechat venku. Stačí, že jsem vyjela bez škrábnutí, podruhé to riskovat nebudu. Zavírám vrata a kluk se mě udiven ptá: „To auto neschováte?“ „Ne,“ řeknu a usměji se. Asi pochopil, když mě viděl, jak jsem vyjížděla. „Já vám ukážu, jestli chcete,“ navrhne. Místo, abych řekla, že někam pojedu a auto potřebuji venku jsem na to kývla. Sama nevím proč. Sedla jsem do auta a on přede mnou hlídal, abych se nikde nepřiblížila. Nutno říct, že máme dost úzkou garáž a abych vystoupila, je potřeba zajel k pravé zdi. Hochovi to zřejmě nedošlo a navedl mě na střed. Takže já nemohla vystoupit z auta a on se dostat ven z garáže. Přeparkovávat jsem nechtěla a tak jsem sklopila sedadlo a vylezla potupně po čtyřech kufrem. Hochovi říkám, že ho pustím přes dům, zavřela jsem garáž a pádila domů. Už přešlapoval v obýváku s botami v ruce. Když jsem za ním přišla, prohlížel si dům a pochválil mi ho. Poděkovala jsem. Začal se vtírat. „Ta kuchyň je krásná, odkud ji máte?“ ptá se mě a já jen krčila ramena, že nemám tušení.
Dlouze se mi zadíval do očí. „Ale jste krásná,“ povídá. „Děkuji,“ řekla jsem a šla do rozpaků. Pomalinku ke mě přišel. „Hrozně mě vzrušilo, jak jsem vás vytahoval,“ řekl. Otevřela jsem pusu a chtěla se nějak ohradit, nějak se bránit. Nešlo to, nevím proč. Ústa jsem zase zavřela. Šel čím dál blíž ke mně, až jsem zarazila na linku. Vysadil mě na ni. Koukali jsme na sebe. Naklonila jsem se k němu a políbila ho. Byl rád, začali jsme se líbat. Roztáhla jsem nožky, přitulila jsem se k němu. Cítila jsem, jak mu ztvrdnul. I přes drsné pracovní kalhoty. Já stále ta čisťounká hodná dívka. Vlastně čisťounká jsem už nebyla, i když proti němu to stále ještě šlo. Svlékla jsem mu tričko, on mi celou košilku. Pohrával si s mými prsy. Máš je krásné. „My už si tykáme?“ proletělo mi hlavou. „Ale tak proč ne,“ dodala jsem si. Posunul si mě na samotný okraj linky a začal mi ji lízat. Seskočila jsem a rozepnula mu kalhoty. Šly dole kalhoty i slipy, které měl. Klekla jsem si, sedla si na paty a začala kouřit. Byl tak akorát, takový normální průměrný, to mám ráda. Oba jsme chtěli jít dál. Posadila jsem ho v jídelně na židli a řekla, ať počká. Utíkala jsem do svého pokojíku a hledala kondomy. U sebe jsem žádné nenašla a to přesto, že tam byly. Naštěstí ségra má v posledním šuplíku zásobu a tak jsem si půjčila jeden od ní. Půjčila, doposud jsem ho nevrátila. Přiběhla jsem za vodařem a nasadila mu ho. Jak seděl na té židli, tak jsem ho nechala a sedla si na něj. Sám do mě vplul. Byla to docela nepraktická poloha, víc jsme se mazlili, než prcali. Pohrávali jsme si takto dobrých dvacet minut. Po té jsem znovu vyskočila na linku a vrhli se i na to. Vyvrcholili jsme oba dva. Na ruku jsem mu napsala své jméno na Instagram, kde jsme si později psali.
To ale není konec, s Honzou jsme se ještě několikrát sešli a nakonec se i vzali. Teď spolu čekáme miminko. Každé z vás bych přála nějakého svého vodaře a každému klukovi nějakou ospalou holčinu, co neví, kde má hlavní uzávěr.