Příběh ze začátku Prosince

8. pro 2020. · 4,205 views PragueWalker

Seběhlo se to asi takhle. V tu sobotu pátýho prosince jak povolily barům mít otevříno aspoň do desíti. Na večer jsem sháněl kámoše abychom šli někam aspoň trochu zapařit. Nikdo nemohl. No, většina z nich jsou už fotři s manželkama a dětma. Jen já jsem sám, free, skoro pětatřicátník hledající stále ještě tu pravou. Sedět doma se mi ale nechtělo. Proto jsem vyrazil na skleničku na mé oblíbené místo v centru Prahy sám. Naštěstí ten podnik krizi přežil a znovu otevřel.

Zaradoval jsem se z atmosféry toho starého dobrého místa, sednul jsem si za bar a dal si drink. Při nalejvání jsem prohodil pár slov se známým barmanem a barmankou, ale ten na povídání moc neměl čas. Skoro se nezastavili. Hosté přicházeli a pili. Všude príma nálada. Hrála příjemná muzika. Světla svítila a odrážela se na pestrých lahvích a jejich etiketách vyskládaných před mým zrakem za barem. Obsluha tu a tam natočila z některé z těch kouzelných lahví drink a po chvíli se podnikem neslo radostné cinkání skleniček veselých. Téměř všechna místa obsazená. Jen u baru vedle mě dvě barové stoličky volné.

Asi okolo osmé večer se otevřely dveře a dovnitř zavanul chladný vzduch. Otočil jsem a spatřil dvě zajímavé mladé ženy. Mohlo jim být jako mně, možná trochu míň. Vešly a rozhlížely se. Pak se podívaly směrem ke mně na volná místa vedle mně a vydaly se k nim. Odložily si kabáty a já jsem si je tak nenápadně po očku prohlíd. Hm... obě pěkné kočičky. Jedna štíhlá modrooká blondýnka, a v tváři spíš jemnější ženské rysy, druhá trochu kypřejší, energická a velmi usměvavá hnědooká brunetka.

Chvíli jsem tak seděl a ony taky a něco řešily s prací jedné z nich a pak znáte to. Alkohol a slovo dalo slovo a nějak jsem se k nim přidal do hovoru a začali jsme si pěkně povídat. Dozvěděl jsem se, že ta štíhlejší je Míša a ta trochu kypřejší pěkná ženská je Péťa.

Od práce jsme se přesunuli k lehčím tématům. Holkám se moje hlášky až podezřele líbily a nějak jsem nabyl pocit, že jsem vtipnější než obvykle. A pití se nebály. Koupily si flašku nějakýho lepšího bílýho a lily do sebe skleničku za druhou. Večer příjemně utíkal a ty holky měly docela šmrnc a úroveň.

Pak se ta štíhlejší blondýnka mrkla na hodinky a povídá: „Tý jo, už bude skoro půl desátý. To je škoda, že už to tu brzo zavřou co Péťo?“ A ta druhá, přitažlivá kypřejší brunetka na to: „No jo Míšo, ale já bych ještě dala láhev.“

„Vždyť máme ještě něco doma.“ Na to s úsměvem podívá Míša.
Péťa se zamyslela a povídá: „A co kdybychom tady pozvali ještě našeho nového kamaráda k nám na drink?“
A pak se na mně otočila a zdálo se mi, že u toho mrkla: „Máme tam i nějakou whisky, šel bys?“

To mě trochu překvapilo a příjemně šokovalo. Naštěstí alkohol usnadnil moje myšlení a já jsem tak ležérně pokrčil rameny s decentním úsměvem na rtech, jako bych tohle pozvání od neznámých pěkných holek slyšel každej den, i když opak je pravdou a povídám: „No jasně, můžu zajít.“

Prý to je jen pár stanic. Tak jsme nasadili roušky a nasedli do MHD. Po vystoupení z tramvaje jsme pokračovali pár set metrů pěšky. Trochu jsem cítil nervozitu. Skoro jsem se mírně zaklepal, ale přičítal jsem to samozřejmě zimně. I holky se mi zdály nějaké nesvé. Až sem měl pocit, že trochu zvážněly. Něco si sem tam pošeptaly mezi sebou. Já na to nic. Jen stále mírný úsměv a zkusil jsem nahodit nějaký neutrální téma, jako jestli někdy byly v tom divadle, které jsme zrovna míjely a tak.. A docela to pomohlo.

Nakonec jsme dorazili k jejich čtyřpatrovému činžovnímu domu prvorepublikové zástavby a ozdobeným vchodem vešli dovnitř. Vystoupali jsme po udržovaných skoro až muzejních schodech s naleštěným mosazným zábradlím do třetího patra. Míša klíčema zarachotila v zámku a otevřela. „Pojď dál.“ A rozsvítila. Na moment jsem zapochyboval, snad to není nějaká past a neprodají mě na orgány. Ještě jsem s tím zavtipkoval a Péťa se tomu začala nějak podezřele smát.

