Vanentýnské vigílie

Na svatého Valentina by člověk neměl být sám. On prý umřel mučednickou smrtí a o to Martin rozhodně nestál. Pošmourné únorové počasí, zima bez sněhu, absence přítelkyně a nuda by z jednoho mučedníka jistě vyrobit dokázaly. Martin, pětatřicátník urostlé postavy, sympatické tváře, modrých očí nadprůměrné inteligence si to alespoň dokázal živě představit. Takové chmury je třeba přeléčit kvalitní medicínou. A protože nejednu takovou podávali docela nedaleko, rozhodl se svůj nápad realizovat.
V baru u Pikové sedmy, kam chodíval pravidelně, zasedl ke svému stolečku v rohu a objednal si whisky. Jack Deniels se sice nepodával na předpis, ale chmurnou náladu zaháněl skvěle. Když aplikoval druhou skleničku a kochal se výhledem na plejádu jiných lahví Skotské provenience, zastínila mu obzor nežádoucí postava. Slovo nežádoucí ovšem velice rychle přehodnotil. 180 centimetrů živé krásy a svůdnosti se opíralo o bar. Dlouhé nohy v tmavých silonkách, červená upnutá minisukně, v jejíž polovině rozdělovala kulaťoučký zadeček vystouplá rýha tang. Černá blůza, přes svoji volnost dávala tušit bujaré poprsí. Blonďaté vlasy, sympatický souměrný obličej jako by krásně korespondoval s atletickou postavou, pevně stojící na vysokých, jehlových podpatcích. Martin polkl zbytek produktu pana Danielse, což jej donutilo na chvíli zavřít pusu. Div že mu neukápla slina, pomyslel si. Jeho neskrývaný obdiv nově příchozí ji neunikl a tak než Martin stačil promyslet strategii útoku za účelem dobytí a následného drancování, stála u jeho stolu. Je zde volno, mohu si přisednout? Slyšel oslovený jako by zdáli. Vrátit se ze snu do reality mu pomohla až bolest v tříslech. To se ze zimního spánku probudilo jeho dvacet centimetrů dlouhé nářadí a necitelně zatlačilo na poklopec. Vzhledem k tomu, že většina krve byla toho času v naběhlém žaludu, mozek vyprodukoval pouze, ano jistě. A to navíc jakýmsi zvláštním, koktavým způsobem. Na galantní odsunutí židle se již nezmohl o povstání něčeho jiného než penisu, taky ne. Dámě to evidentně nevadilo, nebo úsměv, který odhalil dvě řady bílých zubů, nepatřil Martinovi, ale jeho topornosti. Třetí panák whisky a dvě láhve Tramínu odbouraly počáteční strnulost, navrátily krev do mozku a výřečnost do úst.
Netrvalo dlouho a už oba pochodovali k Martinovu bytu, jenž se vytasil s pozváním na večeři. Že to s konzumací nebude tak horké, bylo jasné hned, jak se zavřely dveře. Než se pevně sevřeni jazyky dostali do ložnice, zbylo na obou jen spodní prádlo. Tedy Petru, jak se dotyčná jmenovala, ještě zdobily samodržící silonky s krásnou krajkou a pevná podprsenka. Shodila Martina na postel, nehty jej lehce poškrábala na hrudi a bradavkách, políbila upnuté boxerky, kde se se vší urputností rýsovala a drala ven jeho chlouba. Umně jej vysvobodila se zajetí textilu a nasála do úst. Jezdila nahoru a dolů, rty pevně svíraly obvod penisu a jazykem zlehounka zajížděla do močové trubice. Byla to slast, jakou Martin doteď nezažil. Rukou mu střídavě hladila a mačkala nalité koule, občas pomohla rtům dohonit, co se ve vší kráse tyčilo, proti jejímu obličeji. Martina se zmocnila ukrutná touha už konečně vrazit to pulzující těleso do její jistě vlhké štěrbiny. Zvedl se na loktech a už se sápal do jejího klína, když jej Petra opět vrátila na postel. Sílu tedy měla, sportovkyně, pomyslel si. Naklekla na něj a on mohl opět v šeru pokoje obdivovat její dokonalé tělo. Pomalu si sundala obě silonky. Škoda, pomyslel si, byly na ní vzrušující, má li to však být cesta ke kalhotkám a k dírce za nimi, tak proč ne.
