Jak jsem venčila kocoura

18 859 nézetek

Jednoho pozdního odpoledne jsem se procházela svou rodnou vsí v úrodném Polabí. Moje cesta neměla žádný konkrétní cíl, byla jsem jen vyvenčit svého kocourka. Na kraji obce jsme míjeli starý zrušený obchod s potravinami. Jelikož jsem si nutně potřebovala ulevit, využila jsem travnatou plochu s křovisky poblíž prodejny, abych se zde vymočila. Legíny i s kalhotkami jsem stáhla ke kotníkům, protáhla si pysky a zaujala rituální pissovou pozici v dřepu.
„Nečum na mě!“, upozornila jsem svého kocoura, který po celou dobu zaujatě sledoval svou paní, kterak z jejího těla proudí zurčící potůček. On však čuměl dál. Na závěr celého pissového představení jsem se ještě několikrát zhoupla v bocích a poté kalhotky opět zakryly mé pysky. Chtěla jsem s kocourem odejít, ale náhle jsem si uvědomila, že i zde by šlo vyfotit pár nemravných fotek pro můj amatérský profil. „Zaparkovala“ jsem proto kocourka u stromku, aby mi zatím někam neutekl. Když jsem uvázala vodítko spojené s jeho obojkem k větvi, kocour na mě blbě čučel…asi si myslel, že ho tam chci nechat. Když jsem popošla pár kroků a začala se svlékat, uklidnil se. On už ví, že tuhle činnost jeho paní dělá často.
Kolem mě byly vzrostlé stromy a keře, z oken okolních domků mě tak snad nikdo nemohl pozorovat. Místo mi přišlo pro můj záměr poměrně bezpečné.
Tričko a podprdu jsem měla dole raz dva. Víc práce mi dalo nastavení telefonu na samospoušť a včasné zaujetí místa a vhodné pozice v okamžiku, kdy telefon udělá „cvak“. Při pózování jsem využila i jakousi v křoví odloženou židličku. Něco vyšlo líp, něco hůř, ale fotky jsou aspoň autentické, že?
Hlavně doufám, že mě opravdu nikdo neviděl, abych se u nás nedostala „do řečí“. A kocour to snad nevykecá...