Byt měly poměrně útulně zařízený. Chtěl jsem se zeptat na něco, ale Míša mojí otázku odtušila a předběhla mě: „Jsme nejlepší kamarádky.“ Na to se Péťa zaculila. A tak jsme si v klidu sedli na gauč a holky mi nalily Jacka do whiskovky a sami si nalily do pěkných broušených skleniček z láhve Rieslingu. Místnosti dominoval velký kožený gauč, stůl a nad stolem skleněný mohutný lustr. Po stěnách visela spousta obrázků a různých ozdobiček.

Znovu jsem pocítil z jich strany nervozitu, ale pak Míša prohodila nějaký vtípek a zasmáli jsme se a už to šlo. Dopil jsem a Péťa mi hned nalila další skleničku. Tak už jsem jí začal s díkem trochu brzdit. Skleničku jsem přijal ale poprosil jsem o vodu. „Přece mě nechcete opít.“ A odpovědí bylo, že ne a chichot.

Večer plynul celkem fajn. Pak jsem zkusil pár vtipů o sexu. Ty nejzvrácenější jsem si nechal pro sebe, nechtěl jsem nic přehnat. A holky reagovaly tak nějak zvláštně a občas se na sebe tak mírně ušklíbly. Tak jsem raději vybruslil a řešili jsme kdo, kde a kdy byl na dovolený. Povzdechli jsme si, že ten COVID je na houby a u toho holky dopily další láhev a mně se začalo chtít na malou. Odskočil jsem si a vrátil se ke stolku se skleničkami na gauč.

Posadil jsem se a v ten moment se Péťa podívala na mobil a povídá: „Tý jo, to už je hodně hodin.“ A já na to jen tak mírně zakýval. Cítil jsem se příjemně připitý. Holky se mi obě líbily. Každá z nich měla něco do sebe. Ale nechtěl jsem, aby na mně bylo znát přílišné nadšení, že možná něco bude, a tak povídám: „Jo, máš pravdu, měl bych už jít domů.“

Jenže na to se Míša narovnala a pronesla takovým tím vážným učitelským hlasem:
„Ale víš, že se nesmí teď chodit venku, že?“
Já jsem tak prohnul koutky a povídám: „No jo no. Zavolám si taxíka.“
A na to Péťa: „Nene nebudeš přece riskovat. Budeš muset u nás přespat. Usteleme ti tady na gauči.“
„Ale holky, já vás tu fakt nechci nějak otravovat.“
„Ne, neotravuješ, v pohodě.“ Povídá Péťa a začala sbírat skleničky ze stolu. „Ale už půjdeme spát.“ Dodala.

Pak zhasla velký lustr v pokoji a svítily už jen dvě menší lampičky a světlo z kuchyně. A tím se příjemný večer zdál zakončený. No co, říkal jsem si, i tak fajn akce.

Míša mezitím vstala, odešla do koupelny a vrátila se s bílým ručníkem: „Tady máš. Jdi se vysprchovat a my ti tu připravíme ležení.“ Na to jsem furt nechápal. Něco mi nesedělo, proč jsou trochu odtažité, ale při tom mě posílají do sprchy. A pak jsem si řekl, že to nebudu řešit a povídám: „Oukej“. A vstal jsem, vzal si ten měkký ručník do ruky a šel jsem tak jak mi nakázala.

Připadal jsem si trochu jako školák, když mu maminka říká, že už je večer u konce a on by měl vypnout televizi a jít spát. Tak jsem se začal sprchovat a přemýšlel jsem o tom. Samozřejmě jsem byl z toho všeho trochu nadržený. Nějak jsem si ale říkal, že bych tu neměl tlačit. Mám svojí úroveň. Večer to byl fajn, tak proč teď něco hrotit, že?

Tak jsem s hlavou plnou myšlenek zavřel vodu, osušil se, vzal si trenky a tričko. Zívnul jsem si a otevřel dveře od koupelny. V ten moment mi málem vypadly oči z důlků a v šoku jsem upustil srovnané jeany a košili na zem.

Na gauči totiž ležela úplně svlečená Míša se zavřenýma očima a roztaženýma nohama a pod ní klečela Péťa jen v kalhotkách a hlavou zabořenou v jejím klíně. Přitom se jí volně houpaly její pořádný kozy. Nezmohl jsem se na slovo. Nálada večera se z ospalé během sekundy změnila v jiskřivou erotickou. Tak jsem tam tak stál a nezmohl se na slovo, zato můj pták věděl co a jak a během pár vteřin se postavil. Míša něžně vzdychala slastí a Péťa si to od pohledu také užívala. Pak vyndala hlavu z Míši klína a obě se na mě otočily a laškoně usmály. Já jsem nějak nevěděl co říct, tak ze mě jen vypadlo: „Eh. Já vás nechci rušit.“ A nerovózně jsem se podíval do země. Na podlaze měly vzorkovaný bílý koberec s kytičkama.

