Jak nebýt kazišuk! Díl první

19 391 nézetek

To se tak někdy přihodí, že se domů vrátíte dříve, než jste ohlásili a stanete se svědkem událostí, na které nejde zapomenout. Proto je lepší se z nich vypsat!

Vracela jsem se s našim kocourem z návštěvy u babičky. Dorazit jsme měli až večer, ale prostě jsme to stihli dřív. Otevřela jsem dveře od bytu, kocour vběhl dovnitř a já hned pochopila, co se tu právě odehrává!

Z koupelny se ozývalo hlasité sténání, mlaskavé zvuky ženské vlhkosti a tvrdé přírazy dvou vášní spojených těl. Ano! Mamina využila mé nepřítomnosti, pozvala k nám domů svého přítele, a nyní si to v naší koupelně divoce rozdávali!

Jako slušně vychovaná dcera bych se samozřejmě ve dveřích hned otočila a vrátila se - až za hodně dlouho... Jenomže hladový kocour už pádil do obýváku ke své misce se žrádlem. Tiše jako myška jsem se plížila bytem, minula zavřené dveře šukací koupelny a zamířila do obýváku, abych kocourka odchytila a odvlekla z bytu pryč. Jenže on se schoval pod pohovku, a tak se nedal snadno chytit. Nelibě na mě prskal a výhružně bušil ocasem o podlahu. Jako němého svědka jsem ho však v bytě nechat nemohla. Prozradil by souložící dvojce z koupelny, že jsem je přistihla.

Trvalo to asi tři minuty, než jsem kocourka konečně „odlovila“ a držíc ho částečně za hřbet a částečně za ocas vynesla z bytu ven. Za tu dobu jsem toho ale z koupelny zaslechla až až...

(Dokončení v následující galerce. Zatím se podívejte, jak řádím já...)