Vlastně měl pravdu, ale jinou, než by si kdy pomyslel. Vzala do ruky jeho zápěstí, omotala je silonkou a přivázala k pelesti postele. Neprotestoval, naopak, líbilo se mu to vzrušení, jež nabízelo znehybnění. Opět se vrátila ústy k jeho penisu, laskala jej tak šikovně, že hrozila předčasně katastrofa. Martin nehodlal jít s mlíčím ven a tak napjal síly, aby se ze svého zajetí vysvobodil. Leč marně, silonky přes svou křehkost držely pevně. Petra však dobře poznala míru jeho vzrušení a zpomalila tempo a intenzitu dráždění. V naběhlém penisu jen lehce zacukalo, vzrušením zarudlý žalud zasvítil. Pomalu si začala sundávat kalhotky. Konečně, úlevně se zaradoval Martin a zatnutím hýždí se pozvedl v bocích, nabízeje svůj žilnatý naběhlý kolík k nasednutí. Žalud se leskl jako maják odhodlaný přivítat tak toužebně očekávanou loď v přístavu. Připlula však úplně jiná, než si původně myslel. Petra se k němu otočila zády a nasedla na Martinův ztopořený úd análem. Pomaličku se spouštěla dolů. Žalud překonal počáteční odpor, vnikal do ní hlouběji, až dosedla na jeho plné koule. Proč ne pomyslel si, lasturku si necháme na později a vrněl při tom slastí. Perta jezdila nahoru dolů, vrtěla se a kroutila na pevném klacku a bylo znát, že si vše užívá, jak nejlépe umí. Po době, jíž ani jeden z nich nedokázal odhadnout, se zastavila a otočila hlavu na sténajícího muže pod sebou. Ten ji pozoroval zpoza přivřených víček. Aniž by seskočila, se napíchnutá pomalu otáčela čelem k Martinovi. Lehce se při tom vrtěla v bocích a Martin cítil, jak mu ždíme penis svěračem, což jej přivádělo k šílenství. Konečně byla obrátka dokončena a Martin netrpělivě sklouzl pohledem do klína, zvědavý, jak asi vypadá ta její kundička. Chvíli mžoural do tmy, jež už nastala venku. Něco bylo jinak. Bytostně cítil, že má svůj penis zabodnutý až po koule v jejím análu. Ale proti němu, z míst kde měla být vyholená lasturka, se tyčil další, stejně ztopořený utahovák, jako byl ten jeho. Zíral na něj bez hnutí. Jak Petra pomalu klouzala po jeho nářadí, i ten její se houpal do rytmu jejich přírazů. Transka!!! Než stačil jakkoli zaprotestovat, nebo si jen rozmyslet další erotické hrátky, bylo pozdě. Petra sevřela jeho penis svěračem, stáhla půlky a začala přirážet tak divoce, až její penis hlasitě pleskal o Martinův podbřišek. Míra vzrušení potlačila rozum a veškeré myšlenky. Jezdila jako zběsilá a rukou si při tom honila tu svoji kládu. Za divokého zmítání explodovali téměř současně.
Petra se vysíleně svalila vedle a chvíli jen tak oddechovali, pokojně nechávali odeznít vzrušení. Ticho prolomil po hodné chvíli až Martin. A překvapil i sám sebe. Bylo to fajn, doufám, že to ještě někdy zopáknem! Petra s vědoucím úsměvem přikývla, jistě.