„Ale nerušíš, nekoukej jen a pojď k nám.“ povídá Péťa. „A ty spodky si sundej.“ Na to ještě Míša.
Ani jsem nevěděl jak, už jsem stál u gauče a Péťa vystřídala Míši vagínu za můj penis. Přisála se na mě a začala mě parádně honit a kouřit. Na to Míša sáhla pod její kalhotky a začala jí hladit po poštěváčku. Pétě se to líbilo, tak jí volnou rukou hladila kozičku. Já jsem si to parádně užíval a hladil jsem Péti vlasy. Pak mi Míša řekla, že chce, abych jí lízal. Tak jsem už už si k ní klekal, ale ona vstala a povídá, že ne a že si mám lehnout na gauč. Tak jsem neodporoval a natáhl jsem se. Na to si Míša na mě sedla obkročmo jakoby na šedesát devítku. Ten pohled, když se mi její kundička přibližovala k tváři, mám před očima do teď. Jak už byla na dosah, můj jazyk se hned zabořil do její lasturky a tím, že už jí měla rozlízanou před tím od Péťi, tak nádherně tekla. Chutnala mi.

Do toho jsem ucítl, jak mi Péťa honí ptáka a bere si ho pevně do ruky a začíná na něj nasedat se slovy: „Né že se brzy uděláš.“ Jakmile mi do ní zajel, tak jsem se také neubránil slastnému zavrnění. A Péťa se začala pohybovat. Ale jen tak pomalu. A do toho jsem uslyšel mlaskání. Došlo mi, že holky vlastně takhle na mně sedí proti sobě a zřejmě se líbají a hladí se. Moc jsem toho neviděl, vlastně jen Míši zadeček a nad náma znovu rozzářený lustr. I když jsem před tím měl pár Jacků, tak jsem byl tvrdý jako kámen. Holky se stále nade mnou mazlily a já jsem byl rád, že si to pěkně užívají. Míša se na mě šikovně vrtěla, tak mě ani nezasedla, ani nebyla moc daleko, abych se musel naklánět. Prostě ideální. A Péťa si pěkně užívala mírné ježdění na mém ptáku.

Pak Míša vstala a mě se její kundička vzdalovala. Stejně tak i Péťa vysedla a moje péro opustilo její krásně teplou jeskyňku. Míša na Péťu zatlačila a ona si lehla na záda a Míša začala pro změnu lízat její kundičku, ve který jsem se před chvílí pohyboval. Vystrčila na mně zadeček a tu svojí prcinku a já jsem věděl, co mám dělat. Jemně ale pevně jsem jí chytil za boky a nasměroval jsem jí ho tam. Když jsem do ní pronikal, ona se prohnula a zaskučela. Ta její emoce mě ještě víc vzrušila a já jsem jí začal pěkně šukat. Přirážela a do toho Péťa vzala její obličej a ještě víc si ho natlačila na kundičku a ještě chvějícím se hlasem zašeptala směrem ke mně, abych se ještě neudělal.

Místnost se rozpálila sexem a všude byla cítit vůně našich těl. Postupně jsem na Péťi tváři viděl orgasmické grimasy. Míša jí šikovně lízala a prstila. A do toho si druhou rukou pomáhala na svém poštěváčku, když jsem jí prcal, tak se u toho po chvíli také udělal. Tedy, aspoň myslím, ale stoprocentně to nevím. Pak Míša vstala s Péťou se nějak vážně na chviličku zahleděly navzájem do očí. Já jsem teda viděl jen Míši vlasy a Péťi tvář. Zřejmě mezi nimi proběhla nějaká komunikace beze slov a obě mírně kývly..

Péťa povídá: „Chci, aby jsi se do mně udělal.“ A já na to: „A jsi nějak chráněná?“ A ona na to tak trochu váhavě: „Jo, neboj.“ Na to si pak Péťa lehla na gauč a dala si pod zadeček a hlavu polštářek. Roztáhla od sebe nožky a já jsem se chvilku díval na její krásnou nadrženou mokrou vyholenou kudničku. Ještě jsem měl stále v sobě Jacka a moje péro ovládalo mojí mysl. Prostě jsem si k ní kleknul, chytil jí za její roztažená kolínka a začal jí šukat. Na to si Míša sedla obkročmo směrem ke mně nad Péťi tváří a nastavila jí svojí nenasytnou kundičku k výlizu a podle mlaskání jsem poznal, že jí Péťa ráda přijala.

