Smutná královna

Bylo nebylo...
Bylo jednou jedno malé království s pěkným zámkem a v tom zámku spokojeně žili král a královna. Jak šel čas, král pro samé kralování začal svou ženu zanedbávat a ta postupně chřadla. Nejdřív se přestala usmívat, potom vypadala smutně a po nějaké době byla bledá a dočista nemocná.
Dvorní lékař si s touto zákeřnou nemocí nevěděl rady a tak král povolal své moudré rádce. Ti mu poradili, aby nechal vybubnovat, že bude bohatě odměněn ten, komu se podaří královnu uzdravit a vrátit jí na tvář její dřívější krásu a úsměv. Král tak učinil a už na druhý den se před zámkem objevila celá řada lékařů, mastičkářů, kořenářek a zaříkávačů. Všichni zkoušeli své metody, činili se seč mohli, leč bezvýsledně. Královna chřadla dál.
Král chodil po zámku jako tělo bez duše, viděl, že jeho milované královně není pomoci. Přestal doufat v její uzdravení a obával se toho nejhoršího.
I objevil se na hranicích království veselý a bezstarostný pocestný Lojza. Byl to chasník dobře stavěný a vždy každému rád pomohl. Když uslyšel, co se na zámku děje, rozhodl se, že zkusí štestí a pokusí se královnu uzdravit.
Ostříhal se a oholil, jak se na takovou událost sluší, a vyrazil rovnou na zámek.
Když král spatřil toho prostého muže před sebou, jenom si povzdechl a popřál mu hodně štěstí.
Lojza byl uveden do královniny komnaty a pečlivě za sebou zavřel a zamknul dveře. Královna ležela ve veliké posteli a upírala na něj nešťastný a smutný pohled. Lojza přistoupil blíž, představil se a řekl, že ji přišel léčit. Ta jenom pokrčila rameny a zavřela oči. Lojza si ji chvíli prohlížel a uchopil její ruku. Byla studená a bez života. Odrhnul přikrývku a sáhl královně na její hezké nohy. Byly jako led. Jel pomalu rukou výš a výš, přes souměrná kolena, nádherná stehna, až se jeho prostá ruka dotkla královniny kundy. Bledá žena slabě vzdychla a malinko roztáhla nohy. Lojza zasunul prst do hladové píči a ucítil horkost a silnou touhu. Přidal druhý a pomaloučku jimi královnu šukal. Udiveně pozoroval, jak roztahuje nohy a se zavřenýma očima slastně oddechuje. Přidával prsty, až ji šoustal celou dlaní. Zrychloval tempo a mrdal tu urozenou ženu jako sprostou služku. Královna vzrušeně vzdychala a přirážela svou chlupatou kundou proti jeho ruce. Netrvalo dlouho a její bledé tělo se vzepjalo a zachvělo v právě prožitém orgasmu.
Lojza opustil komnatu a ani se neohlédl. Královskému lékaři však řekl, že druhý den přijde znovu a že dokáže královnu vyléčit.
Druhý den se dostavil do zámku s vrbovým proutkem v ruce. Lékař jej znovu vpustil do královniny komnaty a Lojza opět zavřel a zamkl těžké dřevěné dveře. Královna opět ležela na posteli, stejně jako předešlý den a měla zavřené oči. Lojza vzal do dlaně její ruku, byla krásně lidsky teplá. Spokojeně se usmál a odkryl pokrývku. Byla úplně nahá a zrychleně dýchala. Nohy však měla stále studené. Chasník uchopil královnu do svých silných paží a prudce ji obrátil. Jenom slabě vykřikla, ale nebránila se. Lojza pevně sevřel vrbový proutek a přejel jím po vyšpulené prdelce. Uslyšel, jak žena špatně skrývá vzrušení a na nic už nečekal. Proutek svištěl vzduchem a štiplavé údery dopadaly na bělostné půlky. Žena při každé ráně vyjekla, spíš vzrušením než bolestí. Po chvíli neúprosného výprasku si všiml milostné šťávy, která prýštila z urozené píči. Rychle se sklonil a roztáhl zrudlé půlky. Kunda tekla jako horská bystřina a mužův jazyk chtivě slízával ten vzácny nektar. Sál a lízal, jazykem rejdil a kmital, až královnou otřásla silná vlna vrcholného vzrušení. Lojza rychle vstal a opět beze slova odešel, ani se neohlédl.
Třetí den přišel na zámek v dobré náladě a s neobvyklou kyticí v ruce. Ustaraný lékař mu sdělil, že kopřivový čaj už samozřekmě zkoušel, ale že mu rád přinese horkou vodu. Muž s díky odmítl a s klapnutím za sebou zavřel dveře. Královna ležela v posteli ve stejné poloze, ale už nevypadala vůbec bledě. Její barva byla zdravá a líčka měla dokonce krásně červená. Lojza odhrnul pokrývku a sáhl ženě na nohy. Byly příjemně vyhřáté a škádlivě se mu rozkmitaly před obličejem. Bez váhání ženu prudce otočil a ruka s tmavě zelenými kopřivami se zvedla. Kytice při dopadu zašustila a královna hlasitě vykřikla. Její bílý zadek okamžitě zrudnul a naskákaly na něm drobné puchýře. Další šlehnutí a znovu a ještě. Dáma křičela a vzrušeně sténala. Najednou muž odhodil kopřivy a v ruce se mu zaleskl ztopořený čurák. Než se královna nadála, vrazil jí ten prostý tvrdý kůl přímo do rozechvělé kundy. Překvapeně vyjekla a prsty sevřela poddajný polštář. Lojzův čurák se prodral až na samé dno a prudkými a dlouhými přírazy plenil to vznešené lůno. Píča byla krásně mokrá a poddajná. Mrdal ji jako smyslů zbavený a užíval si její nadržené výkřiky. Ještě pár tvrdých pohybů a královna zaječela jako dobře vyšukaná kurva. Chvěla se a zmítala, nesrozumitelně řvala. Lojza vytrhl tvrdé péro z pulzující kundy a proudy horkého semene zkropily rudé puchýřky na ženině zmučeném zadku. Zvedl se a odcházel, ale královna vyskočila z postele, vrhla se mu kolem krku a vášnivě ho políbila. Když spokojeně odcházel, víděl, že i ona se usmívá.
Král byl velmi šťastný, když uslyšel zprávu o zázračném uzdravení své ženy. Zahrnul Lojzu dary a poklady. Dokonce ho povýšil do šlechtického stavu a ubytoval ho na svém zámku. Lojza prcal královnu každý den a celé království i s králem žilo šťastným životem.
A jestli neumřeli, prcají tam dodnes.

Konec