A tak se mi Míši tvář objevila přede mnou a stejně tak i její docela malý kozičky. Pěkně se hýbaly a Míša se na mě usmívala. Chtěl jsem si jí přitáhnout a políbit, ale ona mi nastavila jen tvář a zavrtěla hlavou. Ale dovolila mi, si trochu pohrát s těma jejíma kozičkama. Měla pěkně tvrdý cecíky. A pak se trochu předklonila a začala Péťe hladit poštěváček, zatímco já jsem Péťě těsně pod Míši šikovnou kmitající rukou zajížděl do kundičky. To se Pétě moc líbilo a asi na ní začínal přicházet orgasmus, protože přestala Míšu lízat a začínala postupně víc a víc vzdychat.

Na to Míša se na mě přísně podívala a vyhrkla: „Vystříkej jí co nejhlouběji, rozumíš?!“
To mě mega narajcovalo. Už cítím, jak to na mě přichází. Tak postupně zrychluju a do Péťi už buším skoro tak silně, že se skoro Míši ruka se neudrží na jejím poštěváčku.. Do toho prstěná a zároveň šukaná Péťa, která má celou tvář mokrou od sli a nad hlavou Míši tekoucí prcinku sténá blahem. Zatímco Míša má tvář pode mnou, ale je zakloněná a dívá se mi upřeně do očí a znovu skoro až fanatickým výrazem dost nahlas rozkáže: „Pořádně jí vystříkej tu její nadrženou píču!“ Na to se fakt soustředím a překonávám alkoholové zpomalení a konečně se udělám.

V moment výstřiku jsem přirazil co nejhlouběji do Péťi tak, jak mi to Míša před tím řekla a začal jsem jí plnit. Jedna vlna za druhou. Pak jsem chvíli v té poloze zůstal a Míša Péťu přestala hladit. I Péťa se začala zklidňovat. Už už jsem ho z ní chtěl vysunout a vstát ale Míša mě ještě přidržela. „Chvilku tam ještě buď.“ Na to jsem jen pootevřel pusu, ale nezmohl jsem se na slovo.

Až když to Míša dovolila, tak jsem z Péťi vyklouzl a Péťa si hned chytila nohy za kolena a přitáhla kolena ke kozičkám. Stále měla pod zadečkem polštář.

Tak na to koukám, vzrušení opadá a znovu mě ovládá mozek a né penis. Už mi to začíná docházet.
Oblíkám si spodky a povídám: „Hele, to se mi zdá, nebo tady na mě hrajete nějakou hru?“ říkám tak trochu s humorem a úsměvem, i když vím, že situace je možná docela vážná.

„Nehrajem.“ Povídá vážným hlasem Péťa a stále se ležela na zádech, s polštářkem pod zadkem a držela si rukama kolena u těla.

„Asi ti to došlo, ne?“ Povídá Míša, která právě sbírala ze země věci, které tam před tím odhodily, když jsem se sprchoval a ony se rychle svlékaly.

„Hm, asi jo.“ Já na to.

„Ale neboj se, všechno bude v pohodě, my po tobě nic nechceme.“ Usmála se Péťa.

A já na to jen : „Aha.“

Míša se konečně zatvářila taky trochu přívětivě a povídá:
„Víš, když ona se Péťa hrozně bojí doktorů a chtěla to přirozeně.“
„Já se jich taky bojim.“ Povídám na to. A najednou mě zachvátila panika. Právě na mě tady holky ušily trochu boudu a já jsem jedné z nich do té ušité boudy pořádně naštěkal.

„Hele holky, jste moc fajn a pohostinné, ale já si asi přece jen zavolám toho taxíka.“

„Jo v pohodě.“ „Klidně.“

Po pár minutách už mi brnkl telefon, že na mě dole čeká šedá oktávka. Ze dveří mě vyprovázela Míša v županu. Péťa stále ještě na gauči v poloze, o který se říká, že když se drží po styku, tak žena nejlépe otěhotní.

„Asi už se neuvidíme, co?“ povídám.
„Asi ne.“ Na to Míša a dodala: „Ale byl jsi fajn.“
Z pokoje z gauče se ozvalo: „I mně se to líbilo.“
Dveře se zabouchly a já klušu dolů po schodech prvorepublikového činžáku a přidržuju se za mosazné zábradlí.

Řidič mě přivítal silným východním přízvukem a auto se rozjelo. Tak si tak jedu tou prosincovou noční Prahou. Dívám zkoprněle se před sebe na silnici proloženou tramvajovýma kolejema, jak se na ní střídá světlo lamp a stín. A teprve teď mi to všechno začalo pořádně docházet.

Similar stories